14 - Slib |
Napsal uživatel Kejt |
Dny ubíhaly v rychlém tempu příprav a málokdo si našel čas na něco jiného než na přípravy na bitvu. Celá vesnice se ráno budila z pocitem že jsou blíže nastávající válce a večer usínala s myšlenkami jak to vše skončí.
I Naruto se Sakurou měly své starosti přesto si našli i chvilinku pro sebe. Ve věčném shonu uběhlo 7 dní tudíž zbývaly pouze tři před nadcházející bitvou.
Po vesnici pobíhali nejen Konožští ninjové ale i píseční které Gaara poslal na pomoc. Sám KazeKage však přijít nemohl musel chránit svou vesnici před případným útokem.
V okolí Konohagakure no Sato běhalo nadměrné množství lišek všeho druhu i barev. Po dvou byly rozmístěny u všech důležitých míst v Konoze nepočítaje Namikaze klan, kde se zbíhaly a podávaly hlášení z okolí.
Naruto byl náležitě pyšný vychoval své přátele dobře. Liščí národ mu vše z chutí oplácel.
Naruto poslední dny proseděl se Sakurou po boku na hlavě čtvrtého. Často dostával hlášení od svých lišek ale i ANBU jednotek které za ním posílala Tsunade.
Temná strana také nezahálela Madara který měl po boku dalšího Uchihu posedlého pomstou si byl jist svým vítězstvím neboť Konoha neměla ani ponětí, že něco chystá. Alespoň to si nejstarší Uchiha myslel. Ted pochodoval i se svou armádou směr jeho nenáviděná vesnice a jak rozhodnul za úplňkové noci na nic netušící obyvatele zaútočí. Bez sebemenšího pochybu postupoval rychle moc se neohlížíc na bezpečnost. Tak jistí si byl vítězstvím. Pokud by ho teď někdo z Konohy viděl stejně by to nepomohlo měli by necelé tři dny na zmobilizování odporu který by ho mohl ohrozit. A za tak krátkou dobu se to zvládnout nedá.
Byl den úplňku Madara se zastavil nedaleko Konohy vyčkávajíc na noc jako dravec. Bez sebemenších pochybností na vítězství. Zvědové které posílal do okolí vesnice mu hlásily samé dobré správy. O nic nedělání vesničanů. Na bezmyšlenkovité jednání jako by se jednalo o obyčejný den. Byl potěšen přeci jen se jeho plán na pomstu vyplní do puntíku tak jak si to naplánoval.
Netušil, že celé toto divadlo naplánoval Naruto, že lidé měli od HoKage nakázáno chovat se tento den jako jakýkoliv jiný v dobách míru. Jen se žádostí, aby nepolevovaly v ostražitosti. Nevěděl, že píseční ninjové jsou ukrytí v domech Namikaze klanu a jen čekají na povel k útoku. Nic z toho netušil a nemohlo ho to napadnout. Z jeho řad nikdo nezradil.
Naruto seděl zamyšleně na hlavě svého otce a pozoroval zapadající slunce. Od bitvy je dělilo jenom pár hodin a on stále ještě nepřišel na to co mu chtěl otec říct svou poslední větou. “A v den všeho dávej pozor na směr větru“
Když se mu lehký vánek prohnal vlasy překvapeně vzhlédl. Nespatřil však nic zvláštního a znovu se ponořil do svých myšlenek. Občas se k němu přikradla jedna z jeho lišek nebo nějaký ANBU ale jinak byl poklidní večer. A fráze „Ticho před bouří.“ Bylo zde velmi výstižné.
Pomalu, ale jistě padala na Konohu tma když se Naruto tichounce zvedl a přemístil se do svého domu. Vzal jsi černou halenu a černé kalhoty na hrud si připnul lesklý zlataví krunýř přes který si přehodil svůj klanový plášť. Připnul si holení a loketní chrániče. Obě katany měl už posazené na zádech když se do místnosti přemístil Kyuubi.
„Naruto Madara se schovává někde okolo vesnice, ale schringanem mate všechny zvědy a dokonce i tvé lišky nevědí, kde ho mají hledat jeho chakra je cítiti všude kolem.“ Kyuubi nevypadal nadšeně, že zrovna on musí být poslem špatných správ ale na druhou stranu se nejspíš těšil na bitvu.
Naruto si jen povzdychl a zavolal jsi jednu z poslů-lišek a napsal stručně Hokage, aby rozmístila nenápadně jednotky ANBU ke každé bráně. Také jí vysvětloval proč nemůže určit z kterého směru nepřítel přijde.
Na nohu jsi ještě za dozoru Kyuubiho připevnil kapsičku na kunie a do vnitřních kapes pláště všechny potřebné doplňky když někdo zaklepal na dveře. S tichým „dále“ vpustil návštěvníka do pokoje sám stál u okna a hleděl do tmy. Byl jsi jistý že Madara čeká až vyjde měsíc.
Pomalu se otočil a zjistil že hledí do tváře velmi překvapené Hokage a jeho lásce Sakuře. První slova se dostavila od Tsunade která sotva slyšitelně zašeptala.
„Jsi mu tak moc podobný. Konoha no Kiiroi Senkou se vrátil.“ Tsunade si ho prohlížela takovým zvláštním způsobem, že se donutil podívat se do zrcadla.
K jeho překvapení však neviděl sám sebe ale přesnou kopii svého otce. Přesně takhle ho viděl ve svém nitru když mu bůh smrti dovolil sním promluvit. Nemohl uvěřit že je to skutečné. Když mu Kyuubi vyskočil ve své zmenšené formě na rameno vytrhlo ho to z přemýšlení. Znovu se podíval na svůj odraz v zrcadle a narovnal se. Upřeně se podíval do svých vlastních modrých očí a promluvil.
„Děkuji ti tati za všechno.“ Poté se opět otočil na Hokage a svou dívku.
Sakura byla také ve bojové zbroji jen s chrániči holení a plášť který jí dal měla na sobě. Spíš než jako bojoví ninja byla medik. Hokage měla naopak holení a loketní chrániče. K tomu ještě ramenní a slabší prsní krunýř. Na čele uvázanou čelenku hnědé barvy v níž Naruto poznal čelenku prvního Hokage. Když Kage slyšela větu kterou pronesl před zrcadlem neubránila se úsměvu. Zcela normálně jako by to dělala denně mu sundala jeho čelenku nedbaje na jeho překvapení výraz a podala jí Sakuře která jí stejně omámeně převzala. Poté Tsunade vytáhla ze skryté kapsy další čelenku Listové vesnice měla černý pásek se zlatím dolním lemem. Naruto se na ní překvapeně podíval a Hokage na jeho pohled otočila čelenku naruby.
Stálo tam „Namikaze Minato“ poté mu jí přivázala na místo té původní. Naruto se omámeně podíval do zrcadla.
„Patřila mu,“ ozvalo se do ticha „byl by na tebe velmi pyšný Naruto. Já jsem velice, ale teď už pod našla jsem tvojí zprávu cestou sem vyřešíme to v klidu u mě v kanceláři ano?“
Naruto jen kývnul a vydal se po boku Sakury za Hokage. Lidé je na ulicích zdravily jednotliví ANBU vystupovaly za stínu, aby pozdravily Hokage i její doprovod.
V kanceláři stála Shizune a Shikamaru, ten nad hromadou nákresu a různých hlášení když je spatřil jen unaveně kývl a dál se věnoval práci. Bylo na něm vidět únavu nejspíš nespal několik dní a byl stále po boku Hokage.
Naruto tiše poslouchal válečnou strategii od Shikamara podrobné hlášení z nemocnice o kterou se starala Shizune a Sakuřin proslov na koordinaci megic-ninju které měla přidělené a jejich organizaci v boji.
Když podával hlášení on Shikamaru nejvíce lamentoval nad nevědomostí směru od kterého zaútočí. Naruto zbytek rozhovoru neposlouchal jen se zamyšleně hleděl z okna na pomalu se objevující hvězdy. Byl to až Tsunadin hlas který ho vytrhl z myšlenek když se chystala vyjít na střechu a promluvit k ninjum.
Stál u jejího boku a poslouchal její řeč.
Náhle mu předala mu slovo. Naruto neochotně pokračoval v řeči a přítomným vysvětlil, že nemůžou najít pozici nepřítele proto se bude muset jejich armáda roztrhnout na třetiny když pocítil zvlášní pnutí v celém těle. Naruto překvapením utnul svou řeč.
Položil Hokage ruku na rameno. Ta se okamžitě otočila a tázavě se na Naruta podívala. Davem to zašumělo.
„Co se děje Naruto?“ zašeptala když jí neodpovídal. Naruto nepouštěl její rameno a jen hleděl do dálky. Dav trpělivě čekal co řekne Hokage a ta zase co jí odpoví Naruto.
Ten stál bez hnutí dokud nesklonil hlavu a znovu zůstal bez sebemenšího pohybu. Když se Tsunade chystala na něj znovu promluvit zvedl hlavu a ukázal všem kolem plně vyvinutý Sharingan. Někdo přidušeně vykřikl jiný zalapaly po dechu. Sama Hokage nevěděla co říct jen se z hrůzou dívala do očí které neznala. Naruto mezitím z pouzdra vytáhl kunai a vyvolal tím nehorázný zmatek, všichni se postavily do bojové pozice odhodlaní chránit Hokage. Naruto však kunai nehodil jen ho pozvedl k očím a dlouze se zadíval na lesklou plochu ve kterém se odrážely oči které jemu nepatřily. Když uklidil kunai zpět do kapsičky někteří si uvolněně odfoukly, ale zůstaly ostražití.
Naruto se plně narovnal a podíval se na Hokage která teď nevěděla co má dělat.
„Je to už několik let a já na to úplně zapomněl.“ Zazněl jeho energický hlas tichem. „Přítel kterého všichni považovaly za vraha a zrádce byl ve skutečnosti sám objetí. Byl vyslancem starších naší vesnice proti vlastní rodině. S jedinou podmínkou souhlasil. Jeho mladší bratr teď stojí proti nám a chystá se nás zahubit a zahubil i jeho, našeho anděla strážného který se pro nás obletoval. Ano hádáte správně Uchiha Itachi byl vždy na naší straně a než ho Sasuke našel potkal jsem ho. Tenkrát jsem mu nevěřil jako všichni a přikládal jsem mu za vinu, že Sasuke odešel k Orochimarovi. Když jsem sním začal bojovat chytil mě do genjutsu a tehdy my položil otázku.
„Co jsi vybereš Naruto-kun? Sasukeho nebo Konohu? Pokud se můj pošetilý bratříček rozhodné po mé smrti zaútočit na Konohu a zničit jí budeš bránit Konohu nebo to bude on ke komu se přidáš? Jak se rozhodneš?“
Tehdy jsem na něj vykřikl, že Sasukeho zastavím jakýmkoliv prostředkem, aby se to nestalo, ale on stále trval na přímé odpovědi ,Konoha nebo Sasuke, Přes všechno jak jsem měl Sasukeho toho času rád. Sám jsem ho považoval za bratra jsem odpřísáhl, že Konohu ochráním i za cenu zabytí Sasukeho pokud by to byl on, kdo na Konohu bude utočit. Jen co se tak stalo do úst mi vletěla jedna Itachiho vrána a já se dostal z Genjutsu a po Uchihovy už nebylo ani památky. Často jsem na to myslel, ale doufal jsem, že se nikdy nebudu muset proti němu postavit. Časem jsem zapomněl na dar kterým mě obdaroval Itachi. Ted když jsem si uvědomil, že tam někde venku stojí Sasuke po boku s Madarou jsem onu přísahu zopakoval. Právě se díváte na dědictví kterým mě obdaroval Itachi.“přejel pohledem všechny přítomné a promluvil znovu.
„Tsunade pokud dnes padnu, ale Konohu uchráním přál bych si, aby byl Itachimu uspořádán řádní pohřeb v jejich rodinné hrobce. Zaslouží si tu poctu. A já bych si přál ležet mezi mou matkou a otcem.“ Poslední vetu zašeptal přesto jí slyšely všichni.
Naruto zrušil sharingan věděl, že ho bude potřebovat až později v hlavním boji. Začal znovu líčit strategii když náhle zafoukal velmi silně vítr od severu. Znovu se Naruto během proslovu zarazil. V hlavě mu probleskla slova jeho otce a podíval se na Tsunade. Aktivoval Sharingan a poval se směrem na sever opravdu našel velmi silné genjutsu. Teprve teď jsi byl úplně jistí přejdou od severu. Zrušil oční techniku a promluvil.
„Hokage-sama nepřítel zaútočí od severu. Shikamaru uzpůsob bojovou strategii.“ Všechny jeho vážný hlas přesvědčil, že si nevymýšlí. Okamžitě byly rozdány nové rozkazy a na střeše budovy Kage zůstala stát jen Tsunade a Naruto.
„Naruto jak jsi věděl odkud Madara přijde? Vždyť jsi až do teď tvrdil že to ani tvé ninja lišky nezjistily.“
Naruto se na ní soucitně podíval neřekl jí o tom že ho navštívil otec a dal mu rady. Místo toho jí odpověděl hledíc do dálky.
„Někdo mi řekl abych sledoval směr větru.“ Promluvil tajemně. Otočil se v úmyslu sejít ze schodu a pryč. Když se Tsunade znovu ozvala.
„A povíš mi kdo to byl?“ Naruto se zastavil na prvním schodu ale neohlédl se. Chvíli váhal zda má mluvit pravdu nebo ne.
„Táta.“ Hlesl a rychle odešel nechal překvapenou Tsunade stát na střeše. Sám se přemístil na severní bránu kde chvíli pozoroval Shikamara jak rozdává všechny potřebné rozkazy. Potichu za něj došel a teprve potom promluvil.
„Shikamaru máš nějaké uplatnění pro ninji z písečné?“ Shikamaru leknutím nadskočil a prudce se otočil.
„Ježíši Naruto ty jsi mě vyděsil to už mi nedělej. Ptal jsi se na ninji z písečné? No pokud vím tenhle plán se už neměnil. Budou ukrytí spolu s našimi jako záloha.
Až Madara zaútočí bude povel k útoku vyrazíme my pak dáš povel k útoku ty a oni se k nám připojí. Samozřejmě budeme v přední linii. Pokud vím Tsunade-sama se hodlá držet u zraněných, kde budou její síly nejvíc potřeba.“ Prohlížel jsi své plány Shikamaru
„No a Sakura má jakou funkci nestačil jsem se Hokage zeptat.“ Ptal se Naruto a hleděl přes rameno do jeho poznámek o strategii.
„Je vedoucí první skupiny Medic-ninju bude za přední linii odvádět těžce zraněné do nemocnice a na místě ošetřovat lehce zraněné. Nemocnici vede pro změnu Shizune-san. Když se teď tak ptáš připomnělo mi to zda budou k dispozici tvé lišky a možná i žáby?“ ptal se Shikamaru anižby odtrhl pohled od papírů před sebou. Naruto zaváhal s liškami počítal, ale nevěděl zda má povolat i ninja žáby.
„K dispozici budou všechny lišky společně s Kyuubim, ale toho nechci nasazovat jen když to bude nezbytně nutné Madara ho může svým Sharinganem ovládat tudíž by se mohl obrátit proti nám. Pokud jde o žáby neuvažoval jsem na jejich nasazení do boje i když nebylo by na škodu povolat gama šéfa, aby chránily vesnici a obyčejné vesničany pokud by se nám nepovedlo vyhrát.“ Prohlásil když se na něj Shikamaru netrpělivě otočil a dodal.
„Bude to těžká noc Shikamaru.“ S těmi slovy se otočil a vracel se do Namikaze čtvrti, aby vysvětlil vše potřebné ninjum z Písečné které svěřil do péče Gaara výhradně jemu.
Pozvolna vycházel měsíc a celá Konoha byla jako na trní. Vesničané byly už dávno urytí v hlavách Hokagu a ninjové rozestavení blízko severní brány. Vzduch nasycený pocity byl těžký a napětí v něm bylo cítit v každé molekule.
Sám Naruto ve své plné zbroji stál nehnutě na okraji střechy a pozoroval měsíc který se vyhoupl už vysoko na oblohu. Každnou chvíli mě vypuknout boj. Boj který měl rozhodnout o osudu ninja světa.
Všichni v tichosti vyčkávaly na jakýkoliv zvuk napínali uši a sanžily se prokouknou tmu. náhle se z lesa ozvalo svištění a na hlavný bránu dopadla první salva zbraní. Na to čekaly obránci kteří do míst poslaly své zbraně. Bitva byla započata.
Shikamaru s prvním útokem vyslal první linii do útoku. Na planině se objevovaly i první ninjové z nepřátelské armády a tvrdě útočily. Zanedlouho měly zdravotníci plné ruce práce. Když bylo všude plno nepřátelských ninju přešel do útoku Naruto.
Hromadným přivoláním povolal ninja lišky které ukryl na nějaký čas do vesnice. On sám stál na Senguyovy který měl schopnost ovládat ohnivou chakru. Avšak s přivoláním ninjů z písečné vyčkával a nechtěl je přivolat, aby zachoval moment překvapení nepřátel. Sám rozpoutal okolo sebe peklo. Mnohá škrábnuti a sečné rány přestal počítat věděl, že pokud je vněm Kyuubi není se čeho bát.
Probojoval se až do středu armády, kde rozséval zkázu když se před ním vztyčil velký fialoví had. Naruto se neubránil ušklíbnutí. Sasuke měl na sobě tradiční oblečení a s kamennou maskou zhlížel na Naruta.
„Výborně náš hrdina se dostavil. Stále stojíš u zrádců Naruto? Oni mi zabil bratra a ty jim pomáháš! Koukám že ti utekli žáby. Pché nic lepšího nebylo že? Liška to se k tobě dokonale hodí démone!“ smál se ledově Sasuke hodlal ho vyprovokovat kdysi to fungoval doufal, že i teď to zabere. Jak šeredně se spletl.
„Ne Sasuke ty jsi zabil Itachiho. Ty jsi se stal zrádcem a démonem. Ne já. Já v tebe věřila ty jsi mi vrátil jen pohrdaní. Orochimaru si z tebe udělal loutku a monstrum a teď jsi dokonce poskokem člověka co má na svědomí tvého bratra. Zklamal jsi mě Sasuke dál už nejsi můj přítel od teď jsme nepřátele a jak jsem slíbil Itachimu. Zabiji tě když to bude třeba. Když bude potřeba uchránit Konohu před tebou!“ Naruto sklonil protože cítil, že se mu jeho oči zbarvují po zopakování přísahy. V duchu poděkoval Itachimu za jeho obětavost vesnici. Nezvedl hlavu ani když se Sasuke rozesmál a začal znovu urážet.
„Jsi děsný Naruto! To se mi neumíš dívat do očí když s tebou mluvím! Pohledni mi do očí zbabělče ukážu ti svět ve kterém kraluji.“ Chladně se zasmál jeho smích se ozýval všude Naruto však hlavu nezvedl. S hlavou sklopenou začal mluvit tak, aby ho Sasuke na druhé straně slyšel , přesto to bylo potichu.
„Jen jedinou věc ti chci Sasuke říct a to je že tě Itachi nezabil protože věřil že nebudeš stejně zkažený jako byl Uchiha klan. Mýlil se a za svou chybu zaplatil. Stačil jí však ve mně napravit.“
„Jak to myslíš ty prašivěj démone! Kdybys potkal Itachiho okamžitě by tě předal Akatsuki! Neměl by jsi šanci. Tak mi nevykládej, že jsi ho potkal a on tě nechal jen tak jít!“ Sasuke už neměl chladnou masku a z jeho očí sršeli blesky zloby. Chtěl Naruta vyprovokovat, aby zaútočil první teď jsi to však rozmyslel zaútočí on dokud se nedívá dokonalá šance. Než však stačil cokoliv udělat Naruto zvedl hlavu a jeho polilo horko.
Měl rudé oči, ale ne ty Kyuubiho ne tyhle byly jiné. Zadíval se blíže a strnul to byly oči svého bratra. Oči Itachiho Uchihi.
„Ano správně poznal jsi je že? Stále mi nevěš?“ ptal se Naruto a nechal Sharingan protáčet.
„Ty hnusnej podvraťáku! Jak jsi to udělal?! Jak jsi mohl to jsi mě nazýval přítelem!“ Sasuke už dál nemeškal a s katanou v ruce vyskočil. Naruto to čekal a vyskočil také. Zbraně zasvištěly a dvě šmouhy do sebe narazily. Jiskry odlétaly od čepelí zbraní a majitelé po době házely jeden zlí pohled za druhým.
Právě stály mezi svými summon a zároveň si bránily uříznutí hlavy od toho druhého když Naruto promluvil.
„Sasuke jaké to je zjistit, že se na tebe dívají oči bratra? Jaké to je poznat že stojíš na špatné straně?!“ Sasuke neodpověděl vysmekl se ze smrtelného sevřený a hodil po Narutovi několik kunaii hodil salto ve vzduchu a napřáhl se katanou. Naruto který se vyhýbal bleskurychle kunaium se jen taktak stačil vyhnout Sasukemu a oplatit mu výpad.
Sasuke se ve vzduchu otočil a vpustil do svého meče elektrickou chakru avšak netušil, že Naruto vpustil do svých katan vzdušnou chakru zároveň s ohnivou. Naruto který se doposud jen bránil jen občas vrátil Sasukemu jeho uder se teď roztočil v tanci mečů a dokonale vykryl všechno co měl v úmyslu jeho nepřítel.
Sasuke který si celou dobu myslel že Naruto nemá šanci měl co dělat, aby se vůbec ubránil. Neponáhlaly ani zákeřné útoky elektřinou vše mu Naruto vykryl větrem a oplatil ohněm. Popálený a s mnohými škrábanci začal zhromážďovat chakru.
Sasuke nashromáždil dostatek chakry a spustil susanoo avšak po jeho dokončení bylo něco špatně susanoo najednou začalo kolabovat pocítil únavu z velkého výdeje susanaa a uslyšel smích jeho protivníka naštvaně spustil ruce podél těla a přestal se nažit jeho rudé oči se blýskly po Narutovy. Ten tam stál s taktéž rudýma očima, ale byly jiné. Sasuke úlekem rozpoznal Mangekyu sharingan. Výraz údivu vystřídal zlostný.
„Jak se opovažuješ! Ty hnusný červe přiživuješ se na klaně Uchiha!“
„ Ne Sasuke, já hledal dlouhých šest let své klany, svou rodinu, kořeny. Já neměl štěstí mít alespoň nějaký čas rodinu vždycky jsem byl sám. Sám z démonem bez nikoho, kdo by mi vysvětlil co to vůbec znamená. Já neměl bratra který by se pro moje lepší žití uchýlil k tomu co se stalo tobě. Vzdal se rodiny kvůli míru, ale tebe se vzdát nedokázal a jak jsi mu to vrátil? Chceš zničit to co on se snažil chránit a měl to rád? Chceš zničit to kvůli čemu zemřel? Rozmysli si Sasuke jestli zničíš to co on se rozhodl chránit.“ Odpověděl Naruto s klidným a vážným hlasem díval se zpříma do očí nejmladšího Uchihy. Sasuke naráz ztuhnul a zlostně se podíval na Naruta který se mu vysmíval do očí začínal být naštvaný což Naruto nechtěl.
Sasuke byl zaslepen svou pomstou a na slova Naruta nebral ohled. Znovu pustil do katany chakru a poslal na Naruta chidory nagashi. Naruto se jen usmál a v zlatém záblesku zmizel. Vše začalo na novo.
Kop střídali kunaie. Výskok úhybný manévr. Okolí bylo zpustošené a bojovníci obou armád se dvojici vyhýbaly. Oba mladíci ztratily pojem o čase. Existovaly jen oni a jejich katany. Jim jejich boj připadal několika hodinoví přesto to bylo jen několik minut. Jen několik minut rozhodlo kdo bude vítěz a kdo poražený.
Narutův větrní útok se setkal z bleskovým a bojištěm se ozvala rána. Prach a dým zahalily dvojici a ostatní v okolí přestaly bojoval a čekaly který z nich bude vítěz a kdo skončí jako poražený.
Prach se pomalu usazoval a odkrýval vetší kráter v zemi. Na zádech ležel Sasuke a z jeho již černých očí se pozvolna spouštěly krvavé potůčky. Naruto mu klečel jedním kolenem na hrudi s katanou u jeho krku. Jeho oči už znovu nabraly svou pomněnkovou barvu a zpříma hleděli do těch uhlových.
Nic jsi nepochopil Sasuke. Itachi tě nežádal o pomstu snažil se, aby jsi byl silnější, avšak ne abys ho zabil ale abys měl motivaci a ochránil před ním vesnici. Že byl nevinný si pro tento účel vědět nepotřeboval. Myslel jsi, že když ho budeš nenávidět dá ti tak záminku být silnější. Ano ti jsi ho sice nenáviděl, ale schoval jsi se za pomstu a nikdy jsi vesnici nechránil dokonce jsi se jí pokusil zničit. Itachi si to uvědomil a podstoupil jisté kroky.“ Mluvil Naruto k Sasukemu zatímco se černovlásek snažil vyprostit.
„Lžeš! Okrad jsi ho! Kdybys neměl svého prokletého démona nikdy bys nezvítězil! Já jsem praví Uchiha ty náhražko!“ řval Sasuke z plných plic a všemožně se pod Narutem kroutil.
„Bláhový nic jsi nepochopil. Nic! Stále nic nechápeš proč mě Itachi daroval své schopnosti. Měl jsem ochránit Konohu před tebou ale ti tebe! Kdybys se vrátil do Konohy splnil by jsi tak bratrovo přání. Uvědom si to Sasuke! Dvě šance nedávám.“ Sasuke jako by neslyšel a ani katana pod jeho bradou mu nikterak nevadila.
„Nikdy! Můj život je pomsta Uzumaki a to pomsta Konoze!“ ječel dál svou a možná by nepřestal kdyby Naruto i s katanou nezmizel v zlatém záblesku. Rychle se postavil na nohy a rozhlížel se okolo sebe.
Naruto stál nedaleko a katanou v ruce v bojovém postavení. Sasukeho katana byly zaražená v zemi krok od svého majitele.
Sasuke zůstal stál z přimhouřenýma očima a jen sledoval Naruta čekající léčku. Orochimaru ho všemožně podváděl a vycvičil jeho smysli dobře to jediné se mu dalo uznat k dobru. Naruto však nečekal jak se rozhodné Sasuke a zaútočil. Ten neměl jinou možnost než se chopit katany a začít se bránit.
Boj se rozpoutal zuřivěji a Sasuke si uvědomil že před tím mu Naruto neukázal ani zlomek jeho síly jen se bránil a výpady dělal v případě nouze. Teď však ne teď ho chtěl zabít podle slibu. A že on sliby plnil vždy myšlenka mu prolétla hlavou stejně rychle jako čepel Narutovy katany srdcem. Nad sebou smutné modré oči a naposledy zašeptal.
„Uznávám tvou sílu Naruto-san.“ A vydechl naposledy. Naruto jedním švihem očistil katanu a zastčil jí do pochvy. Zvedl hlavu k obloze anižby se staral o bitvu kolem a zašeptal.
„Věděl jsi to Itachi a teď už ho máš u sebe.“ Sklonil hlavu a nechal po tváři sklouznout jednu osamělou slzu. Než dopadla na vyprahlou zem přivolal jsi lišku a znovu se pustil do bitvy.
|