Sasuke vyjeveně koukal na místo, kde ještě před chvíli stál jeho úhlavní nepřítel a bývalí přítel. Věděl jistě, že Naruta jeho katana zasáhla, ale ten následný záblesk. Vůbec netušil co to bylo za jutsu. Ale v tuhle chvíli mu bylo úplně jedno co to bylo zač ve své katataně uchoval troch své chakry proto se začal soustředit. Velice ho udivilo když jí ucítil velmi slabounce sedmadvacet kilometru severovýchodně od nich. Podíval se na Sakuru která ještě překvapeně zkoumala msto na kterém Naruto zmizel. Když zachytila na sobě Sasukeho pohled nepatrně na něj pootočila hlavu.

„Našel jsi je?“ zeptala se když viděla ten pohled.

„Jo. Avšak netuším jak to Naruto udělal je skoro sedmadvacet kilometru odsud, ale já toho zrádce najdu a jednou pro vždy ho zabiju. Plést se mezi mě a mojí kořist to mu nedaruju. Se Sakurou v zádech vyběhli z ruin sídla Uchihu.

Naruto se snažil popadnout dech prudce si vytáhl z těla katanu a snažil se zranění vyléčit. Itachi který si z velkou námahou klekl vedle něho si dal jeho hlavu do svého klína, aby ho alespoň částečně podepřel.

Sledoval Narutovo marné snažení vyléčit se jeho chakra obalujíce kolem jeho dlaně každou chvíli mizí. Po každém dalším pokusu vydržela ještě méně až zmizela úplně. Naruto se pokusil pousmát, ale ať to měl být jakýkoliv účel ten správný to nesplnilo. Z jeho úst začal vytékat pramínek jeho karmínové krve. Zakuckal se. Jeho modrý pohled se podíval na Itachiho který vůbec nevěděl co má dělat. Znovu se pokusil o usměv a snažil se něco říct. Itachi se nahnul nad jeho ústa, aby lépe slyšel a zaposlouchal se.

„Má…máma….. m.ě….za.. zabije.“ Znovu usměv. Itachi byl tak vyvedení z míry, že si ani neuvědomoval, jak je on sám zranění. Jen podpíral hocha kterému před necelními pěti minutami přísahal věrnost. Opatrně položil Narutovu hlavu do trávy a váhavě se zvedl. Ze všech sil se podíval ještě na mladíka. Pohled mu sjel na jeho oblečení v oblasti břicha. Bylo nasáklé krví vytékající z rány kousek dál ležela Sasukého katana. Věděl, že musí sehnat pomoc a musí to být rychle. Než však udělal další krok zhroutil se do trávy a už se nezvedl. Narutvy se začínal mlžit zrak věděl, že ztratil příliš krve a už není cesty zpět. Z posledních sil se podíval do míst, kde ležel Itachi. S velkou námahou se zvedl na kolena. Znovu vykašlal trochu krve. Chtěl aby to přežil alespoň on měl v úmyslu vyměnit svůj život za jeho vyléčení alespoň něco by udělal správně. Pomalu jak mu to jeho zraněné tělo dovolovalo se k němu snažil dostat. Byl od něj pár kroku když se znovu zhroutil k zemi. Už v sobě nenašel sílu se zvednout. Jen ležel a čekal na konec. Pomalu zavíral oči a upadal do temnoty když tu se mu zdálo že ho někdo otočil a pohladil po tváři. Sebral poslední kousíčky síly a pootevřel oči. Nad ním se skláněla rudovlasá žena z mílím úsměvem a modrýma očima. Naruto se snažil zaostřit. Nepovedlo se žena se nad ním ještě více sklonila a jemu se uších rozezněl její líbezný hlas.

„Všechno bude dobré neboj se a odpočin si. Postarám se o vás…“ víc neslyšel jeho oči se zavřely a on upadal do stále větší tmy.

Žena si povzdechla věděla, že už jí Naruto nevnímá. znovu ho pohladila po tvářil a promluvila jen tak do větru.

„Zachránil jsi ty mě zachráním já tebe. Nesmíš zemřít tvé cíle na tebe čekají ." vzala Naruta do náruče a odnesla ho k menší skále, kde ho položila zpátky na trávu to samé udělala i z Itachim a dala se do léčení. Prohlédla nejdříve Itachiho ztratil spoustu krve už při souboji. Vyléčila mu všechna zrnění a ještě jednou ho celého prohlédla když zjistila, že tvrdě spí z vyčerpání pustila se do Naruta. Tam to bylo složitější katana prošla tenkým i tlustým střevem a nebezpečně nalomila obratel. Oparně mu vyhrnula tričko a prozkoumávala zranění. Po důkladné prohlídce dala obě ruce nad ránu a začala jí léčit. Avšak z jejích rukou nevycházela nazelenalá chakra jako když léčí ostatní nijové, ale světle fialová. Chakra oné ženy se pomalu vpíjela do Narutovy rány a postupně jí léčila. Trvalo hodinu a půl než bylo na ráně vidět, že se něco děje. Rudovláska odhadovala ještě tak půl hodiny než by byla práce dokonána. Velký výdej chakry jí zřejmě vůbec nevadil stále vypadala tak svěží jako na začátku. Její léčení bylo skoro u konce když se jí za zády ozval ledoví hlas.

„Kdo jsi? Ustup od těch zrádců! Přišel jsem je zabít!“ Zvedla hlavu od rány a zadívala se na nově příchozí. Smutně koukla na nedodělanou práci a zvedla se postavila se čelem proti dvojici.

„Ptal jsem se kdo si. Odpověz!“ zasyčel na ni a nenápadně pokukoval za její záda po dvou postavách ležících v trávě.

„Kdo jsem tě nemusí zajímat! Hlavní je že vím, kdo jsi ty Uchiho! Nikoho ti nevydám.“ zaprskala na něj stejně odpudivě jako on na ní před chvíli.

Sasuké si jí ještě chvíli měřil pohledem než znovu promluvil. Z jeho hlasu byl slyšet vztek a nechuť.

„Dobře jak chceš zbavím se nejdřív tebe a pak zabiju ty dva zrádce za tebou.“ Vytasil katanu kterou sebral nedaleko v trávě. Sakura mezitím poodešla pár kroku stranu věděla už z dřívějška, že se nesmí do takových bojů plést Sasuke by na ní nebral ohled. V klidu si sedla do větví stromu a pozorovala co se bude dít.

Sasuké se mezitím připravoval na boj svým pohledem si poměřoval protivníka. Ženě před ním nemohlo být víc jak dvacet let nikde neviděl žádnou čelenku, ale co ho udivilo nejvíce ani kapsičku na kunae a shurikeny. Měla na sobě černé přiléhavé kalhoty končící pod koleny červený pásek a bujné poprsí halilo červené tričko z dlouhými zvonovými rukávy končící těsně pod pupíkem. To však nebylo vidět, neboť měla celé břicho ovázané černo-červeným šátkem jehož konce jí vysely na jejím levém boku. Na zádech měla připevněnou krásnou černou katanu z rudými plameny vyšitými na pochvě.

Musel se zasmát její hlouposti bez pochyby byla ninja, ale jít tak málo vyzbrojená do boje? Bezpochyby si věřila jít jenom z katanou, ale on sám byl mistr v tomhle oboru.

Navíc cítil z ní ne moc velké množství chakry. Na jeho tváři se objevil škodolibí usměv.

„Jak mě chceš porazit jsi ještě slabší Naruto za mlada tebe porazím během pár vteřin. Nicko.“ Začal se ledově smát vlastním slovům. K jeho překvapení se rudovláska ani nehnula jen mu oplatila usměv. Tím dopálila Sasukého do takové míry, že se na ní rozběhl. Jaké bylo překvapení když se jeho rychlému seku vyhnula z taneční ladností jen se na něj usmála a začla utočit sama. Přestože měla na zádech zbraň. Netasila jí. Dokázala se proti Sasukého kataně bránit více než obstojně i bez její pomoci. Sasukému často připadalo, že se náramné baví. Když však skončil z dalším kopancem v žaludku odskočil dál od dívky a zlostně se na ní podíval. Neměla a ni jediný šrám ani malinkatou ranku. Jeho doposud černé oči se zbarvily do ruda a ještě zlověstněji se na jí dívaly. Ale dívky místo leknutí vykouzlila na své tváři další usměv.

„To ti, ale trvalo něž jsi ho aktivoval to jsi říkáš Uchiha. Pché.“ Tyto slova Sasukého rozčílila snad ještě víc než její úsměvy. Začal utočit s ještě větší vervu než doposud přesto mu nic nebylo platné jedinou reakcí oné ženy byl ještě hlasitější smích. Který ho přiváděl k šílenství. Když snad po sté se vyhnula jeho kataně naplněné bleskem. Udělala salto přistála u Naruta a Itachiho. V rychlém sletu udělala několik pečetí a než se Sasuké nadál okolo Naruta i jeho bratra byla rudá bariera. Nechápavě se podíval na ženu která právě neškodně prošla stěnou té bariery a zastavila se před ní. Její usměv jí znovu zazářil na tváři.

„Tak Uchiho bylo to vše co umíš co jsi zde předvedl? Jestli ne máš stále možnost mi to ukázat.“ Pronesla jako by před ní nestál nepřítel, ale malé děcko snažící se dosáhnout na dospělého. Sasukého nepříčetnost se dala srovnat z rozzuřením býkem. Začal na smějící se ženu utočit vším co měl nevyjímaje blesky z katany. Přes jeho veškerou snahu se tomu, ale všemu vyhnula. Sasuké přestal utočit a začal vymýšlet strategii, přitom nepřestal pozorovat rudovlásku. Měl ještě jednu techniku schovával jsi jí do bitvy proti Itachimu, ale když není zbytý použije jí. Z přemýšlení ho vymanil hlas jeho protivnice.

„Copak Uchihačku došel ti dech nebo přemýšlíš jak odsud utéct?“ zasmála se a udělala zklamaný výraz.

„Ty jedna…“Zavrčel „štveš mě. Ted poznáš co je to hněv Uchihi.“

„Tak pod už se třesu.“ znovu smích tak veselí a nebojácný.

„Katon: Tacu hitoiki“ (Živel ohně: Dech draka) jako na povel se přestala smát a sledovala jak se Sasuké nadechuje a s úst mu vyletěly obrovité plameny které se následně zformovaly do dračí hlavy z chřtánem dokořán. Než se nadala obrovská tlama začala chrlit další plameny. Obrovské množství plenů se řítily na rudovlásku. Ta nestačila zareagovat a zmizela v nekonečné pochodni. Sasuké si oddychl byla těžký protivník i když se to ze začátku nezdálo zasunul katanu do pouzdra na zádech a zamířil k barieře stále obklopující jeho bratra a Naruta. Byl od ní pár kroku když se z plamenů, stále hořících po posledním útoku, ozval ten strašní smích. Sasuké se bleskově otočil a viděl jak ženská postava vychází z plamenu. Její krok byl doprovázený velmi hlasitým smíchem. Když vystoupila z plamenu Sasuké div nepadl na zem.

„Podle tvého výrazu soudím, že to byla tvá nejsilnější technika. No budiž nejspíš to bude vše co dokážeš teď bych se ti měla předvést já že?“

„Jak…“ vyrazil ze sebe Sasuké a koukal na osobu před sebou neměla ani jedinou ranku šmouhu a ni popáleninu.

„Ptáš se jak jsem to přežila? No na to jednoduchá odpověď. Já jsem oheň a oheň jsem já. Vidíš?“ zvedla ruku která jí okamžitě vzplála plamenem. Sasuké se nezmohl na jediné slovo. Stále nechápal jak člověk s tak nízkou chakrou dokáže mít takoví schopnosti. A rudovláska jako by mu četla myšlenky mu hned odpověděla.

„Ptáš se jak člověk s tak nízkou chakrou může mít takové schopnosti?“ usměv „Další lehká otázka. No že jsi to ty odpovím ti. Celou mou chakru jsi nikdy neviděl viděl jsi jen jedno procento celé mé síly. Ale bud poctěn teď jí spatříš alespoň zlomek.“ Sasuké jen nechápavě koukal na osobu před sebou vůbec nevěděl jak to myslela. Záhy však pochopil když se z jejího těla začala uvolňovat rudá chakra. Její jazyky se začaly obalovat kolem něj. Jediné co si pamatoval byt ten protivný smích který ho doprovázel do říše snů.

Rudovláska ještě chvíli nechala svou chakru tetelit vzduchem než jí všechnu stáhla. Se smíchem se podívala na Uchihu v trávě. Pak se vydala k barieře na kterou položila ruku a nechala jí zmizet. Ještě koutkem oka zahlédla jak se k Uchihovy blíží Sakura. Otočila se a sledovala jak se snaží marně mladíka zbudit. Rudovláska se mezitím sklonila k Narutovy a doléčila jeho zranění. Po kterém nezůstala ani sebemenší jizvička. Spokojeně se usmála a jednoduchým jutsu odstranila krev z oblečení. S úsměvem se narovnala a stačila tak chytit pěst plnou chakry na ní namířenou.

„Ale, ale holčičko to by jsi neměla utočit na někoho ze zadu je to neslušné.“ Prohlásila a koukala se do těch zeleních nenávistí překypujících očí, stále držící její ruku.

„Co jste udělala Sasukému?“ vyprskla na ní a snažila se dostat z jejího sevření.

„Nic jenom spí probere se za pár hodin a pro nás už nebude nebezpečný a být tebou zůstanu poslušné u něj. Měj se.“ Pustila jí ruku ohnula se pro Naruta kterého vzala do náruče popošla k Itachimu a chytla ho za ruku. Věnovala další svůj usměv překvapené Sakuře a zmizela s Narutem a Itachim v plamenech.

Tmavou místnost ozářily plameny. Nejdříve na jednom místě pak jak na povel vzplanuly všechny louče a oheň v krbu vesele zapraskal. Zář ohně se rozběhla po celém pokoji. Byla to v celku útulná místnost. Postel z nebesy z tmavého dřeva a závěsy černé s malinkatými třpytkami, že když se zatáhly vypadali jako noční obloha. O kolo postele sněhobíle kožešiny a tři křesla postavená u krbu. Tři postavy krčící se uprostřed pokoje se nepatrně pohnuli. Tedy jedna z nich. Se úplně narovnala v rukou držící dalšího člena. Došla k posteli a opatrně jako by byla osoba v jejích rukou z porcelánu ji položila do bělostných duchen. To samé se stejnou opatrností udělala i s druhou osobou kterou nechala ležet na kožešině. Kdy na postel položila i druhého hosta okamžitě se vydala ke dveřím v jednom rohu místnosti. Tiše, aby vydal co nejméně zvuku zavřel za sebou dveře. Pak jsi hlasitě odechla.

„Konečně doma.“ Pustila se krásně vyzdobenou chodbou s vysokými okny někam do útrob domu. Dostala až do nějaké svatině všude pláli svíce a stěny vypadali jako z ohně nerozhlížela se dlouho znala tohle místo. Náhle u jakého si oltáře spatřila osobu kterou hledala. Pomalu přešla k ní nechal mávnutím ruky vzplát všechny svíce které se okamžitě rozhořeli třiceti centimetrovými plameny. Kněžka se lekla a pustila svíci kterou právě držela v ruce rychle se otočila a prohlížela jsi nově příchozí.

„Kdo … Kdo jste? Tady nemáte co pohledávat.“ Zakoktala a chtěla o krok ustoupit v tom jí však zabránil oltář u kterého stála.

„Kdo jsem? Hmm dnešek je vážně zajímaví každého to zajímá. Ale u tebe mě to udivuje měla by jsi to vědět. I když v téhle podobě to asi tak zřejmé není.“ Zvedla obě ruce které obě okamžitě zahořely silným pramenem a její studánky na sebe vzaly rudý vzhled trochu se jí prodloužily špičáky a zašpičatěli uši. Její vlasy nabrali ještě divočejší odstín červené a sem tam byl vidět černý a nebo zrzavý pramen. Její rysy v obličeji nabrali nadpozemsky krásný, ale divoký vzhled. Kněžka na ní zůstala koukat jako na zjevení. Pak se, ale vzpamatovala a hluboce se poklonila z úst jí vyšlo jen pár slov.

„Hluboce se omlouvám Kyouubi no Youkou. Já …já vás ve vaší podobě nepoznala. Gomensai.“

„Hm asi se už neproměním do své staré podoby, ale nevadí tahle mi taky vyhovuje. Vstaň přišla jsem ti říct, že v tvém pokoji máme hosty. Byly vážně zranění potřebují si pořádně odpočinout. Je tu ještě nějaký pokoj kde zůstaneš ty?“ ptala se Kyuubi a změnila se zpět do své podoby ženy z krásným úsměvem a laskavýma očima.. Žena se s váháním zvedla, ale do očí se jí nepodívala jen slabě přikývla. Kyuubi ten pohyb viděla jen koutkem oka.

„Dobrá tedy když tě budu potřebovat zavolám.“ S tím se otočila a odešla do pokoje k Narutovi a Itachimu.

V pokoji na posteli s nebesy odpočíval mladík který byl až donedávna Jinchuuriki Kyuubi no Youkou. Zdál se mu velmi zvláštní sen.

Krásná žena z dlouhými rudými vlasy na něj mluvila. Pak se obraz změnil uviděl svého bývalého přítele něco na tu ženu křičel a v rukou mě katanu. Náhle ucítil žár z planu pootočil hlavu tím směrem a spatřil jí vycházet z plenů. Něco řekla její ruce zahořeli plamenem a pak už jen ležícího Sasukého a vedle sebe Itachiho. Zděsil se jestli Itachi není po smrti. Chtěl natáhnout ruku, ale nešlo to. Znovu spatřil tu ženu skláněla se nad ním. Ne nesla ho v náručí. Vyděl obrázek rozlobené Sakury něco křičela, avšak nebylo rozumět co. Jediné co slyšel byl smích krásný kouzelný smích. Kolem vše potemnělo. Tmavá místnost se zlatou klecí. Projel jím děs klec byla vylomená a její obyvatel tam jaksi scházel. Voda stékající po stěnách hlasitě kapala do vody ve které stál nedaleko jeho nohou spatřil napůl roztrženou pečeť. Natáhl k ní ruku, ale už jí nesebral.

Naruto se probudit v sněhobílých duchnách. Velkým oknem sem pronikalo sluce a hladilo ho po tvářích nepatrně se sál na břicho. Hledal obvazy. Jaké bylo jeho překvapení když nenašel ani jediný ba ani ránu nebo jizvu. Rychle se posadil a podíval se na lůžko vedle sebe. V osobě poznal Itachiho. Přisunul se tedy blíž k němu a v rychlostí ho ohledal. Zjistil, že ani on nemá jedinou presto si byl jistí, že po souboji ze Sasukém jich měl nespočet. Nevěřícně se rozhlédl. Nic nechápal, pokoj nepoznával. Pomalu se vyhrabal z nadýchaných duchen. Stále měl na sobě své klanové oblečení bez sebe menšího poškození stejně jako Itachi až na Akatsiki plášť který nikde poblíž neviděl. Váhavým krokem se vydal k oknu než však stačil k němu vůbec dojít opoutal ho pohyb na jedné bílé kožešině.

Lehce opálená plet. Černé přiléhavé kalhoty končící pod koleny červený pásek, červené tričko z dlouhými zvonovými rukávy končící těsně pod pupíkem halící bujné poprsí. Celé bříško však nebylo vidět, neboť ho měla ovázané černo-červeným šátkem jehož konce jí vysely na jejím levém boku. Krásně řezaný obličej orámovaný rudými vlasy ve který se čas os času mihl zrzaví nebo černý pramen. Menší ale plné rty, malí nosík a výrazné modré oči.

Pozoroval ten zjev před sebou ze zatajeným dechem.

„To jsem tak krásná, nebo jsi překvapen, že mě vidíš v téhle formě?" optala se ho a Naruto nevěděl co odpovědět. "Asi obě věci najednou," hlesl, pak jako by mu došli její slova.

„Formě? Jak.. to myslíš?“ zakoktal a upřeně si jí prohlížel. Byla pravda, že mu přišla povědomá a nejen ona, ale i její chakra. Měl však za to že je to pozůstatek z jejího léčení.

„Ty nevíš? Nepoznal jsi mě vid?“ zeptala se a ladně se zvedla z kožešiny na které až do teď seděla. Popošla před překvapeného Naruta. Ona i on se vzájemě utápěli v očích toho druhého když náhle Naruto zalapal po dechu. Opatrně o krok ustoupil a nevěřícně si krásku měřil pohledem.

„To není možné. To nemůže být pravda. Jak?“ jeho pohled byl naplněn nevěřícností a překvapením.

„Naruto neměj strach já už nejsem to co jsi vídal doposud. Víš něco se ve mně změnílo a…“

„Takže je to pravda! Je pravda ty jsi Kyuubi! Jak jsi se dostala ven ty zpropadená liško!“ zakřičel na ní a začal couvat.

„No tak Naruto,“ konejšila ho „nech si to vysvětlit já už nejsem…“

„Ne! Nech mě být. Nepřibližuj se!“ křičel na ní a snažil se dostat z jejího dosahu. V tom mu však bránila postel ke který se během svého couvání dostal.

„Naruto prosím vzpamatuj se. Já už nejsem to co jsi vídal. Věř mi prosím nech si to vysvětlit. Dej mi šanci nechci ti ublížit. Prosím.“ Její blankytný pohled čistost hlasu. Naruta přesvědčily, aby se uklidnil. Něco v něm mu našeptávalo že už to není ten démon co byl uvězněn v jeho nitru. Pomalounku kývl a malinko se na Kyuubi usmál. Ta zřejmě spokojená z vývojem situace mu usměv oplatila.

„Vydíš že to jde myslím že ti dlužím vysvětlení.“