„No tak! Naruto, musíš se víc snažit.“ pobízel mladíka Itachi usazený na větvi stromu a sledoval, jak se tréninková louka, na která byla pod ním, přímo hemží Narutovými klony.
„Vždyť já se snažím Itachi, ale ta blbá větev nejde zapálit!“ ozýval se Naruto za všech stran.
„Naruto, vždyť máš v ruce sotva stéblo musíš se víc soustředit na oheň v sobě. Pak už stačí ho jenom vypustit. Já vím, že ty máš v sobě mocný oheň, musíš ho jen najít.“ odpověděl mu a sledoval, jak se usilovně snaží. Po chvíli se Naruto narovnal, změřil se ho pohledem a prohlásil.
„Itachi, jak můžeš vědět, že je ve mně oheň? Teda chci říct, že je můj, přece jenom je ve mně Kyuubi a ten sám je oheň.“ Ptal se a na důkaz, že v sobě žádný nemá, zrušil všechny klony. Itachi ladně skočil ze stromu na zem vedle Naruta. Zadíval se mu do očí a chytil ho kolem ramen.
„Naruto, ptáš se, jak poznám, že je v tobě velké množství ohně? No na to je celkem jednoduchá odpověď. Já jsem Uchiha a dokážu ho v tobě vycítit.“ Prohlásil a pustil ho. Naruto ho však nenechal odejít a než stačil udělat krok, chytil ho za ruku.
„Stále jsi mi neodpověděl, jak víš, že to není Kyuubi?“ jeho oči jiskřily a hlas se mu chvěl, chtěl znát odpověď na tuto otázku. Itachi se mu podíval do očí, nadechl se a odpověděl.
„Naruto-kun, tvůj oheň je čistý a má zvláštní moc, ten Kyuubiho je zlý a ničivý. To je ten rozdíl. Proto je rozeznám nejspíš tě do teď nedokázal plně ovládnout. Je to zvláštní, ale kdybych neznal tvůj původ, řeknu, že máš kořeny v Uchiha klanu. Takové množství ohně jsem už dlouho neviděl a ani Madara pokud si vzpomínám, ho nemá tolik.“ Zamyslel se a nevěnoval pozornost Narutovi, který svým výrazem připomínal orangutana. Jeho ústa byla dokořán otevřená a oči vytřeštěné. Nemohl uvěřit slovům, co právě slyšel.
Než stačil Itachi cokoliv udělat nebo říct, stálo kolem něj tisíc klonů, každý v ruce třímal suchou větvičku a snažil se ji zapálit. Itachi se pousmál. Věděl, že teď už Naruta od tréninku nedostane, dokud se mu to nepovede. Rozhodl se ho nerušit a vydal se do domu.
Hned v předsíni narazil na spěchající Konan, než ji stačil pozdravit, byla fuč. Pokrčil rameny a vydal se do kuchyně. Tam mu teprve došlo proč Konan tak spěchala.
V kuchyni totiž Nagato běhal okolo stolu a snažil se chytit malé, žlutočerné kuře, které před ním úspěšně prchalo. Itachi sice chvíli bránil smíchu se projevit, ale jeho rudá tvář a kuckání ničemu nepomohlo, když už neměl skoro vzduch, rozchechtal se na celé kolo. Jeho pronikavý smích se dostal až k Nagatovi, který prudce zastavil v běhu a zadíval se na nově příchozího. Jeho tvář začala nabírat tmavě červenou barvu, bohužel pro Itachiho to nebylo smíchy, ale vzteky. V dalším okamžiku už kolem stolu nepobíhalo jenom kuře ale i Itachi v závěsu za ním běhal Nagato. Celým domem se nesl Itachiho smích a vzteklé výkřiky Nagata.

Mezitím u Naruta

Na celé louce by se nenašlo místo pro dalšího příchozího. Všude kam oko dohlédlo, stál Naruto a jeho klony. Skoro uprostřed celého davu seděl Naruto a snažil se vymyslet jak v sobě ten zvláštní oheň probudit. Chvíli tam jen tak seděl a dumal, když ho to napadlo. Vyvolal klon, který hned zrušil. V tu chvíli se to dozvěděli i ostatní, jak na povel si sedli, větvičku vzali mezi ukazováčky obou rukou a v naprostém klidu v sobě začali hledat oheň. Naruto se tak ponořil do svého podvědomí, že se octl v chodbě podobné té, kterou chodil ke Kyuubimu, ale tahle nebyla stejná.
Vydal se tedy přímo do neznáma. Po několika metrech se začala chodba rozšiřovat a během pár vteřin se octl ve velké kruhové místnosti. Na první pohled ho upoutal obrovský žluto-zlatý oheň plápolající z ohromné pochodně, ale když se chtěl přiblížit, zvedl se vítr a odfoukl ho zase do patřičné vzdálenosti. Naruto se zamyslel. On měl živel vítr a podle Itachiho měl v sobě také neuvěřitelné množství velmi zvláštního ohně. Musel být v místnosti, kdy ten oheň plál a vítr ho chrání nejspíš před chakrou Kyuubiho.
Znovu se pokusil o krok, nic se však nestalo. Udělal další dva, znovu se větrná smršť nedostavila, tak natáhl ruku po pochodni.
Čekal nějaký odpor, ale bez problému ji uchopil. Ve chvíli kdy se dotkla jeho rukou, pocítil žár ve svém nitru a zavřel oči. Když je znovu otevřel, byl už venku a v ruce mu plála silným plamenem větvička. Okamžitě zrušil klony, ty tu nebyly potřeba, vzal další větvičku, která byla mnohem větší, než ta předchozí a začal se na ni soustředit. V mžiku byla v plamenech. Prohlížel si ten plamen. Nebyl to obyčejný oheň, jako měl třeba Sasuke, ale ten, co viděl na té pochodni žluto-zlatý.
Ještě chvíli si ho prohlížel, pak ho zhasl a utíkal za ho Itachimu mu ukázat. Když doběhl do domu a viděl prchajícího Itachiho a za ním lítat Nagata, jeho povaha se projevila a domem se začal ozývat další smích.
Jeho pronikavý hlas se nesl domem stejně jako ten Itachiho. Kuře, které mohlo za vše, se uchýlilo k jediné stojící osobě a sedlo si Narutovi pod nohy. Nagato i Itachi se zastavili a sledovali rozesmátého Naruta. Itachi, který se pomalu uklidňoval, opět propukl ve velký smích a Nagato ještě chvíli vrhal blesky, ale pak ho veselá nálada připravila o poslední kousky vážnosti a rozesmál se na celé kolo.
Když se konečně uklidnili, do dveří vletěla Konan, změřila si je pohledem, sebrala kuře stále se choulící k Narutově noze.
„To bylo povyku Nagato a teď se směješ.“ Odkráčela na dvůr, kde ho vypustila. Pak se vrátila, její pohled směřoval od jednoho k druhému, neřekla ani slovo a zamířila ke dveřím ložnice.
Nagato jen pokrčil rameny a šel za ní. V kuchyni už zůstal jenom Naruto a Itachi. Nikdo nic neříkal, dokud se konečně ozval Naruto.
„Itachi, našel jsem v sobě ten oheň. Měl jsi pravdu, je velmi zvláštní.“ Promluvil do trapného ticha a Itachi povytáhl obočí. Chvíli neodpovídal, ale pak se ozval.
„Nechceš mi ho ukázat? Rád bych ho viděl.“ Naruto je kývl a vyšel na zahradu, v patách mu šel zamyšlený Itachi. Naruto se zastavil uprostřed zahrady, kde předtím trénoval a počkal až ho Itachi dojde.
„Itachi, ale já žádné ohnivé jutsu ještě neumím, jak ti ho mám ukázat?“ ptal se a Itachi se zamyslel. Pokud byla jeho domněnka správná, nemůže ho Kyuubi ovládat a osvobodit se jenom díky tomu ohni a jestli ho Naruto v sobě objevil, bude moct s minimálním tréninkem ovládat všechna ohnivá jutsu a s jeho větrem to bude vražedná kombinace. Nakonec nebude muset používat Kyuubiho a ten ho už nebude obtěžovat. Nejspíš se projevily jeho geny, uvidíme jestli je to Kekkei genkai. Podíval se na postávajícího Naruta a prohlásil.
„Naruto, zkus si zapamatovat tyhle pečetě Had, Ovce, Opice, Prase, Kůň, Tygr je to Katon: Goukakyuu no Jutsu. Soustřeď se na ten oheň, slož pečetě a potom ten oheň ze sebe vypusť. Počkej, převedu ti to.“
Pečetě složil tak rychle, že Naruto nestačil zareagovat, nadechnul se a ústy vypustil ohromnou kouli ohně. Pár vteřin ji držel, když se koule ztratila, na zemi bylo vypálené kolo o průměru deseti metrů. Itachi se spokojeně otočil na Naruta. Ten hleděl s otevřenou pusou na místo, kde se ještě před chvílí vznášela koule ohně.
Itachi na něj povzbudivě kývl a trochu ustoupil.
Naruto se vzpamatoval, udělal potřebné pečetě, zaujal stejný postoj jako Itachi, ale nic se nestalo. Zkusil to znovu a zase nic. Podíval se na Itachiho a překvapeně zamrkal. V jeho očích žhnul Sharingan. Ten se na něj jenom usmál a rukou naznačil, ať pokračuje.
Naruto se znovu postavil do určeného postoje, ale nejdřív se soustředil na ten oheň v nitru, pak teprve složil pečetě. Jeho modré oči zčernaly a zmizela panenka a z úst se mu vyhrnulo velké množství žluto-zlatých plamenů které se zformovaly do obrovité koule, která svou velikostí předčila i tu Itachiho.
Itachi, který to z povzdálí sledoval, zalapal po dechu. Přestože čekal velkou kouli, s takovou nepočítal a ta barva. Když se na ohnivou kouli zaměřil Sharinganem zjistil, že zkopírovat nejde, o tom zda jde o Kekkei genkai ho však utvrdily Narutovi uhelně černé oči bez panenek. On byl považován za génia klanu, ale s tímto hochem se nemohl rovnat, nejspíš s tím měl něco společného Čtvrtý a jeho rod.
Sice se v Uchiha klanu spekulovalo, že má klan Namikaze neobvyklé Kekkei genkai, ale Čtvrtý je nikdy nepoužil, ba ani nebylo viděno u jeho nejbližších příbuzných. Proto tomu nikdo moc nevěřil. Bylo to sice zapsáno ve starých svitcích klanu, ale pro nejmladší potomky už tak známé nebylo. Pak Čtvrtý zemřel a jeho klan zmizel z povrchu zemského. Nikdo do teď neví, kde se nachází nebo zda ještě existuje. Jediný potomek byl Naruto, který na něj teď hleděl černýma očima a radoval se z úspěchu.
„Naruto, pojď sem.“ Řekl klidně Itachi a počkal, až se k němu posadí do trávy.
„Pověz mi, jak se cítíš. Je něco nového?“
„No… ano. Necítím skoro žádný úbytek chakry a také se mi zdá, že vidím lépe. Mám takový pocit, že vidím i do zadu, ale tím si nejsem jistý. Co se to stalo, Itachi?“
„Na, podívej se sám.“ Podal mu kunai a nechal ho, aby se mohl vzhlédnout v jeho odlesku. Naruto jej přijal a podíval se. Z leknutí ho ale upustil a nevěřícně se podíval na Itachiho. Ten mu naznačil, aby se uklidnil a znovu si sedl. Naruto váhavě poslechl.
„Naruto, to, co jsi viděl, je pravda a nespíše ti to zanechal otec. Nevím, jestli o tom věděl nebo ne. Ale jedno je jisté. Ty to teď ovládáš a všechna ohnivá jutsu, která budeš znát, naberou tu největší sílu s malým úbytkem chakry. Nespíš je to Kekkei genkai klanu Namikaze. Proto si myslím, že by nebylo špatné, tě nějaké naučit a až je budeš ovládat, pokusíš se si nějaká silnější vymyslet.“ Řekl s klidem a dál se díval do těch černých očí.
„Itachi, ale jak se mám ty oči zrušit. Já ani nevím, kdy se mi objevily.“ Odpověděl mu ještě stále zaražený Naruto a na kunai si prohlížel svá kukadla.
„Naruto, pokus se na ně soustředit a chtít je zrušit.“ Poradil mu a Naruto poslušně zavřel oči, chvíli se soustředil a když je znovu otevřel, měly zase svou typickou barvu. Naruto se šťastně zazubil, když se uviděl v odlesku kunaie. Když se chtěl ještě zeptat Itachiho na pár věcí zjistil, že už ho nevnímá, jelikož je zahloubán do psaní nějakého svitku. Než se stačil zeptat, co to je, podal mu ho a čekal, až ho přijme. On si ho opatrně vzal a rozbalil ho.
Chvíli na něj koukal a vypadalo to, jako by vůbec nechápal, co se to tu děje, když zvednul hlavu a podíval se na Itachiho, jeho pohled říkal. „To je pro mě? Je to vůbec možné?“ jediné Itachiho kývnutí a jeho tvář se rozzářila jako ta dětská, když vidí na vánoce pod stromečkem všechny své dárky. Vůbec nemohl uvěřit, že je to možné. Itachi mu totiž na svitek napsal všechny svoje ohnivé techniky a i ty které znal, ale sám je neuměl používat.
Narutova radost a odhodlání byly takové, že okamžitě si jednu vybral, podle návodu složil pečetě a začal se je učit. Itachi věděl, jakou mu udělal radost a raději se vzdálil.
Z nedalekého stromu sledoval jak se Naruto učí jednu techniku za druhou. Musel se usmát. Byl něco jako jeho mladší bratr, i když Sasuke ho teď nenáviděl, hledal jistou útěchu v Narutovi. Svůj slib hodlal splnit. Zahloubaný v myšlenkách sledoval Naruta.

Mezitím v Konoze

V domě Hyuuga se zatím řešil zajímavý problém.
„Hinato-sama, nesmíme věřit v jeho návrat. Utekl a je považován za zloděje a zrádce. Nedělejte naschvál kolem něj na veřejnosti rozruch, mohli by vás také uvěznit. Hokage si nepřeje, aby byl zmiňován.“ Na Hinatu nemluvil nikdo jiný, než Neji a jeho pohled směřoval na uslzenou dívku na posteli v jejím pokoji. Hinata si utřela slzy kapesníčkem a zadívala se na bratrance.
„Já vím, ale já ho miluji a nemůžu dopustit, aby se o něm mluvilo špatně, pochop to, prosím.“ Šeptala, aby ji neslyšel nikdo jiný než on. Neji ji dobře chápal. I jemu ten uřvaný ninja chyběl, jako všem jeho přátelům. Nic s tím však udělat nemohli a prohlašovat se na veřejnosti za jeho kamarády, to by byla sebevražda.
Naklonil se k ní a pořádně ji objal, věděl, že jí chybí ze všech nejvíc.
Končil další den a nad Konohou zapadalo slunce. S posledním paprskem se opět sešla velmi zvláštní společnost ninjů, pod zemí. Ta společnost se jmenovala YANKS.