Nemalí ostrov daleko v moři. Dřív pusté a zapáchající místo, teď malí ráj z průzračným pramenem uprostřed oceánu. Po bažinách jakoby se zem slehla a jedinému obyvateli této rajské zahrady se zdáli různorodí papoušci vesele si povídající v korunách stromu.
Zdání však může klamat to je známé přísloví, protože severní stranu ostrova obývala velmi zvláštní dvojice. Démon a člověk.
Bylo krásné ráno a právě vycházelo slunce a na dávalo moři krásní zlataví nádech. Pod tou nádherou se právě probouzela naše dvojice, teda přesněji jeden z dvojice. Kyuubi. Naruto seděl na stromě, pod kterým ještě před chvílí spala. Ničím nerušen pozoroval tu nádheru. Byl vzhůru už od prvního rozbřesku, nemohl spát, proto si sedl na strom a pozoroval právě se budící slunce. Snažil se nemyslet na svůj domov ani na přítele. Seděl tam a nevnímal okolí. Jen pozoroval východ slunce, u kořene stromu se protahovala právě zbuzená Kyuubi. Zvedla hlavu a zadívala se na něj, jak hluboce zamyšlen hledí na vodu. Zvětšila se tak, aby měla hlavu přesně ve výšce jeho větve a pak teprve promluvila.
„Už zase na ně myslíš?“ Naruto z leknutím naskočil, vůbec si jí nevšiml, ba ani necítil její přítomnost, otočil se na ní a zadíval se do jejích očí. Dřív ho děsila, teď uklidňovala. Znovu pohlédl na zlatavé slunko a z povzdechem odpověděl.
„Ano moc mi chybí, ale nejvíc ona a její smích,“ znovu si povzdychl, „ nejspíš je sním šťastná a na mě si ani nevzpomene. Nemít tebe už dávno bych skočil z toho útesu a šel za svými předky.“ Znovu se na ní podíval, ale teď už se mu po tvářích kutálely slzy. Kyuubi dobře chápala, jaký smutek a žal prožívá, to ona nejlíp věděla, jak se cítí. Strčila mu čumák pod ruce a nechala ho zabořit hlavu do jejího čenichu a jako do polštáře vyplakat. Po nějaké chvíli ho odejmula ocasy a sundala ze stromu a láskyplně ho konejšila.
Po nějaké době Naruto zvedl hlavu a otřel si slzy. Zadíval se do jejich rudých očí a na tváři se mu objevil mírný úsměv.
„Měli bysme zase začít trénovat.“ Prohlásil a vstal Kyuubi jen kývla, otočila se a šla k ohni pak se pousmála a zadívala se na něj. Byla ráda, že je mu už lépe. Bylo to už skoro deset dní, co odešel z vesnice a vzpomínka na ní byla stále ještě bolestivá. Sice odešel dobrovolně, ale stále ho vzpomínky táhli zpět a kdyby tam nebyl on, tak by své srdce nejspíš poslech. Přesto tam byl a Naruto mu nevěřil a když někomu nevěří a ztratí v něj důvěru, už si jí ten člověk nikdy nezíská.
Kyuubi tam seděla a pozorovala, jak dělá ranní hygienu u jezera a pak jí něco napadlo. Musela se té myšlence usmát, byl to skvělí nápad jak ho povzbudit, proto když se vrátil řekla.
„Naruto začni cvičit beze mě pokus se zkombinovat větrnou a ohnivou chakru do dokonalé technika ano? Já si jen někam odskočím a hned jsem zpátky.“
„Hai Kyuubi-sensei!“ prohlásil Naruto a dal se do toho. Kyuubi mírně zamrkala, takhle jí oslovil poprvé, pak se ale vzpamatovala skočila z útesu na hladinu moře a pelášila pryč nechajíc ostrov v dáli.
Dostala se až na nejbližší pevninu, kde se pomocí Henge no jutsu změnila do podoby krásné černovlasé ženy, byla oblečená do červeno černých kalhot a trička přes sebe měla dlouhý černý plášť s kapucí a na zádech měla vyobrazenou hlavu lišky. Takto oblečená se vydala do nejbližšího města.

Mezitím u Naruta

Naruto seděl na zemi a soustředil se na větrnou i ohnivou chakru. Přece jenom už jí v sobe uměl nají, tak proč by to nešlo skombinovat v jí v nitru s větrem a vypustit jenom oheň několika násobně posílení bez toho, aby neplýtval zbytečně chakrou.
Začal se soustředit a snažil se to skombinovat tak, aby se vnitru dokonale smísily oba druhy chakry. Vůbec mu to nešlo a proto toho na chvíli nechal a zamyslel se, když vyvíjel Rasen-Shuriken používal klony. Okamžitě si stoupl a vytvořil pár set klonu, kteří okamžitě začali vymýšlet jak skombinovat větrnou a ohnivou podstatu chakry. Sám Naruto se k nim přidal s velkým nadšením.

Někde u Kyuubi

Kyuubi se právě vracela z obrovskou igelitovou taškou plnou čehosi. Právě vybíhala z lesíka na pláž, kde se předtím přeměnila.
Dorazila během pár okamžiku. Položila tašku na písek a rozhlédla se soustředila se na chakru v okolí, u okruhu deseti mil nikdo nebyl. Spokojeně se usmála začala se soustředit a křikla „Kai“ během pár okamžiku tam stála devíti ocasá liška. Ještě jednou se pořádně rozléhala, pak chytla tašku do zubů a pelášila přes moře k Narutovi. Nebyla to dlouhá cesta ani náročná pro démona s největší zásobou chakry úplná procházka během půl hodiny už měla ostrov na dohled, ještě pár skoků a byla na místě naskytl se jí velmi pěkný pohled. Celá severní stana byla jak posázená všude byly vidět samí Narutové. Všude kam oko dohlédlo bylo vidět černo-oranžovou kombinézu a blonďatou kštici. Usmála se a houkla na Naruta.
„Naruto, dej si na chvíli pauzu. Mám pro tebe překvapení.“ Řekla a upoutala tak na sebe pozornost všech co tam stáli. A všichni na ráz jako by to cvičili, zakřičeli.
„Kyuubi-sensei! Jaké překvapení?“ s tím se snesl velký oblak kouře ze kterého se vynořil už jenom jediný Naruto, Kyuubi ladně skočila na útes. Tašku si pověsila na jeden z ocasu a zdvihla vysoko do vzduchu. Naruto jí překvapeně pozoroval, pak mu to nedalo a zeptal se.
„Sensei, co je v té tašce?“ Kyuubi se usmála, nebyl to ten laskaví usměv, ale byla tam zamíchána trocha škodolibosti. Narutovi se ten usměv nelíbil tušil, že v té tašce je něco co bude chtít a on to musí získat. Stůj co stůj.
„No tvůj úkol bude tu tašku získat, bude to tvůj dnešní trénink.“ Zazubila se a čekala jeho reakci on jen kývl a začal jí obíhat a zvyšovat rychlost.
„Takhle mě nedostaneš ještě tě pořád vidím.“ Zasmála se a zvedla ocas s taškou ještě víc teď už byl pár metru vysoko. Naruto se zastavil a jen koukal na tu tašku ve vzduchu a přemýšlel co tam tak muže obejít. Najednou dostal Naruto nápad, udělal několik klonů a rozeběhl se všemi směry. Kyuubi chvíli sledovala, co to dělá, pak se zaměřila na toho o kom si myslela, že je ten praví.
Ten Naruto, na kterého koukala udělal klon. Oba začali soustředit svou chakrou jednomu se v ruce začalo tvořit malé tornádo a tomu dalšímu ruka se rozhořela. Naruto pustil tornádo na zem a nechal ho zvětšit do požadované velikost. Pak ten druhý natáhl ruku, z které vyšlehli plameny okamžitě se spojily z tornádem a vytvořily ohromné ohnivé tornádo o velikosti domu.
Které se teď řítilo na Kyuubi, která byla mile překvapená, dokázal vymyslet techniku s ohněm i z větrem. Použil nejednoduší jutsu z malým výdajem chakry a jutsu úrovně A. Musela v duch pochválit, teď se dívala do zlověstných rychle se pohybujících plamenů. Rychle vyskočila do vzduchu, aby se mu vyhnula. S tím počítal i Naruto a v okamžiku, kdy uhýbala se jí dostal na ocas a tašku jí sebral. Než si Kyuubi stačila, uvědomit co se stalo už stál na zemi a utíkal do nejdál z jejího dosahu. Na tváři mu hrál vítězný usměv. Sedl si do trávy a počkal až se jeho učitelka přiblíží, do tašky se zatím nepodíval. Kyuubi došla až k němu a také si sedla hned vedle. Naruto se tázavě podíval a jeho pohled říkal jediné „Smím se tam už podívat?“ na češ se Kyuubi usmála a kývla. Narutovi oči se rozzářily a s velkým nadšením se dal do otvírání tašky. V jednu chvíli bylo úplné ticho, celí ostrov utichl jako by i on byl zvědaví, co se v tašce ukrývá. Pak se celí rozkřičel a doménou všeho byl Narutův šťastny hlas, který se nesl celým ostrovem.
„Kyuubi, Kyuubi já tě mám tak rád opravdu moc mám!“ vykřikoval Naruto a snažil se jí chytit. Kyuubi se totiž po prvním radostném výkřiku zvedla a začala v kruhu obíhat ostrov a Naruto utíkal za ní. Ostrovem se nesl kousaví, ale šťastny smích doprovázení výkřiky Naruta „Já mám RÁMEN!“