Ahoj jsem tu zas z dalším dílkem tentokrát si mé věnování zaslouží tři lidi jmenovitě Anna,Michaela a Kai-san. další kapitola samozřejmě patří všem, ale vám třem opravdu děkuji za krásné komentáře. Doufám že vás znovu potěším. možná pobavím a je možné že i naštvu (za ten konec bych byly taky vzteky bez sebe :D ). No myslím že jsem vás už zdržela dost takže Hezké čtení a zážitek.
Ráno se Harry probudil plný síly. Jeho Nitroobrana, i když na nízké úrovni, fungovala a nedovolovala samovolnému spojení jeho mysli s tou Voldemortovou. Zpustil nohy z postele a protáhl se. Podíval se do oken a nechal se pohladit ranními paprsky. Poté jeho pohled směřoval na hodiny, docela ho překvapilo, že je za deset minut půl šesté. Přesto se zvedl a došek ke skříni. S úmyslem vzít si hábit, který měl minulý den a jednu z košilí, co mu zbyla, jí otevřel. K jeho překvapení však byla skříň plná všemožného oblečení. Vybavil si včerejší Dubliho slova, „a pár dalších věcí.“ Za tohle musel Severus utratit hrozně moc peněz a on si usmyslel, že mu to musí zaplatit. Jeden hábit se dal ještě akceptovat, ale celá skříň? S povzdechnutím si vybral jedny tříčtvrteční kalhoty černé barvy a bílou košili se zeleno černými plameny, které vedly od manžety k loktu na levém rukávu a vydal se do koupelny.
Po ranní hygieně a patřičně oblečen se chtěl vydat na snídani, když se dveře otevřely. Bylo přesně půl šesté a ve dveřích stál Severus a díval se překvapeně na chladnoucí postel. Jeho černý pohled se rozeběhl po místnosti. Když viděl Harryho ustrojeného ve dveřích koupelny, v otázce zvedl obočí.
„Máš ve zvyku stávat takto brzy? Právě jsem tě šel vzbudit, rád bych ti vysvětlil učební plán a hned ho šel uskutečnit,“ vychrlil a ještě dodal. „A mimochodem, přeji ti dobré ráno.“
Harry přešel k jednomu z bílých křesel stojících u prázdného krbu a sledoval, jak ho profesor následoval a následně se usadil.
„I vám… ehm tobě přeji dobré ráno. Jaký učební plán jsi chtěl probrat?“ zadíval se na něj se zájmem a čekal, co jeho profesor odpoví. Severu se narovnal v křesle a podíval se mu zpříma do očí.
„Jde o to, že na některá kouzla potřebuješ být v dobré fyzické kondici. Docela se divím, že jsi zvládal školu, když se ta ohavnost u tvých příbuzných děla každé prázdniny,“ začal Severus a následně se odmlčel, jakoby se zamyslel. Na jeho tváři proběhl nehezký úšklebek, který byl následně nahrazen lehkým úsměvem. Harry jasně postřehl, jak slovo „příbuzní“ řekl s neskrývaným odporem.
„Proto navrhuji každé ráno začít cvičit a zlepšit tak tvojí kondici. Mimoto plánuji tě naučit zacházet s lukem a kuší, také s mečem či kordem. Abych to shrnul, projdeš kompletním výcvikem, kterým prochází děti v čistokrevných rodinách. Bylo by dobré, abys výcvikem prošel lépe, než průměrný čaroděj, neboť na tom závisí tvé přežití. Myslím, že do konce prázdnin bys měl víceméně umět, alespoň základy šermu, lukostřelby, bílou i černou magii. Ano i černou magii, měl bys vědět, co na tebe protivník chystá a jak se bránit, nemusíš jí zrovna používat, ale je dobré vědět, jak se bránit. Krom toho, že dělení magie na černou a bílou je nesmysl. I v bílé magii je hodně kouzel, která dokážou mučit, zabít i ovládat. Naopak v černé jsou zase štíty a léčivá kouzla. Jediný rozdíl je v tom, že v černé magii jsou štíty a léčivá kouzla náročná a dlouhá na provedení, kdežto ta útočná a škodící jsou lehká a mají jednoduší inkantaci, proto ji mají černokněžníci v oblibě.
A stejné je to i u bílé magie. Kouzla na léčení a obranu jsou jednoduchá, kdežto ta mučící, ovládací a zabíjecí jsou náročná. Proto kouzelníci vymyslely názvy bílá a černá magie. Pokud pochopíš obě odvětví a nebudeš hledat rozdílnost, zbude ti jen magie jako taková. Co se týče tvého učebního plánu, bude následující.
Každé ráno vstaneš jako dnes a v půl na mě budeš čekat ve vstupní síni. Ranní běh a rozcvička na pozemcích. To vše do snídaně, která je přesně v půl sedmé. Po snídani se odebereme do tělocvičny, kde budeš cvičit šerm a boje s lukem a kuší, abych nezapomněl, také s dýkou. To asi tak do deseti hodin. Pak bude posilování tvé mysli a cvičení Nitrobrany a Nitrozpytu. To vše do oběda, který se bude podávat přesně ve dvanáct. Po obědě máš hodinovou pauzu. Jak jí využiješ je jen na tobě. Po této přestávce se vrhneme na cvičení kouzel. Myslím, že tak dvě hodiny by měly stačit. Další dvě hodiny tě budu učit to, co tě bude zajímat, nějaký doplňkový předmět, rozmysli si, co by to mělo být. Hodinu před večeří etiku s etiketou, zásady stolování a společenského styku. V šest je večeře, u které je povinná etiketa a po ní se budeš věnovat knihám, které ti připravím. Praxe je dobrá, ale teorii také potřebuješ. Večerka nejpozději v deset. Nějaké otázky?“ ukončil Severus dlouhý monolog a s mírným úšklebkem si prohlížel svého svěřence. Docela se bavil tím překvapeným výrazem, který byl stále výraznější po celou dobu, co mluvil. Teď na konci měl doslova pootevřená ústa a mírně vykulené oči. Byl to pohled k nezaplacení. Mírně se k němu naklonil a do ticha promluvil.
„Aby ti tam nevletěla moucha, je to docela nepříjemné.“ Jeho usměv se o trochu zvětšil, když viděl, jak se Harry rychle vzpamatoval a zavřel pusu.
Harry na to nic neřekl, neboť si uvědomoval, že pokud chce přežít válku a zvítězit, bude se to muset naučit, ať už se mu to líbí nebo ne. S touto myšlenou na profesorův dotaz zavrtěl hlavou. Severus spokojen s takovou odpovědí se zvedl a prohlásil.
„Myslím, že když jsme si vše ujasnili, měli bychom vyrazit. Sice dnes už rozcvičku nestihneme, ale po snídani ti dám deset minut na rozcvičení, než začneme boj s meči a teď už pojď, ať vše stihneme.“ A s působivou otočkou a zvířením pláště, jak to uměl jedině on, vypochodoval z místnosti následovaný Harrym.
Snídaně proběhla v tichu, rušená jen cinkáním příboru. Když Harry konečně dojedl, Severus ho zavel do velké tréninkové místnosti, kde na něj u velké žíněnky čekaly dva dřevěné meče zastrčené ve stojánku. Severus si stoupl na jeden konec žíněnky ke stojánku a Harry se postavil na druhý, neboť nevěděl, co jiného dělat.
„Nejspíše hádám správně, když řeknu, že jsi meč nikdy nedržel v ruce a možná ho ani neviděl, že?“ chtěl pokračovat, ale zastavilo ho Harryho zakroucení hlavou. Pozvedl obočí a zvláštně se na něj díval. Harry se nadechl a odpověděl na otázku, kterou nikdo neřekl.
„Ve druhém ročníku v Tajemné komnatě s mečem Godrica Nebelvíra jsem porazil baziliška. Takže jsem meč nejen viděl, ale i držel.“ Severus přikývl, že bere na vědomí a pokračoval ve vysvětlování.
„Dobrá tedy, myslím, že nejlepší bude ti vysvětlit správné držení,“ prohlásil Severus a hned stál vedle Harryho. Ukazoval mu, jak má pracovat s prsty na jílci meče, jak se liší uchopení jednoručního, jeden a půlručního a dvouručního meče. Neboť Harry neměl sílu v rukách, jeho pohyby a držení bylo nejisté a nepřesné. Nicméně Severus uznal, že i snaha se v tomto případě cení a časem se to zlepší.
Harry se celé tři hodiny snažil naučit, jak správně zacházet s mečem. Sice cvičili jen s dřevěnými, ale přesto byl celý pomlácený. Severus ho vůbec nešetřil a vždy vyrdžel jen několik sekund, než byl zasažen. Ke konci se mu dařilo odrazit jeden či dva útoky, přesto to bylo opravdu málo. Stěží se doplazil do sprchy, kde nechal vodu, aby mu uvolnila namlácené a unavené svalstvo. Když odcházel na cvičení Nitrobrany, cítil se alespoň trochu lépe. Dorazil do místnosti, kde cvičili už včera a Severus tu ještě nebyl, proto si sedl a začal své myšlenky ukrývat za černé šupiny draka. Seděl na bělostném polštáři a schovával své myšlenky za neprostupnou hradbu šupin. Jeho tělo se uvolnilo a mysl se pomalu ukrývala. Takto ho nalezl i Severus. Sám si sedl na druhý polštář a pozoroval chlapce před sebou. Harry po chvíli otevřel oči a střetl se s černým pohledem svého profesora.
„Správně Harry, vidím, že ses naučil koncentrovat a uklidit své myšlenky za hradbu. Čím víc budeš cvičit, tím to bude rychlejší a snadnější, krom toho před spánkem je to nejúčinnější. Ale tohle už musíš chtít a cvičit sám, já ti nemohu nijak pomoci. Každý musí svou mysl zatěžovat. Až si budeš jistý, že mě zvládneš odrazit, vyzkouším si tě, ale teď je tu jiná věc, kterou jsem na dnešní lekci chtěl probrat. Před Temným pánem by sebelepší Nitroobrana nepomohla. Je to jedna z vlastností zmijozelů. Dokáže se dostat do jakékoliv mysli. Naštěstí jde tato schopnost oklamat a to vyšším stupněm Nitrobrany a to takzvaným klamem. Svou hradbu stáhneš jen okolo nejdůležitějších myšlenek, vzpomínek a pocitů. A před ní vystrčíš ty nepodstatné nebo ty, které budeš chtít, aby protivník viděl. Ale musí jich být dost, aby zakryly ty důležité. Je to taková hradba ze vzpomínek před hradbou z dračích šupin, kde se ukrývá pomyslný poklad tvé mysli. Rozumíš všemu?“ počkal, dokud Harry nekývl a pokračoval.
„Ponoř se do své mysli a najdi každou myšlenku, která je neutrální, vystrč před svou pravou hradbu. Až to budeš mít, ujisti se, že jich je dostatek, abych neviděl hradbu z černých šupin. Můžeš se dát do toho.“
Harry zavřel oči a ponořil se do svých vzpomínek. Hledal každou neutrální vzpomínku a vypouštěl jí před hradbu. U každé, co si myslel, že je nedůležitá vypustil. Nevěděl, jak dlouho sedí, ale dokud si nebyl jistý, že každou svojí neutrální myšlenku nevypudil před hradbu, neotevřel oči.
Když konečně oči otevřel, Lektvarista si četl nějakou knihu vázanou v bílé kůži. Harry si musel odkašlat, aby na sebe upozornil.
Severus spěšně odložil knihu a pozvedl hůlku. „Připraven?“ Harryho přikývnutí byl povel k útoku na jeho mysl.
Rychlé kouzlo a Harry cítil, jak si Severus začíná jeho vzpomínky prohlížet. Vždycky, když se dostal moc blízko hradby, podstrčil mu další vzpomínku nebo myšlenku. Nevěděl, že tohle po něm Severus nechtěl. Nevěděl, že tohle se řadí do dalšího stupně Nitrobrany, dělal to zcela automaticky. Podvědomě chránil svou mysl před vniknutím k důležitým vzpomínkám. Netrvalo to dlouho a Severus vystoupil. Chvíli se na něj zamyšleně díval a teprve po chvíli promluvil.
„Kdybych nevěděl, že tam ta hradba je, myslel bych si, že myslíš jenom na Famfrpál a na to, co ses učil ve všech ročnících. Máš tam neuvěřitelně silnou vrstvu neutrálních vzpomínek, jako kdybys je…, ale to nejde, to jsem tě ještě neučil. Ale, co když…?“ poslední větu řekl, jako když by mluvil do prázdné místnosti. Pak zvedl hlavu a znovu se podíval Harrymu do očí.
„Harry, řekni mi, co si přesně udělal, ale opravdu přesně.“ Harry se zamračil, ale přeci jen začal mluvit, co dělal.
„Vypustil jsem veškeré neutrální myšlenky před hradbu, přesně tak, jak jsi mi řekl. Když si se kouzlem Legilimens dostal do mé hlavy, začal sis prohlížet moje vzpomínky před hradbou, někdy ses dostal nebezpečně blízko k samotné hradbě. Tak jsem tě opatrně navedl jiným směrem,“ vysvětlil a hleděl na něj. Přemýšlel nad tím, čeho chce dosáhnout. Severus nezabránil překvapenému výrazu, který vyplul na povrch. Opravdu ho usměrňoval při jeho cestě myslí? A on si toho nevšiml? Bylo neuvěřitelné, jaký talent na toto odvětví magie Harry má. Myšlenka, že tento talent by nikdy neobjevil, i když už měl příležitost, ho málem srazila na kolena. Stačilo tak málo a on by svou Nitrobranu dokázal vztyčit po jejich první hodině. A Black by nezemřel a on by ho nešel zkontrolovat a nejspíš by zemřel rukou svého strýce. Zasekl se při té myšlence a v duchu se mu promítl jeden citát, který kdysi řekla Lily. „Všechno špatné je pro něco dobré.“ Teď jako by jí slyšel zase říkat ona slova. Podíval se na Harryho, který stále vyčkával, co řekne.
„Výborně, našel si způsob, jak mě šetrně odstranit z cesty a já si toho ani nevšiml. Je až s podivem kolik talentu máš. Myslím, že pro dnešek toho necháme, za chvíli bude oběd a poté máš chvíli pauzu. Využij jí, jak uznáš za vhodné,“ s těmito slovy se zvedl a odešel. Harry si mezitím připadal, jako by dostal elektrickou ránu. Bylo to poprvé, co ho profesor přímo pochválil a od něj to bylo něco neskutečného. Stále se zamyšleným výrazem se zvedl a odešel na oběd. Stále nevěděl, co podnikne tu volnou hodinu a doufal, že ho něco napadne při teplém a dobrém jídle. Nenapadlo ho nic jiného, než jít do knihovny a pořádně ji prozkoumat. Ano, on - Harry Potter - šel do knihovny, Hermiona by se ho určitě ptala, zda mu něco není. Ovšem v něm, jako by se probudila zvláštní síla, která ho ke knihám přitahovala a také přece jenom musí něco znát, když hodlá porazit největšího černokněžníka dnešní doby. Těsně před jednou hodinou se k němu přemístil skřítek, který ho měl odvést na jeho další hodinu. Došli do té tréninkové místnosti, ve které se Harry učil bojovat s meči. Hned, jak otevřel dveře, něco se mu nezdálo. Přesto vstoupil do naprosto jasné místnosti, která vypadala přesně tak, jako ráno. Stačil však udělat jen dva kroky a místnost pohltila tma. Bleskově měl v ruce hůlku a zůstal stát a dívat se do tmy. Byla to magická tma, takže s Lumos by si stejně nepomohl a jen by ze sebe udělal ještě jednodušší cíl. Nevěděl, co se děje. Jeho smysly byly napnuté na maximum. Najednou měl stejný pocit nebezpečí, jako už tolikrát a rychle se skrčil. Nad jeho hlavou proletěl červený paprsek. Bleskově do těch míst vyslal kletbu a zaposlouchal se. Ovšem na nic dalšího neměl čas, neboť na něj letěla další kletba - tentokrát fialová - z opačné strany. Uchopil hůlku pevněji a začal se bránit neznámému útočníkovi a přitom se mu hlavou honily myšlenky jako splašené.
Byl Snape přece jen zrádce a jeho milé chování byla jenom přetvářka, aby se k němu dostal blíže? Nebo za to nemůže a Smrtijedi se dostali do zámku a Severuse už odklidili z cesty? Tato myšlenka jím projela jako blesk. Nějakým způsobem si Severuse oblíbil a teď už ho počítal do jakési rodiny. Nemohl dopustit, aby se mu něco stalo. Ne, dokud se neujistí, o něčem jiném. Začal bojovat ještě s větší vervou, ale sil mu rychle ubývalo. Nevěděl, jak dlouho už bojuje v černočerné tmě, když vypálil poslední kletbu a sesunul se na kolena. V tu ránu se tma rozpustila, jako by tam nikdy nebyla. Z rohu spěchal Severus stále s hůlkou připravenou. Jeho kroky neomylně mířily k mladíkovi uprostřed místnosti.
Kleknul si k němu a kontroloval, zda mu něco není. Harry měl zavřené oči, jako by čekal poslední ránu. Tvářil se, jako by zklamal celý svět. Severus mu položil ruku na rameno a v tu ránu jej sledovaly zelené oči plné úlevy, zmatku, ale také se známkou strachu.
„Harry, Harry, si v pařátku? Neublížil jsem ti? Vedl sis báječně, umíš bojovat opravdu skvěle, ani jsem nedoufal, že bys vydržel půl hodiny,“ začal Severus mluvit a mezitím si přivolal několik lektvarů, které do mladíka vpravil. Ovšem Harry ho nenechal mluvit dál.
„To… to byla zkouška, nebo co? Celé to byla jenom fraška?“ zasyčel a vyskočil, trochu se mu zamotala hlava, ale ustál to. Popošel pár kroků a otočil se, Severus seděl stále na žíněnce a s překvapeným pohledem ho sledoval. Začal pochodovat po místnosti.
„Já se o tebe bál a on si na mě celou dobu utočí! Sakra, jsem tak pitomý, že mě to nenapadlo. Jdu na hodinu soubojů, sakra! Mělo mě to napadnout. Ale já ne, já musím mít tak blbé reakce,“ uprostřed kroku ho chytil Severus za ramena a podíval se mu do očí.
„O čem to mluvíš? Měl si skvělé reakce. Jen málokdo by vydržel se ubránit nepříteli tak dlouho a bez zraku. Co se děje?“ Severus se nažil dostat přes jeho hradbu myšlenek, ale marně. Harry ho úspěšně motal do samých nesmyslných informací, že to nakonec vzdal. Jen, co se tak stalo, Harry odvrátil hlavu. A potichu začal mluvit.
„Myslel jsem, že se sem dostal Voldemort nebo nějaký Smrtijed. Bál jsem se, bál jsem se o tebe, nenapadlo mě, že si za tím útokem ty a… a… vlastně se nic neděje, jsem hlupák.“ Celou dobu se na Severuse nepodíval a donutily ho k tomu až profesorovy prsty, kterými chlapci hlavu otočil.
„Nejsi hlupák. Nenapadlo mě, že budeš reagovat takto. Mělo to být cvičení, abych zjistil, co tě mám učit a jestli se vůbec dokážeš bránit sám. Nechtěl jsem ti dát podmět na myšlenku, že nás našel Temný pán. Rozumíš tomu?“ když Harry přikývl, narovnal se a popošel doprostřed místnosti. Harry ho následoval. Celý zbývající čas probírali chyby, které udělal a různá vylepšení a co udělal naopak dobře. Další dvě hodiny nacvičovali kouzla lehké bílé a černé magie. Harry musel uznat, že je to vlastně to samé a začal magii vnímat jako celek. Když se po těchto hodinách doplazil do svého pokoje, s úlevou zalezl do sprchy. Měl jenom deset minut, aby se zkulturnil. Čekala ho hodina etiky s etiketou, zásady stolování a společenského styku.
Nevěděl, co od toho čekat. Nikdy nic podobného umět nemusel, ale teď měl docela silný pocit, že si projde peklem. Když konečně otevřel dveře salonku, ve kterém se měla jejich první hodina odehrávat, stanul tváří v tvář dlouhému obdélníkovému stolu, na kterém bylo prostřeno jedno místo. Ale jak bylo prostřeno - to bylo to, co ho upoutalo.
Dva bělostné talíře, jeden hluboký a druhý nízký, byly položeny na sobě. Naproti nim tři do trojúhelníku rozestavěné skleničky. Po pravé straně ubrousek a vlevo od něj dýka. Z druhé strany talíře ležela lžíce a šikmo od ní vidlička. Zamyšleně sledoval prostřené místo a popošel do salonku. Po pravé straně stál Severus, který okamžitě začal s výkladem.
„Dneska začneme se stolováním. Měl bys ho znát. Posaď se tady ke stolu a pozorně poslouchej.“ Jen, co tak Harry udělala, vzal Severus šátek a omotal mu ho okolo židle a ramen. Harry musel sedět úplně vzpřímeně a ne tak uvolněně, jak byl zvyklý. S překvapením se podíval na Severuse, který na nevyřčenou otázku s klidem odpověděl.
„Ten šátek ti zabrání, aby ses hrbil. Všimnul jsem si, že máš ten nepěkný zlozvyk krčit svá ramena. To je u stolu s čistokrevnými nepřístupné. Každý chce ukázat, že je vysoce na úrovni, i kdyby se mezi ně vloudil pobuda, bude to napodobovat co nejlépe. Ty se musíš naučit, jak správně sedět. Jelikož jsme si toto ujasnili, podívej se před sebe.
První co uděláš je, že si vezmeš složený ubrousek a rozložíš si ho na kolena. Dále máš před sebou tři různé sklenice. Ta úzká vlevo je na šampaňské, ta vpravo trochu baňatější na úzké nožce je na víno. Třetí a poslední baňatá na malé nožice je na whisky či jiný likér. Déle před sebou máš talíř na polévku a hlavní jídlo. Dezert se většinou nosí na samostatných talířcích.
Po tvé pravé ruce je dýka. Určitě sis už říkal, nač je. Většina čistokrevných ji používá místo mudlovské vidličky, kterou vidíš po levé straně šikmo od talíře. S takovýmto způsobem by ses setkal u čistokrevných, kteří by věděli, že pocházíš s mudlovské nebo smíšené rodiny. Je dána šikmo z důvodu, že hostitelé jí nehodlají použít, i když leží i u jejich talíře, ale z tvé přítomnosti, kterou akceptují. Většina čistokrevných místo vidličky používá právně dýku, kterou drží v levé ruce. Zato si naopak pomáhají lžící, která se po polévce neodnáší.
Pokud dojíš, nenecháš dýku a lžíci ledabyle pohozené po talíři. Srovnáš je vodorovně k tvé pravé ruce. Je to první známka toho, že jsi dojedl. Dalším krokem je srovnání ubrousku na prostředek talíře. Ovšem nesmíš to udělat nad stolem, ale musíš ho složit pod stolem. A to jenom po hmatu, nesmíš se podívat dolů a přitom ještě vedeš konverzaci, pokud s tebou někdo mluví. Dále bys měl vědět, že v čistokrevných rodech panuje pověrčivost. Pokud uděláš něco špatně či ve špatném pořadí, jsi buď proklet, nebo jsi na rodinu uvalil prokletí. K tomu se váže i podání slámky, ta se podává vždy v jednom směru a to doprava. Nikdy v obráceném směru. Pokud hostitel připíjí, je dobré při přípitku stát. Povětšinou připíjí šampaňským, ovšem může učinit výjimku a připíjet vínem. Při konverzaci se povětšinou pije Skotská či Whisky.“ Zakončil svůj dlouhý monolog a podíval se na svého svěřence, který měl oči navrch hlavy. Celý zbývající čas probíral se Severusem správné držení té či oné sklenice. Správné držení dýky a lžíce. A nic neříkající gesto, při rozprostírání ubrousku na kolena. Když konečně seděli u večeře, Harry s nelibostí zjistil, že se zde vidlička nenachází a bude muset použít to, co se právě naučil. Severus dbal, aby vše dělal správně. Harry netoužil po ničem jiném, než dojíst a vypařit se, i když ani toto nebylo jednoduché. Po úmorné půl hodině se konečně dostal od stolu a trochu nahrbil záda. Vůbec mu nešlo je mít stále narovnané, i když věděl, že kdyby ho viděl Severus, určitě by mu vynadal. Proto se je snažil držet vzpřímeně, dokud nedojde do pokoje. Tam se unaveně svezl na postel.
Plánoval okamžitě usnout, jenže to by nesměl na stole stojícím u krbu uvidět asi tři na sobě naskládané knihy. Unaveně se zvedl a přesunul se na křeslo u krbu. Zběžným pohledem na hodiny zjistil, že je půl sedmé. Povzdech si a začetl se.
Od knihy vzhlédl, až když byl v polovině. Hodiny právě odbíjely desátou. Neváhal a zamířil do koupelny. Po hygieně se převlékl do pyžama a zapadl do postele. Ještě před tím než usnul, si vyprázdnil mysl a vztyčil zábrany. V dalším okamžiku spal, jako když ho do vody hodí.
Dny se v sídle slévaly a letěly neuvěřitelnou rychlostí. Každý den se pilně učil, za těch čtrnáct dní uměl obstojně zacházet s mečem, ale na Severuse stále neměl. Sice dokázal vydržet déle jak tři minuty, ale podle profesora se měl ještě hodně co učit. Ovšem v Nitroobraně exceloval. Jeho štít byl silný přesně jako šupiny draka a vnější hradba myšlenek jakoby neměla chybu. Dokázal i útočit a vytlačovat svého protivníka z mysli. Používal k tomu několik set šupin, kterými cizí vědomí pěvně chytil a vyhodil ze své hlavy. V magii se dostali až do středního stupně obou odvětví. Chodil rovně a i u stolu seděl správně. Nikdo by nepoznal, že ještě před čtrnácti dny pořádně neuměl vzít dýku do ruky. Po jejich první lekci mu Severus už nedovolil vzít vidličku do ruky. Harry proti tomu ze začátku protestoval, ale teď už mu to nevadilo. Zvykl si na takový způsob stolovaní. Během těch dvou týdnů se naučil základní postoje ve společenství a Severus ho začal učit tanci.
Harry si ani neuvědomoval, jak rychle se prázdniny dostaly do svého středu. Jednou ráno se zbudil s divným pocitem. Ovšem přisuzoval to tomu, že mu je dnes o půlnoci šestnáct let. Nechtěl řešit své narozeniny a vstal přesně tak, jak byl zvyklý.
Přesně v půl už vybíhal ze vstupní síně za doprovodu Severuse. Ovšem ani ten se mu nezdál tak v pořádku jako minulé dny. Po běhání a rozcvičce šli společně na snídani. Vše probíhalo stejně, dokud před něj Severus nepostavil balíček. Harry se na něj podíval a zdvihl levé obočí. Ani si nevšiml, že pochytil některá gesta od člověka, který jej teď učil. Ne, že by to bylo ve škole jiné, i když vlastně bylo, tady měl kontakt jenom s profesorem lektvarů. Severus ho mlčky pobídl, aby balíček otevřel a dál se věnoval své kávě, jako by se nic nedělo. Přesto Harry věděl, že ho profesor bedlivě sleduje.
Roztrhl stříbrný papír a díval se na dřevěnou truhličku. Vypadala úplně obyčejně, kdyby na sobě neměla mosazný znak Snape. Harry ten znak znal, byl na všem, co bylo osobité k tomuto rodu. Ovál z růží a v něm do S stočený had.
Opatrně otevřel záklapku a otevřel truhličku. Na červeném sametu ležela zvláštní dýka. Byla z nějakého černého kovu a Harrymu se zdálo, jako když se její čepel pohybuje. Harry si ten skvost prohlížel s náležitou úctou. Sice nevěděl, o co se jedná, přesto moc z té dýky cítil zřetelně, ze zamyšlení ho vytrhl až Severus, který začal mluvit.
„Je to ohnivá dýka. Jedna z věcí, která se předává v naší rodině. Z jakého kovu je vyrobená, se už dlouho neví, ale ví se, že když touto dýkou někoho bodneš, shoří na prach. Ovšem musíš probodnout hlavní tepnu, aby to fungovalo. U věcí stačí bodnout a oni se rozpadnou. Rukojeť se ti přizpůsobí. Jen, co si jí vezmeš do ruky a už tak zůstane, dokud jí někomu nedáš nebo sám nezemřeš. Nyní je tvá a vše nejlepší.“ Zakončil Severus, Harry vzal do ruky chladný kov a čepel se v tu chvíli uklidnila. V další chvíli měl Harry pocit, že drží mudlovský mikrotenový sáček místo rukojeti. Ta se přizpůsobila jeho držení a hned zase ztvrdla. Harry si jí přehodil v ruce. Seděla pěkně. Byl to pěkný a příhodný dárek. Zrovna se učil zacházet s dýkou a zároveň mečem nebo jenom s ní. Rozhodl se, že si s ní na tréninku zabojuje. Vzhlédl na Severuse, který se už nesnažil dívat do svého hrníčku, ale nepokrytě se díval na něj. Harry se na něj široce usmál a kývnutím poděkoval. Byli spolu už nějaký čas a rozuměli si gesty. Severus mu to oplatil stejným způsobem a vstal. Zamířil do tréninkové místnosti, kam v těsném závěsu mířil i Harry. Dýku měl u pasu, jak se naučil. Při tréninku se uvolnil a nechal své tělo pracovat tak, jak to umělo nejlépe. Boj s mečem mu vytvaroval svaly na rukou a břichu, krom toho ho nechal Severus občas dělat všemožné cviky, jako na rozcvičce, tudíž mu takové sedy, lehy nebyli cizí.
Oba se postavili do správného postavení. Harry držel v ruce jednoruční meč, v půlce minulého týdne se Severus rozhodl, že by si měl zvykat na kovový meč, ne na jeho dřevenou náhražku. Harry musel uznat, že dřevený a lehčí meč je něco úplně jiného, než těžký kovový. Chvíli vyčkávali, než oba naráz učinili výpad. Úder střídal úder a krytí, Harry už dokázal slušně držet krok se Severusem, který byl cvičený odmalička. Ovšem, když profesor přitvrdil, Harry byl během chvíle na kolenou.
Když se po deseti minutách podařilo Severusovi Harrymu vyrazit meč z ruky, nasadili jinou techniku. Oba si do druhé ruky vzali dýky. Tady začínali zcela jinak. Oba dýky hodili hned na začátku a v dalším okamžiku se jim vrátily do rukou. Tak to bojovali nějakou chvíli, než byl čas na Nitroobranu. Kde se snažili nabourat mysl toho druhého. Profesor se tady nepřestával divit, na kolik toho Harry přijde sám. Už jednou se mu povedlo se dostat do Severusových vzpomínek, ovšem jeho voda jej hned vyhodila. Harrymu se zdálo, že to byla spíš náhoda než, že se mu to povedlo. Nyní seděli proti sobě, oba doširoka otevřené oči, a snažili se tomu druhému zabránit ve vstupu do svých myšlenek. Ovšem jako už tolikrát, byl to Severus, kdo se dostal přes hradbičku, která chránila takzvané nastrčené vzpomínky. Harry si tuto třetí hradbu vztyčil, neboť se tak dokonale zmate nepřítel, který si bude myslet, že prolomil mladíkovi obrany a prohlíží si celou jeho mysl. Nebude tak pátrat po zdi ze šupin, která je ukrytá za hradbou nastrčených vzpomínek. Ve stálém zdokonalování takto zabili celý určený čas.
Po obědě a Harryho hodinové přestávce, kterou strávil v knihovně, se odebral do tréninkové místnosti, kde jej čekala hodina černé magie. Knihovna se o polední pauze stala jakýmsi zvykem a ani nevěděl proč, ale prostě si po obědě musel jít v klidu sednout k dobré knížce a uvolnit se.
Po této hodině ho Severus pustil do jeho pokoje, jelikož houkání netrpělivých sov se ozývalo po celém panství. Harry odběhl do pokoje, kde na něj čekalo hned pět sov. Papušíka, Ronovu malou čipernou sovičku poznal hned, stejně jako Erola, jejich rodinou sovu. Pak tam byla Hedvika a dvě školní sovy. Vrhnul se k Hedvice, která k němu poslušně natáhla nožičku. Dopis byl od Remuse.
Harry dopis rozbalil a jen tak, tak zachytil řetízek z bílého zlata, na kterém se houpalo velké kroucené P. Chvíli si ho prohlížel, než se pustil do dopisu.
Milý Harry, přeji vše nejlepší k tvým šestnáctým narozeninám. Ten řetízek, co máš v ruce, měli všichni Pobertové, když nám bylo tolik, co tobě. Ten, co držíš, byl Jamesův, našel jsem ho u sebe den po tom, co zemřeli. Teď ho předávám tobě, jsi vlastně něco jako jeho nástupce. Nyní jsi právoplatný Poberta. Ještě jednou vše nejlepší. S pozdravem, Remus
Harry si dopis přečetl ještě jednou, opravdu ho Remus bere jako jeho otce? Zamyšleně si připnul řetízek a nevšiml si, že P slabě zazářilo a hned pohaslo. Natáhl se pro malou sovičku, která mu už netrpělivě poletovala o kolo hlavy. Ostatní sovy na ní kulily své velké jantarové oči, ve kterých se jasně zrcadlilo, že ony jsou slušně vychované a počkají si, až na ně dojde řada.
Harry rozbalil dopis od Hermiony a Rona. Bylo vidět, že to psali současně, neboť skoro každá druhá věta byla napsána škrabopisem, který měl zásadně Ron a zbytek byl úhledným Hermioniným písmem.
Ahoj Harry,
Doufáme, že se máš dobře a ti mudlové tě moc netrápěj. Přeji ti za nás oba krásné narozeniny. Máme pro tebe novinku. Dal jsem se dohromady s Hermionou a víš co, kámo? Je to skvělý. Mia je úžasná holka, taky by sis měl někoho najít. Harry, jsme v Doupěti, se Siriusovým domem jsou nějaké opletačky, nikdo neví, na čem je. Řád tě bohužel nechá u příbuzných do konce prázdnin. Je mi to moc líto, kámo. Snažili jsme se je přemluvit, ale jsou neoblomní. Uvidíme se ve škole, Harry.
Tvá Hermiona a Ron
P. s. Doufám, že se už netrápíš pro Siriuse, on by to určitě nechtěl.
P. p. s. Kámo, musím ti toho tolik říct, těším se, až se znovu uvidíme.
P. p. p. s. Dárek od nás obou máš u Erola, Papušík by to neunesl.
Harry se musel usmát, přál to svým přátelům, i když to pro něj znamenalo, že s nimi nebude tak často, jako tomu bylo doposud. Sáhl k Erolovi, který už stál na obou nohách a tvářil se, jako by měl dostat infarkt každou chvíli, a odvázal mu balíček z nohy. Roztrhl obal a musel se smát, koukala na něj kniha. Hlavou mu projela myšlenka, že se z Rona stal podpantoflák a kouknul se na nadpis: Jak se stát zvěromágem aneb, co vše je potřeba.
Harrymu se usměv ještě rozšířil, konečně věděl, co chce dělat na hodinách po černé a bílé magii. Zatím se Severusem probírali kouzla, co brali na dvouhodinovce magie, ale teď už věděl, co se chce učit. S úsměvem na tváři přešel ke školním sovám, písma na obálkách okamžitě poznal, jedno bylo řiditele a druhé Hagrida.
Sáhnul po dopisu od Hagrida, byl docela zvědavý, proč je obálka tak tlustá. Jen co jí rozlepil, bylo mu to jasné. Bylo tam několik pohyblivých fotek. Harry si je okouzleně prohlížel. Několik tam bylo s Poberty a Lily, někdy tam byla jenom jeho matka a otec. Skoro nábožně je položil na noční stolek a konečně vytáhl dopis, který mu napsal Hagrid.
Zdravíčko Harry! Přeju všecko nejlepší k tvým narozeninám. Šestnáct let, to je velká událost. Přemejšlel jsem, co ti dát k tomu velkemu dni, když mě to napadlo. V prvním ročníku jsi ode mne dostal album, teď jsem objel ještě pár známých a vyprosil si nějaký další vobrázky. Abys taky něco měl. Doufám, že se ti líbí a ještě jednou všechno nejlepší, Harry. Hagrid
Harry znovu pohlédl na fotky na nočním stolku a položil k nim dopis od poloobra. Konečně se natáhl k poslednímu balíčku a dopisu, který zbyl. Dopis od ředitele odkládal až na konec, neboť se bál jeho obsahu. Přeci jenom se na konci roku s řiditelem nerozešli zrovna v dobrém.
Milý Harry, Doufám, že už se natrápíš pro Siriuse. Určitě by to tak nechtěl. Ovšem nechci ti to stále připomínat, vím, co pro tebe znamenal. Stále se hledá jeho závěť, neboť nás jeho dům vystěhoval a to je jen z jediného důvodu, že se změnil majitel, který nám jeho používaní musí povolit. Chtěl jsem ti popřát k tvým narozeninám. U dopisu máš balíček, určitě poznáš, co se v něm nachází. Nevím, zda ti už tví přátelé řekli, ale plánuji tě nechat u příbuzných do konce léta. Nezlob se na mě za to, na nádraží tě někdo odvede. Tvůj, Albus Percival Wulfric Brian Brumbál
Harry s trhnutím roztrhl papír na balíčku a zůstal zaraženě stát, byla tam krásná ornamenty posetá myslánka. Harry se na ni okouzleně díval. Vůbec netušil, že by mu tohle mohl Brumbál dát. Zběžně koukl na hodiny a zjistil, že má jenom půl hodiny do etiky a etikety. Proto rychle vzal několik pergamenů a načmáral na ně rychlé odpovědi, které rozeslal po všech sovách a upaloval na hodinu.
Severus už na něj jako vždy čekal. Tentokrát byl v salonku psací stůl a za ním jakýsi taneční parket.
„Posaď se, chtěl bych ti ukázat, jak správně psát. Všimnul jsem si, že držíš brk špatně a tím na pergamen škrábeš neúhledným písmem. Posaď se.“
Hodina byla rozdělaná do dvou částí, v jedné se Harry učil, jak správně držet brk a psát úhledně a vkusně. V druhé části ho Severus naučil dalšímu z tanců.
Po výborné večeři se usadil ke knihám, které měl připravené. Přesně v deset uléhal do postele, vyčistil si ještě mysl a usnul. Ovšem jeho poklidný spánek neměl trvat dlouho.
Hodiny začaly odbíjet půlnoc a Harryho probudila bolest po celém těle. Bylo to snad jako Crucio samotného Voldemotra. Bolest pulsovala celým jeho tělem a Harry se už neudržel a bolestí vykřikl. Bolest se stupňovala a donutila ho skrčit se do klubíčka. Netrvalo dlouho a Harry upadl do bezvědomí. Divné bylo, že nikdo nepřišel, nikdo ho neslyšel, nikdo se na něj nešel podívat.
Ráno se Harry zbudil a cítil se strašně, opatrně otevřel oči a povídal se na své tělo hledaje nějakou známku po zranění. K jeho překvapení však viděl něco, co mu připadalo jako špatný vtip.
|
Komentáře a dotazy k produktu
Jsem rád, že Severus ten svůj hloupý nápad na otestování jeho dovedností s hůlkou přežil ve zdraví. přece jen Harry není žádné ořezávátko a když bojuje o život, dokáže ze sebe dostat to nejlepší. Nějaké jeho zbloudilá nebo odražená kletba se mohla trefit.
No díky za ohlas a komend nebudeš muset čekt tak dlouho už v pátek tu bude další kapitola co se týče přeměny nech se překvapit určitě tě potěšim i když ne úplně na plno
No Eset se mnou to ani jinak nejde nedokážu psát krátký příběhy. Prostě mi to nejde. Zkoušela jsem do jedné kapitoly nacpat co nejvíce informací abych ti prázdniny zkrátila víš co se stalo? Udělala jsem kapitolu o 13 stránkách ve Wordu a stejně to bylo málo prostě píšu rozsáhle snad se na mě nebudete zlobit
Myslím že s mím stylem to bude možná i na dýl než na 50 jenom prázdniny budou trvat 15 kapitol
ne od toho tvého přidaného příspěvku to je 3 ale už skoro 4 hodiny kdy jsi řekla už jenom chviličku to jest maximálně 0,5 hodiny
Chvilička? vždyť to jsou 3 hodiny okamžitě to tu dej a hned!!!!!
Vydrž už jenom 8 dní
Ach a co jsi mu provedla je středa a já už sílím já to chci vědět jsem strašná já to vím ale já to chci vědět a to hned dávej jsem tu kapitolu a okamžitě nebo na tebe vlítnu :-( a to okamžitě!!!!!!!
Ale vůbec ne to vydržíš jsem docela zvědavá co řeknete na to co jsem Harrymu provedla máš se na co těšit
neeee to jsi neudělala že ne já to chci vědět to je tak smutný
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.