Ahoj Díl věnuji Máje, Anně a Mišuli Díky.

Černá obloha silně kontrastující se sněhovým kobercem na zemi. Postava v tmavém hábitu kráčela sněhem. Jediným zvukem, který ji doprovázel, bylo lehké křupání sněhu pod jeji podrážkou. Hvězdné nebe se odráželo v jejích lesklých havraních vlasech. Teplý zimní plášť se stříbrnou kožešinou okolo límce se lehce vzdouval s jejím krokem. Jasná noc bez větru. Jen mráz barvil její líce do červena.

Dívka, kráčející po planině, nikým a ničím nerušena. Její ladný krok mířil neomylně k Černému jezeru, které bylo hladké a dokonale zamrzlé. Obešla pomalu po zledovatělém břehu a zmizela v nízkém křoví. Její plášť zohýbal větvičky a ty lehounce zašustily. Jeden krok a už stála ukrytá v lesním porostu. Pomalu se rozhlédla a vyčkávala. Opřela si zády o vysoký smrk a dívala se svýma bouřkovýma očima do tmy.  Nepohnula se ani o píď, ani když se před ní ze stínu vynořila osoba. Jen nechala své modro-šedé oči zářit.

Už podle postavy bylo znát, že je to  muž, delší vlasy měl stažené do ohonu. Oči černé jako uhel se vpíjely do dívčiných. V jednom okamžiku se na sebe dívali a v druhém stáli v těsném objetí a jejich jazyky tancovaly ve věčném tanci…

Nella se s trhnutím probudila a koukala na hnědý baldachýn nad sebou. Ten sen byl tak skutečný, tak živý. Jako by to ani nebyl sen, ale skutečnost, skutečnost, která se má stát. Do tváře se jí vehnala červeň, když si uvědomila, že tou dívkou v černém plášti byla ona sama. Jen si nedokázala pořádně vybavit tvář svého společníka. Jen jeho oči. Ty uhrančivě černé oči.  S povzdechem se vyhrabala z peřin a zadívala se na hodiny, bylo šest. S vidinou spousty času si chtěla dopřát koupel. Neváhala proto a ladně mávla svou novou hůlkou. Během okamžiku měla v ruce oblečení, do kterého se chtěla převléknout. Ladným a zcela bezchybným krokem zamířila do koupelny. Napustila si menší bazének a nezapomněla i na různě barevnou pěnu. Vůně fialek se rozšířila po celé koupelně a Nella slastně zajela do vody. Uvolněně sáhla na krk a začala si hrát s ozdobným P na řetízku, co dostala od Remuse. Jen co na vlkodlaka pomyslela, stáhl se jí úzkostí žaludek. Jak zareaguje na její smrt? Nedávno ztratil Siriuse a teď i jeho, tedy teoreticky. Přesto ho to raní. Nella si netroufala tvrdit, jak se mladý vlkodlak zachová. Už dnes. Už dnes se svět dozví, že je Harry Potter mrtvý a objeví se dcera Siriuse Blacka. A jak bude na tohle Remus reagovat?  Vůbec si nevěděla rady. Severus jí také nemohl říct, včera se ze svého setkání nevrátil, když byla vzhůru. Najednou zmrzla v půlce pohybu, vrátil se vůbec od Temného Pána? Málem vyskočila z bazénku, kdyby jí na mysl nepřišla myšlenka na to, kdo jiný by jí přesunul do postele. Ovšem to jí zase dostatečně neuklidnilo. Mohli jí sem přenést skřítci, přeci jen Kelly se má o ní starat. Její emoce znovu zapracovaly a hlava tvořila jeden šílený plán za druhým. Ani si to neuvědomila a už stála před zrcadlem a stahovala své dlouhé vlasy stuhou, aby nepřekážely. Děkovala bohu, že je čarodějka. Takhle rychle by se z koupelny mudlovská dívka nedostala. Jí však stačilo pár sušících a narovnávacích  kouzel a rychle se obléknout a byla připravená čelit čemukoliv.

Prolétla celou místností a běžným pohledem na hodiny zjistila, že je deset minut před půl.

Když dorazila do vstupní síně, bylo všude ticho. Chvíli stála na místě, ale po nekonečných třech minutách začala pochodovat. Přesně v půl se z postraních dveří vyřítil rázným krokem Snape. Nella mu div neskočila kolem krku, když ho viděla. A byla si jistá, že kámen, který jí spadl ze srdce, byl slyšet až v Bradavicích. Severus na ní jen kývl na pozdrav a rozeběhl se. Jako obvykle na sobě měl černé kalhoty a tričko. Jednou, když se ho Nella ptala proč má zrovna tohle, odpověděl jí na to, že v jeho dlouhém hábitu by se špatně běhalo. Ten den ho poprvé viděla Nella se smát. Víckrát se neptala, ale usoudila že to pro něj bude asi nejpohodlnější. Sama ranní rozcvičku  absolvovala vždy v triku a kraťasích. Oboje mělo červeno bílou barvu. Dnes už soupravu upravenou. Ranní běh, který jí už dobrý týden nedělal žádné problémy, se zdál dnes až nesplnitelný. Severus na ní často čekal. A Nella přímo zuřila. Naivně se domnívala, že když zvládla slušně chodit, běhat bude stejně snadné. Opak byl však pravdou. Její nohy jakoby si z ní dělaly dobrý den. Věčně klopýtala a nedařilo se jí sladit ruce a nohy. Také jí každou chvíli prsa div nevyrazila zuby. Celá naštvaná a unavená se dostala do svého pokoje, kde se po rychlé sprše převlékla do klasického hábitu. Občas jí tohle rozčilovalo. Vůbec netušila, a to už ani když byla chlapcem, proč toto Severus vyžaduje. Stále dokola jí opakoval několik zásadních pravidel, které by jako čistokrevná měla ovládat. A vždy za těmi pravidly byla věta. ‚Pokud je nebudeš zcela ovládat, čistokrevní poznají, že jsi od mudlů a pak tě Merlin chraň‘ Tolikrát ta věta zazněla, že už měla pocit, že pozná i kdy přijde příště.

Než sešla po dřevěných schodech do jídelny, rozčesala si stále vlhké vlasy, zadumaně pozorujíc novou tvář. Kdo byla ta dívka v zrcadle? Bylo toho tolik nového a neznámého. Přiklad mohla vzít kdekoliv, vždyť ani pořádně neznala své vlastní tělo. Ladným krokem došla až před dveře jídelny, které se neslyšeně otevřely.

Při snídani bylo ticho, Nell si dávala pozor, aby dodržovala všechny prvky etikety, které po ní byly vyžadovány. Jen občas se podívala na svého profesora a ochranitele, kterého ještě nedávno, v době než získala svou pravou podobu, tolik nenáviděla. Vlastně ještě dřív, než se jí vrátila nynější podoba. Oblíbila si ho už, když jí zachránil. Bylo to až s podivem, ale teď brala Severuse Snepa jako člena její malé rodiny, už měl v jejím srdci místo, a to už tam zůstane.

Severus jí zdánlivě nevěnoval pozornost, ale zachytila několik pohledů, které směřovaly jejím směrem. Asi ho zarážela její nálada. Chtěla pronést několik slov, aby věděla, že je v pořádku. Źe se nic neděje. Že se jen musí srovnat s takovou změnou. Ale nešlo to, jakoby se jí jazyk přilepil na patro. Nebyla schopná ze sebe dostat ani hlásku.

Nakonec to byl on, kdo ticho prolomil. Podíval se na ni tak...skoro něžně. A řekl: "Dopij ten čaj a vstávej Nell. Musíme pokračovat v našich lekcích.“ Zmohla se jen na přikývnutí a tiše ho následovala. Jenže Severus nemířil do místnosti na cvičení Nitroobrany, kam si myslela, že jdou, ale do cvičné místnosti. Nell se vyděsila, ráno jí Severus ujistil, že odloží jejích lekce šermu. Dokud jí nepůjde běh tak jako před tím. Nechtěl riskovat, že se i tyto schopnosti stáhly na minimum.   Když konečně dorazily ani se nenamáhal otevřít stěnu se zbraněmi jen si sedl na žíněnku ve středu místnosti a posunkem jí vybídl, aby tak také učinila.

Nella si poslušně přisedla naproti svému profesorovi a tiše vyčkávala.

„Nell budu potřebovat tvojí krev, jeden tvůj vlas. Nechal jsem u skřítku uschovat jeden tvůj hábit. Mám takový dojem, že je to ten, co si měla jako chlapec  poslední na sobě. Zůstalo v něm dost potu a kožních buněk. Obnovíme tak tvé tělo.“ Luskl prstem a u jeho pravé ruky se objevil skřítek. Mlčky položil složený hábit a s tichým pufnutím zmizel.  Severus vzal onen hábit a rozprostřel ho mezi ně na žíněnku. Takže to vypadalo, že se člověk, který byl doposud uvnitř, vypařil. Nepatrné kývnutí a Nella si vytrhla vlas i s kořínkem a lehce ho shodila z prstů tam, kde končil bavlněný límeček. Zcela nevnuceně natáhla ruku k Severusovi a nechala se lehce bodnout do prstu.

Profesor uchopil o poznaní menší ručku do své a vedl jí nad oblečením.

Nejprve pět kapek na vlas. Tři na manžety košile. Sedm na hrudník a dvě na nohavice. Poté kouzlem krvácející prstík zahojil. Ovšem nepouštěl ruku, jen Nellu vytáhl na nohy. Jeho levá ruka svírala její pravou přesně nad ‚tělem‘ Severus se podíval do hlubokých šedavých očí a vytáhl hůlku.

„Opakuj po mě Nell.. Concurrite Sanat forma - Join Now!“ Latinská indikace zazněla dvouhlasně a spojené ruce začaly zářit. U jejich nohou se začala rýsovat postava. Hábit nabýval a lehký záře z něj vycházející, dokazovala, že se něco děje. Oba si byli vědomi, že jim kouzlo odčerpává sílu a v tom oblečení u jejich nohou se tvoří kompletní tělo. Netrvalo dlouho a oba je pohltilo prudké světlo. Jen co záře pominula, oba se vyčerpaně sesunuli na zem. Mezi nimi teď už leželo dokonalé tělo Harryho Pottera.

Nella se vzpamatovala první a zvědavě si prohlížela ‚Harryho‘ před sebou.

„Páni kdybych nevěděla, že já jsem tady, přísahám, že tohle je Harry Potter. Akorát mu chybí brýle“ Vydechla a zkoumala tenkou jizvu na čele. Její vlastní se skoro ztratila během přeměny, přesto byla trochu vidět. Brýle také už nenosila, od přeměny viděla perfektně. Tajně podezřívala Severuse, že jí dal něco do pití.  Severus, který se už vzpamatoval, si ho také prohlížel. Položil dlaň  na hrudník a z potěšením zkontroloval, že magické jádro se nachází na svém místě a je totožné s originálem. Nadzvedl víčka a díval se do mrtvých zelených duhovek. Otřásl se, vidět znovu ten pohled bylo skličující a nepříjemné. Proto je urychleně zase zaklapl. Opatrně mu na nos nandal brýle, které byly uložené v kapsičce hábitu.

Zkrátil Harryho vlasy na délku, v které ho všichni znali. Přeci jenom Nellyn vlas byl o dost delší. A až nyní měl pocit, že se dívá na mrtvého Harryho Jamese Pottera. Zvedl se a Nella učinila totéž. Popošla k němu a společně stáli před tělem.

„Nell musíme ho trochu potrhat, aby to vypadalo věrohodně. Nemůže přijít z bitvy, aniž by neměl jedinou podlitinu nebo šrám, rozumíš mi?“  podíval se jí do očí a čekal, až sama také tasí hůlku. Nella jí s kývnutím hlavy opravdu vytáhla a zvedla svá modro-šedá kukadla k Severusovi. Ten s překvapením zjistil, že jí po tvářích opět kanou potůčky slz. Opatrně je palcem setřel a sám vyndal svou hůlku. Zaznělo pár indikací a na tváři ‚Chlapce který přežil‘ se otevřel hluboký šrám. Hábit,  zahalující levou ruku, roztrhala řezací kletba a zasáhla i ruku. Přes hrudník se táhla spálenina a pravá noha byla divně skroucená. Severus poklekl k mrtvému klonu a vylovil z kapsy hábitu několik lahviček karmínové tekutiny. Nella ho nejistě pozorovala s hůlkou, dosud v ruce spuštěné podél těla. Severus odzátkoval první lahvičku a lehce kápnul na ránu na tváři. Ta se okamžitě zalila krví a udělala dojem, že ještě před několika okamžiky tekla dost hojně. To samé zopakoval i u ruky, na kterou musel použít ještě jednu lahvičku. Pravá noha, která byla několikrát zlomená a její kost, se prodrala svalstvem a kůží. Byla to ošklivá zlomenina i bez krve, ale jen, co na ní vylil Severus další lahvičku, získala dojem opravdu ošklivého a bolestivého zranění. Nella, jen co se Severus zvedl, vyčarovala černý plášť s kapuci a trochu ho potrhala. Občas ho někde propálila jako od paprsku. Kouzlem nazvedla ‚Harryho‘ a s pomocí Severuse jej do pláště navlékla. Krev se pozvolna vpíjela do látky, hábit byl špinavý a roztrhaný. Jedno sklíčko brýlí bylo prasklé.

Severus se podíval do očí dívky a tiše řekl to, co musí udělat.

„Nell, musím na něj vyslat Avadu, jenom tak zničím jeho magické jádro a můžu ho poslat před Brumbála a Temného pána. Avada spálí magické jádro charakteristickým způsobem, pochopím když budeš chtít odejít, jsi to přeci jenom ty…“ nechal větu vyznít do neurčita. Nella však zůstala u jeho boku, pro Severuse to byl jediný signál.

„Avada Kedavra!“ jedovatě zelený paprsek se zabodl do hrudi a nenechal na něm žádnou viditelnou škodu.

Nella hleděla před sebe. Právě viděla svojí vlastní smrt a to nenechá nikoho chladným. Chtěla udělat krok v před, ale její nohy byly jako z vaty a vůbec jí neposlouchaly. Sesunula se na žíněnku a bez duše hleděla někam do dáli. Jako ve snech, ucítila teplou dlaň na svém rameni. Zvedla své oči a ty se střetly s chápavým pohledem.

Nepotřebovali mezi sebou mluvit Nella měla pocit, jako by jí viděl až do duše. Jen natáhla ruku směrem vzhůru a počkala až jí uchopí ta vetší.

Severus jí opatrně vytáhl na nohy. Věděl, že by dnešní výuka byla zbytečná, proto hned ráno zvolil jinou variantu učebního plánu. Nebylo těžké si domyslet, že jí to sebere a moc dobře věděl, že nebude chtít odejít. Ještě nezvládla Nitroobranu na takové úrovni, aby se zaštítila před emocemi a o Nitroklidu ani nemluvě. Raději udělal náhradní plán, který se mu teď náramně hodil. Jeho samotného to nenechalo tak chladným, jako se ukazoval. Když vysílal Avadu, byl celý ponoření ve své vodě. Jeho tělo bylo unášeno mírným proudem, který pomalu smazal jeho nitroklidem. Jeho vodou i tak pronikal ten hrozný obrázek. Bylo to strašné vidět syna jeho kamarádky, kterého přísahal, že ochrání, jak do něj naráží zelený paprsek z jeho vlastní hůlky. A to, i když to byl jen klon a on pravou osobu měl vedle sebe.

Odvedl Nellu  do místnosti, kde spolu normálně cvičili Nitrobranu. Lehkým zatlačením na rameno jí usadil na polštář a do ruky jí vložil knihu, kterou dostala od svých přátel. Nella chvíli nechápavě hleděla na obal, ale když si uvědomila co vlastně drží v rukou, s chutí jí otevřela a pustila se do ní. Severus jí nechal v místnosti a sám pospíchal do laboratoře.

Na několika mírných ohních mu tam stálo nemálo kotlíků, ve kterých vesele pobublával obsah. Severus hned tři odstavil, aniž by s nimi něco dělal. Další dva zamíchal proti směru hodinových ručiček a zvětšil plamen. Poslední odstavil z ohně a přimíchal kůži z moskomora. Velice cenou přísahu. Vlastně tento lektvar byl celý kompletně neuvěřitelně drahý. Temný pán na něj kladl zvláštní důraz. Vůbec si ale nedovedl představit k čemu slouží, plánoval si uschovat nejméně jednu, či dvě lahvičky na své soukromé pokusy, i když mu to Pán Zla zakázal, chtěl přijít tomuhle tajemství na kobylku.

Ale do laboratoře nešel jenom zkontrolovat lektvary, chtěl uvařit Somnium, lektvar na zjištění otisku duše. Každý kouzelník má ve své duši otisknuté zvíře – svojí zvěromáckou podobu. Mocní kouzelníci tam mají dokonce dvě. Jedno magické jedno mudlovské. Docela jasně si vzpomínal, když objevil tu Brumbálovu. Nikdy by nevěřil, že při sběru kouzelných bylin narazí na  Tagoru – kočku o velikosti tygra se lví hřívou. Vyznačuje se bílou barvou a černou lví hřívou a  velice tichým krokem. Ovšem Albus měl už svojí hřívu šedou, přesto jeho tělo bylo impozantní, pružné a stále dokonalé. Ovšem to zvíře už je neuvěřitelně vzácné, protože jeho chlupy z hřívy mají vysokou magickou hodnotu a používaly se do lektvarů. Kdyby se Albus nepřeměnil, nejspíš by byl schopný ho nahánět po lese ještě teď. Když se ho za dva dny ptal na tu nemagickou, Albus se jen usmál a místo něj na stole seděla bílo šedá sova z modrýma očima. Vesele zacvakala zobákem, načež jí Fwakes odpověděl stejným způsobem a znovu se proměnila na Albuse Brumbála, největšího kouzelníka dnešní doby. Musel se usmát, starý kouzelník ho občas dováděl k šílenství.

Kouzlem si přivolal mosazný kotlík a nalil do něj vodu, až skoro po okraj. Zapálil pod ním plamen a mezi tím, co čekal až se začne voda vřít, si došel pro přísady. Tento lektvar nebyl složitý a vůbec ne náročný na přípravu. Během hodiny byl hotový, ovšem po finanční stránce byl nevýslovné hodnoty. Kdejaký Lektvarový mistr se pokoušel nahradit nejdůležitější přísadu, ale vždy to skončilo fiaskem.

Zamyšleně se natáhl  do police pro mosaznou krabičku, odkud vyndal hadí kůži. Vložil jí do připravené misky a položil ke kotlíku. Otočil se znovu k nekonečné skříni s přísadami a vylovil z jejích útrob oválnou misku se stejně oválným poklopem. Po odklopení víčka mohl spatřit čistě bílý prášek- netopýří sklivce, najemno nadrcené. Hadí ocásky měl už předem vyndané z nálevu a křídla vážky rudé,  k němu ladně připlula vzduchem z truhly, kterou měl hned vedle dveří. Napohled obyčejná truhla z nevýrazného dřeva, skrývala poklady v černých látkových pytlících ošetřených jen kouzlem proti škůdcům.

Avšak pro poslední dvě přísady musel zajít osobně. Pro své nejcennější přísady vytvořil tajnou zásuvku. Obezřetně došel do zdánlivě prázdného rohu mezi vitrýnou se vzácnými lektvary a skříní na přísady a lehce zatlačil na o odstín tmavší kámen, než byly ostatní. Ze zdi vyjela kamenná zásuvka, která ukrývala deset dřevěných krabiček. Severus neomylně vylovil dvě a zásuvku zase ukryl do zdi.

Další důvod, proč se zveromáctví neučilo v Bradavicích, se skrýval ve stabilitě. Dostatečně silný kouzelník s nadprůměrně velkou magii dokázal přeměnu ve dvě zvířata. Ovšem pokud jeho magie není dostatečně silná, přemění se jen do toho nemagického. Už nikdy se mu nemusí podařit se přeměnit do magického. Proto se doporučuje začít s tímto odvětvím magie až po pětadvacátém roku života, kdy je už magie stabilní. Severus znal jen dva lidi, kterým se to povedlo předčasně a měly jí dostatek. Jedním byl Temný Pán, kterému se to povedlo v necelých osmnácti letech a druhým Brumbál. Severus věřil že Nella své magie už má dostatek na to, aby obživila oba otisky.

Sejmul víčko z obou dřevěných krabiček, lehounce jimi zatřepal. Z jedné vycházela zlatavá záře, z druhé stříbrná. Rostlina nesla latinský název. Folia floris auri argenti, volně přeloženo Zlatěnka stříbrolistá. Rostlina tak vzácná, že jí Lektvaroví mágové považovali za poklad své sbírky, pokud jí měli. Na černém  trhu se vyvažoval každý její gram tisíci Gelonů. Rostlina rostla v údolích bez stínu, to by zase nebyl takový problém, pokud by nerašila stříbrnými listy o pupínku a na den se nestahovala pod zem. Ovšem její květ byl ještě vzácnější. Zlatavý kvítek rozkvétal jen o zatmění slunce, kdy byl na obloze přítomen jak měsíc, tak slunce. Rostlinka zahyne jen co skončí zatmění a na tom místě se už nikdy neobjeví. Každý, kdo věděl kde se rostlinka nachází, si své tajemství střežil jako poklad. Jednou jí Severus nalezl při své pochůzce lesem a získal při zatmění dvě plné krabičky jak stříbrných lístků, tak zlatých kvítků.

Obě části rostlinky patřily do lektvaru Somnium, který se právě chystal uvařit. Do vody která se už začala vařit vhodil sedm hadích ocásků, zamíchal po směru hodinových ručiček. Šestkrát proti směru. Lektvar získal hustotu tekutého skla. V misce vah odvážil osm gramů křídel Vážky rudé a přidal je ke kůži z hada. Jemně po nich přejel paličkou od hmoždíře, docílil jemného prachu na dně a malých dvou barevných šupinek. Jen co je nasypal do obsahu kotlíku, tekuté sklo změnilo svou barvu z průsvitné na blankytně modrou. Lehké zamíchání březovou větvičkou po směru hodinových ručiček barvu o dva stupně zesvětlilo. Špetka netopýřích sklivců smíchaných s jemně nasekanými stříbrnými  lístky Zlatěnky a deset minut na přímém ohni. Lektvar se začal pozvolna vypařovat a zvyšovat svojí hustotu. Po uplynutí deseti minut byl v polovině kotlíku. Severus sáhl pro bronzovou míchačku a pět minut míchal po směru hodinových ručiček. Lehce klepnul míchačkou o okraj kotlíku a zkoumal její viskozitu. Perleťová barva a hustota se táhlá jako med. Opatrně z krabičky vylovil jeden zlatavý kvítek. Kvítek měl na sobě spousty lístečků, třpytících se jako opravdové zlato. Nejlépe by šel tento kvítek srovnat ke květu Jetele lučního. Opatrně odebral pět lístečků a vhodil je do kotlíku. Stáhl z ohně a zamíchal dvakrát po směru a dvakrát proti směru hodinových ručiček. Sledoval jak se perleťová barva mění na zlatavou. Seslal na kotlík pozvolné chladící kouzlo.Vykouzlil Tempus a zkontroloval čas. Nechal lektvar vychladit a vydal se za Nellou do pokoje, ujistit se jak jí jde technologie zvěromáctví.

Nellu nalezl stále s knihou v ruce a s hluboce zahloublým výrazem ve tváři. Vedle její ruky spatřil pergamen s několika poznámkami.

Věděl, že je pověstná svým tichým krokem, takže ho ani nepřekvapilo, že si ho nevšimla. Opatrně nakoukl na jaké stránce je. S potěšením zjistil, že se nachází několik stránek za polovinou. Nebyla to silná kniha, jen něco málo přes tři sta stránek. Koukl i na pergamen a musel se usmát. Měla tam vypsané body, na které se ho chtěla zeptat, i s číslem stránky na které to četla. Byly to trefné otázky a Severuse to nevýslovně potěšilo, že je tak všímavá. Čím dál víc mu připomínala Lily a on měl pocit, jakoby mládnul. Každá minuta s ní mu zacelovala šrámy na srdci a železné obruče, kterými jej obrnil. Pod jejím pohledem praskaly. Zrovna se chystal odejít, když se ozvala Nell a přitom ani nezvedla hlavu od textu.

„Už odcházíš Severusi? Přišel jsi mě zkontrolovat? Je to neslušné takhle se tu plížit.“ Teprve nyní zvedla svůj bouřkový pohled a zapíchla ho do těch obsidiánových očí. Severus měl pocit, že se v nich utopí. Jeho mozek nedokázal vymyslet nic. Nakonec se vzpamatoval a pohledem uhnul.

„Jak ..ehm .. jak si poznala že tu jsem vždyť..“ větu ani nedokončil Nellina ruka ve vzduchu jeho řeč zastavila a zároveň ho vyzvala, aby si sedl na druhý polštář naproti ní. Pečlivě založila roh a knihu zavřela. Znovu se tím intenzivním pohledem podívala do očí svého profesora a ochránce než začala mluvit.

„Jak jsem poznala, že jsi tu? Když máš tak tichý krok, který muže studenty děsit i ve spánku? Je to jednoduché Severusi. Tahle celá místnosti je tvořená tvojí magií, vykouzlil si sem vše, co je vidět. Tvůj magický podpis já poznám. V celém sídle je jích spousta a všechny jsou si vždy trochu podobné. Ovšem vnímám chování magie a daného předmětu. Ty, ač si to neuvědomuješ, jsi propůjčil kousek svojí magie každému předmětu zde v místnosti a i když je to jen ždibeček, u každé magie pozná, že jsi zde a volá tě. Chce se vrátit zpátky.

Proto jsou Bradavice a kouzelné čistokrevné rody skoro nedobytné. Sídla, po kterých se po generace kouzlí, si ukládají tuhle miniaturní magii a čerpají z ní. Proto kámen nikdy nezešedne a nikdy se nezačne drolit. Kouzelníci to přisuzují kouzlům, které na daný předmět uvrhly, ale je tomu tak jenom z části. Kdyby si kouzelník svojí magii přivolal zpět, zprvu by se nestalo nic, ale předmětu by se snížila životnost. Proto jsou bradavice nedobytné. Denně se v nich kouzlí a i když je to jenom hloupé Alcco nebo odzbrojovací kouzlo, vždy zůstane kapička magie mimo a ta se uloží. Proto mají všichni pocit, že hrad je živý a sám přemýšlí. Za dva tisíce let, co Bradavice stojí, jimi prošlo nespočet studentů i profesorů. Už když jsem přišla poprvé, cítila jsem ty milióny kousků magie, spojené v jeden dýchající, z každého kamene každého brnění. V brumbálově pracovně jsem cítila magické podpisy všech ředitelů, ale jeden byl nejvýraznější. Tenkrát jsem ho přisuzovala Brumbálovi, ale když jsem v tajemné komnatě vytáhla meč Godrica Nebelvíra, onu magii jsem cítila zase. Stejně jako ředitelna, i Tajemná komnata byla prosycená magií, tentokrát Zmijozelovou. Už chápeš Severusi, jak jsem ti mohla pokaždé uniknout? Když jsi mě zkoušel chytit po večerce, věděla jsem, kde se nacházíš, i když jsem tě neviděla a hrad jako by  hrál se mnou a pomáhal mi uniknout. Je protkaný miliony tajných chodeb, jako žíly se v něm táhnou. Myslím, že poznal, že dokážu cítit jeho magii a snažil se mi pomáhat vždy, když bylo třeba.“ Nyní byl její pohled upínán do tančících plamenů. Nemohla se na Severuse dívat. Právě mu prozradila tajemství, které nikdo nevěděl, ale nelitovala toho, měla pocit, že je to tak správné, že Severus to měl vědět.

Severus byl neschopen slova, to co právě Nella řekla mu vyrazilo dech. Cítila magii, to by nebylo zas tak zvláštní, ale ona dokázala rozeznat jednotlivé magické podpisy, i když se s majiteli nikdy nesetkala a bradavice s ní nějakým způsobem komunikují. To dokáže jenom ředitel, a ani jemu není otevřeno všechno a nazná veškerá tajemství hradu. Díval se na dívčinu tvář, na které se teď odrážely tančící plameny. Čím víc jí znal, tím víc objevoval nové a nové dovednosti. Nemohl říct ‚Tak a už mě ničím nepřekvapíš.‘ Ne, vždy, když na to pomyslel, stalo se něco načekaného. Nella, aniž by si to uvědomila, měla větší zastání hradu, než ředitel a to nikdy nestalo. Hrad respektoval svého ředitele, ale nikdy nebyl úplně pochopen. Nella s hradem nejspíše nevědomky navázala spojení, kterým se mohly pyšnit jenom zakladatelé.

„Nell … proč, proč jsi to nikomu neřekla tohle je výjimečná schopnost.“ Okamžitě si chtěl vynadat. Její pohled byl plný smutku i  nesouhlasu.

„Opravdu se ptáš proč jsem to nikomu neřekla? Jako by nestačilo, že jsem byla ‚Chlapcem-který-přežit‘ nemusela jsem být ještě více výjimečná, už tak jsem se cítila jako zvířátko v ZOO. Už při nástupu ode mě všichni něco očekávali a já musela splnit vše do puntíku, a proč? Jenom kvůli tomu, že mě moje maminka tolik milovala, že zabránila Voldemortovi mě zabít. Ne Severusi musíš přece chápat, že jsem to nemohla nikomu říct a upřímně, ani jsem nechtěla. Hrad mě přijal zvláštním způsobem a já měla pocit, jako bych ho zradila. Nenech mě začít litovat, že jsem to prozradila tobě. Nenech mě toho litovat Severusi!“ z jejích krásných očí začaly padat kapičky slz a ona jsi je vztekle stírala. Zhlížela na muže před sebou s takovou razancí, že on její pohled nevydržel a uhnul očima.

V dalším momentu mu ležela v náručí a hlasitě vzlykala. Severus jí jemně držel v náručí a hladil po dlouhých vlasech značně překvapen takovou změnou. Ještě chvíli seděli v těsném objetí, když zpozoroval, že se Nella pozvolna uklidňuje. Když konečně přestala křečovitě svírat jeho hábit, lehce jí zvedl hlavu.

V jejích očích byl vepsán zmatek, smutek, ale také vztek. Než se nadál, Nella začala tichounce mluvit.

„Omlouvám se Severusi, opravdu se omlouvám. Ty pocity  ve mně vždycky vybouchnou moc rychle a já je nestíhám kontrolovat. Je to k zbláznění, v jednu chvíli bych skákala štěstím v další bych vraždila pohledem. Severusi, prosím, nešlo by to nějak ustálit? Mám pocit ž-že magie se ustálila hned druhý den a jsem si docela jistá, že je i silnější než dřív. Ale moje pocity jsou jako na horské dráze. Stále se proměňují a mísí se, nevím jak tohle vydržím.“ Znovu schovala hlavu do jeho pláště a nechala se kolíbat. Severus se, ač nerad, musel z jejího objetí vymotat. Snažil se přehlídnout její smutné oči a vyrazil do sklepení.

Nella hned po tom odešela, zavolala svojí skřítku a nechala se trochu upravit. Poté se vrátila ke knize.

Severus spěchal ke kotlíku pod chladícím kouzlem, pokud by přišel později jen o pár minut byl by celý lektvar zkažení. Chladící kouzlo ho mohlo i podchladit a to on nechtěl. Došel právě v čas, aby kouzlo z kotlíku sejmul.

Ze zlatavé hmoty odlil sotva dvě lahvičky a kotlík byl prázdný. Jednu strčil do kapsy a druhou odnesl do vitrýny. Zatím ho nikdo nepotřeboval. takže ho ještě neměl ve sbírce. Spokojen se svou prací se vydal nahoru.

Našel Nellu  znovu vyrovnaně sedět nad knihou. V duchu nad tím zakroutil hlavou. Její nálady se stále neustálily, spíš to vypadalo jako by se to horšilo. Nevnuceně si odkašlal a počkal, až zvedne  hlavu. Rukou jí naznačil, aby knihu složila a posadila se na místo, na kterém seděl už před tím.

„Nell, vidím, že si se v té knize dostala daleko. Chtěla by si se na něco zeptat?“ bez hlasu sledoval jak sahá po pergamenu a snaží se najít vhodnou první otázku.

„V té knize se píše, že je vhodné se začít Zvěromagii učit až po dovršení pětadvaceti let a více. Důvod jsem však nenašla, jak je to možné, a proč se tedy můj otec a jeho přátele naučili přeměnu už v tak brzkém věku? Hovoří se tam o jakýchsi vyjímkách. O konstantní magii, už v tak nízkém věku, je možné aby oni všichni byli vyjímky?“ její pohled byl zvídavý a plně soustředěný.

„Ne, bohužel, tvůj otec se s ostatními, aby ochránili toho vlkodlaka, dopustili chyby. Sice se naučili přeměňovat, ale kdyby počkali za hranici dozrálosti, mohla se jim objevit v otisku i  druhá přeměna. Abys rozuměla, každý kouzelník se muže  přeměnit ve zvíře, pokud má dostatečný potenciál. Ti, co mají své magie dostatek a většinou i přes míru. Těm se v jejich duších zvýrazní i druhý otisk. Magické zvíře se objevuje u nadstandardně silných kouzelníků a je vzácné, pokud už kouzelník své zvíře má. Proto se doporučuje začít s přeměnami až po dvacátém pátém roku života, tam už je magie ustálená a s větší pravděpodobností se v druhý otisk ukáže. Nejprve je to nemagické zvíře, je na něj potřeba méně energie, potom, pokud má kouzelník dostatek magie a má jí dokonce i víc, dokáže se přeměnit na to magické. Je to dostatečná odpověď na tvojí otázku?“ mrknul po Nelle, která teď už hořečnatě hledala v pergamenu s poznámkami.

„Tak proč si myslíš, že já jsem už připravená? Podle toho, co si teď řekl a co jsem se dočetla v té knize, měla bych ještě docela dlouho počkat, je mi přeci jenom 16. Jsem jen o tři roky starší než oni, nemůžu mít vetší úspěch. Nechci ztratit možnost na druhé zvíře a ještě k tomu zrovna to magické, raději to nebudu zkoušet a Zvěromágii odložím.“ Řekla tak vážným hlasem, jako by jí vůbec nevadilo, že by to měla odložit na pár let ještě někam do šuplíku. Severus se na ní zadíval z profesionální zvědavostí. Opravdu slyšel správně? Vážně to řekla, i když to byl celou dobu její sen?

„Nemusíš se toho vzdávat Nell, a to hned ze dvou důvodů. Zvěromágie se vyučuje až po dvacátém pátém roku života, protože jednou možností jak zjistit podobu otisku, je meditace. Je to dlouhý a náročný proces, ve kterém se kouzelník musí dostat až ke svému jádru a projít jím. V jeho středu je ukryt právě otisk.  Tímto způsobem se to učili i takzvaní Poberti, tedy alespoň tvůj otec a kmotr. Pro tu krysu červíčka, který jej nemohl  v sobě najít, našli druhý způsob. Vzpomínám si jak Křiklan tuhle krádež projednával dlouhých pět měsíců. Nikdo tenkrát nevěděl k čemu přesně ten lektvar slouží, a je tak nehorázně drahý.  Mnohem snadnější způsob je právě lektvar Somnium, ten se rovná zlatem,  jak jsem už řekl, proto se používá jen zřídka a meditace se preferuje až složitější a hlavně náročnější. S tím si však nemusíš dělat starosti, je to ten první důvod proč se nemusíš Zvěromágie vzdávat. Druhým je tvá přeměna. Jelikož na tebe byl použit rituál, hned po narození jsi prošla bránou poznání. Tvá magie se ustálila na úrovni, jakou mají šestileté děti. A právě někdy kolem šestého  roku, kdy jsi byla ve vypjatých situacích, se začala magie uvolňovat  a otevřela  se další brána, vznikala tak takzvaná divoká magie, která je více méně  běžná. Ovšem ty jsi byla u jedné bránu napřed, proto jsi poutala pozornost.  Samozřejmě Ministerstvo si s tím nedělalo těžkou hlavu a vše šlo vesele dál. Další se ti otevřela na konci minulého školního roku při záchvatu u Brumbála v pracovně. A další předpokládaná měla přijít právě po tvých pětadvacetinách. Pak už by se ti brány otvíraly jen zřídka při vypětých nebo krizových situacích. Ovšem tím, že se znovu zaktivovala tvoje pravá podoba, se otevřela i čtvrtá brána, proto si měla chvilkový problém se svojí magii. Máš tedy o dvě brány méně, než Brumbál. Tvá magie je dostatečně silná, aby ti ukázala otisky tvé duše. Nemůžu odhadnout.“ Dokončil Severus a než stačil říct něco dalšího, už zase mluvila Nella. Její tvář zářila.

„Takže budu vědět oba své otisky? A co jsou ty brány? Pokud dobře počítám. měla bych mít otevřené zatím jenom dvě? Brumbál jich má šest. Kolik jích má Voldemort?“ chrlila otázky takovou rychlostí, že si Severus pomyslel, zda si je nemá začít psát.

„Brzdi děvčě, rád ti na všechno odpovím. Jenom abych si všechny ty dotazy pamatoval.“ Dramaticky se odmlčel a po zběžném ujištění, že ho dívka před ním plně poslouchá, spustil.

„Ano, budeš mít díky lektvaru, po kterém usneš, možnost pohlédnout i oba své otisky. Červíček, ač měl také tento lektvar, druhý otisk neviděl, jelikož měl otevřenou jen jednu Bránu poznání. Tvůj otec s kmotrem jej  ze stejného důvodu neviděli také, ikdyž oni to měli značně stížené, když použily meditaci.

Brány jsou něco jako tlumiče magie. Každý kouzelník jich má několik, a čím je silnější, tím jich má víc a čím jích víc má otevřených, tím větší magii jeho magické jádro disponuje. Pokud vím, nejvíce jich měl otevřených sám Merlin a to asi deset. Dotahovali na něj jeho učni, zakladatelé, kteří dokázaly otevřít každý po osmi branách. Ty jsi na dobré cestě je dohnat. A ano, měla by jsi mít otevřené pouze dvě ve tvém věku. Proč to tak není jsem tu už vysvětlil. Brumbál jích má otevřených šest a temný pán také, stále pátrá po temném způsobu jak otevřít sednou. Je přímo posedlý, aby se vyrovnal Zmijozelovi. Je ještě něco na co se mě chceš zeptat nebo už ti můžu dát ten lektvar?“ Zeptal se a jen tak náhodou vytáhl lektvar z hábitu. Nella na něj zaraženě hleděla a pak z ní vypadla věta, která Severuse náramně pobavila.

„Byla jsem přesvědčená, že budu muset otisky vyhledat meditací.“ „Přeci jsem ti řekl, že o tohle si starosti dělat nemusíš. Tak na, vem si to. Jsem docela zvědavý jaká zvířata to budou.“ S těmi slovy jí podal křišťálovou lahvičku se zlatavou tekutinou, nápadně podobnou medu a počkal, až si ho nalije do krku.

Nella tekutinu spokojeně spolkla a ještě se oblízla. Chutnala sladce, lehce provoněná bylinou. V zápětí ucítila, jak se jí zavírají víčka a ona lehce spadla na koženinou žíněnku, která se pod ní objevila.