Přeji vám Šťastní noví rok 2012. Mnoho úspěchu v tomto roce a povídkářům především múzu. Doufám že se vám můj novoroční dárek líbí a pořádně si ho užijete :D

A teď na závěr malé oznámení: Vyhlašuji měsíční pauzu nezlobte se na mě, ale já si taky potřebuji odpočinout. Další díl v pořadí již dvanáctí s názvem Otázky a odpovědi dostanete 3.2. Ale teď už přeji příjemnou zábavu a za to konečný utnutí mě nezabijete.

Uložila koště zpět a s dobrým pocitem zmenšila truhlu, kterou následně strčila do kapsy hábitu.

Sedla si k psacímu stolu a začala prohledávat zásuvky. V jedné konečně objevila list pergamenu a brk modrošedé barvy.

Chvíli si ho prohlížela, než jí došlo, odkud jí ta barva přišla povědomá a důvěrně známá.

Bylo to totiž jedno pírko z křídla Klofana. Usmála se a dovolila si na moment zavzpomínat. Následně ho pohladila po celé délce a otevřela kalamář. Začala sepisovat poznámky pro Kráturu. Nechtěla, aby skřítek znovu sklouzl do neposlušnosti a v budoucnu jí chtěl zradit.

To, že zradil Siriuse muselo mít jistě důvod a poukazovalo na fakt, že na něco musel Sirius zapomenout. Lehce zakončila pokyny a zvedla se.

Podíval se do prostoru pokoje a tiše zavolala skřítka. Který se vzápětí objevil přímo před ní.

„Mladá paní volala Kráturu?“ zeptal se uctivě skřítek a uklonil se.

„Ano, a mám na tebe otázku. Kdo je tvá právoplatná Paní?“ její hlas byl klidný, ale s podtónem hrozby.

„Lady Blacková, mladá paní.“ Odpovědělo stvoření, ale jak se zdálo, tohle Nelle nestačilo.

„Upřesni to skřítku! Nebo skončíš u svých společníku na stěně!“ teď už byl hlas ledový jako severák a skřítek rozpoznal hrozbu a znovu se uklonil.

„Vznešená Walburgia Blacková je mou paní, mladá paní.“

„Ano, to jsem chtěla slyšet. Bylo tomu tak, i když zde přebýval můj otec?“ i když byla Nella menší postavy, na to, aby hrozivě shlížela na skřítka, přeci jen měla.

„Ano Mladá paní, Krátura nikdy nesloužil tomu….“ Chtěl nejspíše vychrlit nějakou urážku, ale zastavila ho Nella.

„Zadrž! A pořádně si rozmysly o kom mluvíš a koho máš před sebou. Nebudu trpět urážky mého otce, je ti to jasné?!“

„Ano Mladá paní, Krátura se omlouvá, mladá paní.“ Znovu se uctivě uklonil skřítek a Nella konečně zjistila příčinu toho, proč mohl zradit. Přinejmenším v tom měla prsti její drahá ‚babička‘

„Tak a teď mi prozraď, co mi brání, abych ti nesetnula hlavu a nepověsila jí k ostatním dekoracím vstupní haly?! Nepotřebuji skřítka sloužícího obrazu.“ Věděla, že skřítek nemůže vycouvat a sama její drahá ‚babička‘ mu k tomu dala příkaz.

„Krátura složí přísahu mladé Paní. Krátura bude patřit jen své paní.“ S těmi slovy klesl na kolena a požádal o její pravou ruku, která mu byla následně podána. Začal mluvit zvláštním pískavým jazykem, kterému Nella nerozuměla a následně přešel do angličtiny.

„Já slibuji věrnost a oddanost vám, má paní. Slibuji, že každé vaše přání splním a budu sloužit oddaně do konce svého života jako celé generace přede mnou. Nikdy nezradím vaší důvěru a veškerá vaše tajemství si vezmu do hrobu, to přísahám.“ Políbil ruku ve svých dlaních a následně místnost zalilo nazlátlé světlo. Skřítek se postavil a pustil její ruku. Následně se uklonil.

„Budete si něco přát, Paní?“ jeho výraz byl plný odhodlání něco splnit své nové majitelce.

„Ano tady,“ podala mu pergamen s pokyny. „A ne, že na něco zapomeneš. Já se nyní vrátím do svého sídla. Přijdu to sem zkontrolovat na konci prázdnin a očekávám výsledky. Je to jasné?“

„Ano Paní, Krátura se o vše postará, paní. Bude si paní ještě něco přát před odjezdem?“ Nella se krátce zamyslela jestli na něco nezapomněla, když ji napadlo, že sem sice nemá Fénixův řád přístup, ale její drahé příbuzné ano.

„Ano budu. Dokázal bys tento dům zajistit proti vstupu kohokoliv jiného než mě a toho koho sem osobně zavedu?“ Nellinin hlas už nebyl tak ledový a plný hrozby, byl docela příjemný.

Skřítek se znovu uklonil a přikývl. Nella se ještě jednou rozhlédla po pokoji a zvedla se k odchodu. Špičkami prstu ještě přejela po desce stolu a odešla z pokoje. V závěsu za ní šel Krátura. Rozloučila se uctivě se starou dámou na obraze a odešla. Ovšem než stačila  zavřít dveře, dost jasně slyšela, jak Krátura své bývalé paní oznamuje, že dále není jejím sluhou jako tomu bylo doposud.

Při hromadě nadávek se musela jenom usmát a následně se pomocí přenášedla přenesla k Snape manor.

Na cestu zpět jí svítilo umírající slunce koupající se v červené záři. Hlavou jí proběhla myšlenka, že je přeci jenom tenhle život krásný a vstoupila do vstupní haly.

Její dobrou náladu ovšem zahnal hlasitý výbuch a řinčení skla.

Okamžitě se rozběhla do sklepení, odkud se výbuch ozval. Seběhla poslední schody dělící jí od chodby. Dvěmi dlouhými kroky překonala vzdálenost dělící jí od masivních dveří laboratoře. Neváhala ani vteřinu a vtrhla do místnosti. Výjev před ní jí však spolehlivě zamrazil ve dveřích. Místnost, na kterou byl Severus tak pyšný a ve které se právě nacházela, byla v troskách. Mohutnou explozí, kterou pocítila před chvílí, a která otřásla celým hradem. Pocházela pravděpodobně od kotlíku samotného mistra lektvarů. Po zběžném pohledu na místnost, si všimla, že lektvary pro ošetřovnu jsou v bedýnkách v koutě  u knihovny opatřeny nerozbitným a sterilním kouzlem. Ovšem stůl jindy perfektně uklizený s připraveným kotlíkem byl změněn k nepoznání. Na vykachlíčkované desce stolu  byly roztroušeny jak zbytky kotlíku, tak jeho obsah. Zčernání jindy modro bílých kachliček v nepravidelném kruhu okolo největších zbytků potvrzovaly její domněnku, že vybouchl právě kotlík.

Avšak bylo přeci jenom pár věcí, které byly uchráněny před totální destrukcí a spolehlivost kouzel Severuse se na nich osvědčila. Kouzlo zaručilo ochranu celé levé strany se skleněnými skříněmi, ve kterých se skrývaly lektvarové lahvičky. Letící kov se od štítu jen lehce odrazil. Z mála věcí na stole přežil poznámkový deník lektvarysty. Neboť sama dobře věděla, že knihy se nedají obnovit jako většina věcí, byl tento tah zcela logický.

Ovšem nebyla to zničená pracovní plocha, co donutilo Nelliny nohy k nehybnosti.

Tam v nepořádku postříkaný vrstvou svého vlastního lektvaru ve střepech a všemožných lektvrových ingrediencí ležel sám Severus.

Nella neznala příčinu vybuchlého kotlíku ani proč Severus nereagoval tak, jako vždycky a okamžitě kotlík neopatřil výbuchovou bublinou. Kouzlem, které jí donutil předvést, než jí pustil do laboratoře.

Její mozek zběsile křičel na svaly v nohou, aby se pohnuly, ale ať se Nella snažila sebevíc, ne a ne poslechnout. Probralo jí až cinknutí skla. Zděšeně hleděla, jak jedna ze skleněných lahviček na horní polici, které zůstaly nedotčeny Severusovým pádem, se řítí dolů. Muž ležel přímo pod ní a jeho řezné rány, které utřel, když prolétl sklem, byly plné krve, lektvaru, ale i různých ingrediencí ze skříně, do které spadl. Nella sice nevěděla, co to bylo za lektvar, co výbuch způsobil, ani co sním udělají veškeré ingredience, co mu do ran napadaly, ale její mozek konečně donutil tělo jednat. Bezhůlkovou magií zachytila letící ampulku i její víčko, ovšem ani veškerá prosba, kterou do kouzla dala, nedokázala zachytit tekutinu, která se rozstříkla po Severusovi. Stačila udělat dva kroky, když si uvědomila, co onou závěrečnou surovinou bylo. Veškeré rány na Severusově těle byly zacelené a uzdravené. Že tam ještě před pár okamžiky byly hluboké řezné rány, nasvědčovala jen krev a roztrhaný hábit.

Nella přiběhla k Severusovi a dala se do kontrolování jeho životních funkcí. Neměl žádné vnější zranění, o to se postaraly slzy Fénixe, které se na něj vylily. Sáhla mu na krk a nahmatala silný a zřetelný puls. Celkově muž vypadal v pořádku, skoro jako by spal. Provedla diagnostické kouzlo, které znala z lékařských knih a zjistila, že mu nehrozí nic závažného. Proto ho kouzlem nazvedla a začala ho levitovat do jeho pokoje. Cestou ještě z lékárničky vzala dokrvovací lektvar a rychle postupovala do vyšších pater, kde měl pokoje profesor lektvarů.  Do jeho pokojů ho dopravila v rekordním čase. Jemně ho položila do postele a kouzlem nechala poškozené oblečení vyměnit za kalhoty od pyžama. Při této práci se donutila neprohlížet si vypracované a šlachovité tělo profesora. Chvíli váhala, zda mu má, či nemá dokrvovací dryák dát. Nakonec mu ho přeci jen nalila do úst a jemně zmasírovala hrdlo, aby ho donutila polknout.

Když přišlo na umívání krve, která ulpěla na kůži, nezabránila lehkému ruměnci zabarvit její tváře. I tuto práci skončila se zdárným úspěchem, přivolala si křeslo od nedalekého okna a sedla si k posteli.

Nevěděla ani jak a probudil jí silný stisk ruky. Zmateně se rozhlédla po pokoji a v zápětí si začala nadávat, že usnula. Za oknem panovala noc a jediným zdrojem světla byl malý plamínek svíčky na nočním stolku. Na ten chvíli hleděla, nevzpomínala si, že by ho zapalovala. Ovšem mohli to být skřítci. Zrovna začala uvažovat, že se přesune do své postele, když jí Severus znovu velmi silně zmáčkl ruku. Uvědomila si, že právě takhle jí probudil a mávla hůlkou. Matné světlo vycházející z koule, kterou vykouzlila, zavěsila nad postel a pozorně si prohlížela obličej svého pacienta.

Jindy bílá tvář orámovaná tmavými vlasy se leskla potem a byla zarudlá. Jemné záchvěvy projížděly celým jeho tělem. A pak náhle zničeno nic se tělo vzepjalo a ruka držící tu Nellinu znovu pevně stiskla. Že Severus nekřičel, musel být malý zázrak, neboť jeho rty byly pevně semknuté a stálo ho to obrovské úsilí nevykřiknout. Ovšem přes to všechno byl stále v hlubokém spánku.

Nella zmatená novými informacemi nevěděla, co přesně má dělat a ztuhle si prohlížela jeho tvář. Když ale jeho tělem znovu proběhla křeč, probralo jí to z apatie. Urychleně seslala diagnostické kouzlo, které odhalilo vysokou horečku a málo živin a vitamínu v organismu. Také našla příčinu té třesavky a prudkých křečí. Stačilo se podívat na levé předloktí.

Znamení jindy černé a neživé, bylo teď zarudlé a vystouplé. Vypadalo to, jako by se pod ním splétalo klubko hadů. Nella chvíli váhala, ale na konec se ho lehce dotkla. Vzápětí jí tělem projela křeč jako při Cruciatu. Jen matně si uvědomovala, že cítila přítomnost Voldemorta na druhé straně. Po tomto zjištění jí v hlavě naskočila myšlenka, že to byl právě Voldemort, kvůli kterému se Severusovi stala ta nehoda. Byla skálopevně přesvědčená, že znamení vzplálo v právě v tom nehorším okamžiku, při přidávání nějaké nebezpečné suroviny. Posílená vztekem na toho hadího zmetka a strachem o Severuse, přiložila celou dlaň na oteklé znamení zla.

Celou svou mentální silou zatlačila proti té ohromné síle, která mučila jejího profesora a nedbala na bodavou bolest v jizvě ani na potůček karmínové tekutiny, která se líně vinula přes její čelo. Jediné na co se soustředila, bylo vytáhnout Severuse ze spáru jejího nepřítele. Bojovala dlouho a nehodlala se vzdát, když otevřela oči, které soustředěním zvřela, neviděla pokoj ani Severuse, ale černé pevné provazy obtočené kolem srdce a magického jádra tak pevně, že se zarývaly do nich a nechávaly za sebou hluboké rýhy, do kterých byly stále usazeny a prořezávaly si cestu dál a dál.

Zaměřila svou mysl právě na ty provazy, u kterých si byly jista, že je to temné kouzlo spojené se znamením. Systematicky ničila jednotlivá vlákna a osvobozovala Severuse. Její boj jako by neměl konce. Bylo znát, že tělo tento boj už vzdalo, jen čeká na konec. Ale Nella nehodlala přestat. Nahromadila veškerou svou sílu a udeřila. Jako modré střely vypálila její magie a přesekla veškeré šlahouny. Jakoby z dálky slyšela vzteklý výkřik a pak jí obalila tma.

Teplé slunečné paprsky jí zašimraly na tvářích a dostaly se až pod semknutá víčka. Chtělo se jí ještě spát, tak dobře bylo ve vyhřáté posteli… počkat v posteli?!

Rázně se posadila a zmateně se rozhlédla kolem. Opravdu to byl její pokoj, ale jak se sem dostala? Poslední na co jsi vzpomínala, byly černé provazy obtočené okolo srdce a magického jádra Severuse.  Severus!!

„Kelly!“ zavolala do prázdného pokoje a vzápětí u její postele stála její skřítka.

„Paní volala Kelly? Čím muže Kelly posloužit paní?“

„Co se stalo, Kelly? Jak jsem se sem dostala a co Severus? Je v pořádku?“ zběsile mačkala v ruce přikrývku a snažila se přijít na to, zda se jí to celé nezdálo. Kelly se znovu uklonila a začala odpovídat.

„Kelly přišla hned, jak se Paní zhroutila. A dopravila paní do postele. Kelly se potom vrátila k pánovi. Kelly si ho takto pamatovala, když byla ještě skřítkou Pánovi matky. Pán se změnil. Pán klidně spí, ale paní odstranila ze srdce hada, probudí se. Kelly je velmi ráda, že Pán má Paní.“

Nella si po proslovu skřítky jen povzdechla. Většině nerozuměla, ale aspoň že je Severus v pořádku. Zajde se za ním podívat hned, jak se ustrojí. Požádala Kelly o čisté oblečení a vydala se do koupelny.

Po ranní očistě a v čistém sportovním úboru se vydala do Severusova pokoje. Neobtěžovala se klepat, věděla jistě, že by jí stejně nikdo neodpověděl. Rázně vzala za kliku a otevřela. Došla až k posteli a její tělo náhle zkamenělo.

Na posteli ležel mladík z delšími černými vlasy, bledou pokožkou, krásně vykrojenými rty, oční víčka orámovaná tmavými řasami, ale hlavně rovný nos.  Ten mladík v posteli se vůbec nepodobal Severusovi jak si ho pamatovala. Kdyby nevěděla, že tohle má být doopravdy Severus, s křikem by utekla, že v pokoji leží někdo jiný. Okouzleně si prohlížela osobu v posteli. Neschopná myslet na cokoliv jiného, než na něj.

Z obdivování jí vytrhlo až lehké zatahání za tepláky co měla na sobě. Podívala se dolů a spatřila skřítka. Nic neříkal, jen ruce držel ručník a lavůrek. Nella pochopila, že má odejít a vytratila se z místnosti.

Dala si svou standardní rozcvičku a po sprše odešla na snídani. Jídla se sotva dotkla. Její oči stále bloudily po místnosti a něco uvnitř stále čekalo, že se odněkud objeví muž z hákovitým nosem. Ale nic takového se nestalo, proto se zvedla a odešla procvičovat Nitroobranu.  Ovšem i z tímto cvičením byla brzo hotová. Náhle nevěděla, co by měla dělat touto dobou, vždy šermovaly společně ze Severusem, ale nyní?  Rozhodla se, že tuto výuku odloží dokud se Severus  neprobudí. Zamířila si to tedy rovnou do knihovny, kde si vybrala všechny zajímavé knihy a vydala se do Severusova pokoje.

Učila se kouzelnické právo až do oběda a po něm teoretickou výuku zvěromágie. Kouzla zkoušela v proti hlukové a štítové bublině, kterou udržovala Kelly přímo v pokoji u Severuse. Nella se jakýmkoliv způsobem odmítala hnout z pokoje. Odcházela jen na jídlo a koupání. Uběhl týden od nehody z lektvarem, stále se nic nezměnilo. Nella si zvykla spávat v křesle u Severusovi postele a Kelly už měla zakázáno jí přenášet do postele. Proto i nyní, s knihou o bojových kletbách na prsou, spala v křesle a nebyly si vědoma lehkého chvění víček pacienta v posteli.

Severus rozespale otevřel oči, zamžoural po okolí a následně je opět zavřel zmatený ještě víc než předtím.

Co se sakra děje? Co dělám doma? Přísahal bych, že jsem ještě před chvílí byl v Bradavicích... nebo to byl sen? Proč se mi u všech Morganiných prstů zdá o bitkách s Potterem a jeho bandou idiotů i o prázdninách?

Povzdechl si zmožen faktem, že ani o prázdninách neunikne ignorantským nebelvírům a protřel si oči. Je na čase vstát a začít něco dělat, rozhodl se. Neměl rád ztrácení času převalováním v posteli, bylo spousta důležitějších věcí na práci i o prázdninách...například.... lektvary, nebo.... pročíst další knihu s úžasnými kouzly a kletbami. Vědomosti byli velice důležité, to věděli i takový imbecilové jako Potter a Black. Kdo má vědomosti, ten má moc a moc je to nejdůležitější, to věděl každý Zmijozel. Například Lucius už si všiml, že je velice dobrý v lektvarech a dokonce si u něj nějaké objednal. To byl první krok k tomu, dostat se na slušnou lektvarystyckou akademii. Malfoy jistě měl dost kontaktů, které by mu tam mohli zajistit místo. Vždycky snil o vystudování akademie v tomhle oboru a stát se tak mistrem lektvarů. Možná by se tam dostala i Lily a už by měli oba pokoj od Pottera a... sakra proč pořád přemýšlím nad tím idiotem, zavrčel a posadil se na posteli.

„Severusi?“ ozvalo se rozespale z pravé strany. Rychle se otočil za zvukem, aby zjistil, co je to za vetřelce v jeho pokoji, ale byl téměř smeten a jeho pohled na chvíli zakryla záplava černočerných vlasů a než si stačil uvědomit, co se děje, byl svírán v pevném obětí...skoro až drtivém...a zároveň měkkém a příjemně vonícím.

„Ehm,“ dostal ze sebe, v hlavě měl totálně vymeteno, jako by mu do obličeje bouchl kotlík. Co se to děje?! Rozhodně to bylo příjemné, měkké, teplé, vonící... sakra holka! Co dělá holka v jeho pokoji? A proč ho krucinál objímá? Na okamžik zalitoval, že se mu mozek rozběhl tak rychle a položil mu tyhle otázky, ale ta holka se už stejně pomalu odtahovala z jeho objetí. Byla to sakra hezká holka, prolétlo mu hlavou.

„Severusi, jsem tak ráda, že jsi konečně vzhůru, trochu jsem se začínala obávat, že...“ nechala větu nedokončenou a šťastně se na něj usmívala. Pak, jako by si na něco vzpomněla, se začervenala, sklopila oči a špitla: „Promiň.“

„Hmpf,“ dostal ze sebe Sverus a totálně zmatený zíral na dívku.

Promiň? Promiň? Za co promiň?... Dobrá, dobrá, je na čase se vzpamatovat! Jsem Severus Snape jeden z nejinteligentnějších studentů Bradavic a budoucí všemi uznávaný mistr lektvarů... do teď jsem neprokázal více inteligence než obyčejný tlustočerv...chtělo by to nějakou inteligentní reakci...inteligentní reakci... ať se snažil vymyslet cokoli, mysl mu předhazovala jen jedinou otázku a tak jí zformuloval i nahlas: „Kdo sakra jsi? A co děláš v mém pokoji?“

Teď byla na řadě ona neznámá holka, aby na něj šokovaně třeštila oči. Ale nevydrželo jí to nijak dlouho a Severus si s nelibostí uvědomil, že jí to netrvalo ani zdaleka tak dlouho, jako jemu.

„Takže ty si na nic nepamatuješ?“ optala se smutně, ale přesto na něj hleděla těma šedýma očima zcela vyrovnaně.

Severus bolestně zavřel oči a vnitřně zakňučel (nahlas si to nedovolil). Tohle bylo špatný, přímo monstrózně špatný! Když se probudíte a kolem vás se probudí holka, která se vás následně zeptá na Tohle, tak to rozhodně naznačuje problémy! A to Velké problémy!

„Co...co jsem měl zapomenout?“ položil nevyhnutelnou otázku a hrdinně otevřel oči.

„.. Posledních několik let...myslím, že přes osmnáct,“ odpověděla opět zcela vyrovnaně pozorujíc jeho reakci.

„Echmpf,“ to byla jeho reakce. Krom toho i vytřeštěné oči zírajíc na dívku, jako na zjevení, kterým bezesporu byla. Ano, opravdu jsem se vrátil k projevům inteligence hodnému nižších druhů jako jsou tlustočervy, třaskaví skvorejši, Goyle, Crabe, Potter, Black a jiní... překvapivě necítím potřebu toho litovat, jelikož tenhle svět přestává dávat smysl... s největší pravděpodobností teď ležím na ošetřovně nebo rovnou u Munga s dost vážným poraněním mysli, slintám na polštář a ošetřovatelky mi pravidelně mění plíny.

„Cože?“ optal se po chvíli, kdy prvotní šok dostatečně odezněl a jeho mozek se začal opět okysličovat a rozběhly se jeho funkce.

„Vypadá to, že po té nehodě s lektvarem jsi kromě jiného ztratil paměť. Doufala jsem, že jsi pouze omládl a že za to mohla nějaká reakce s fénixovými slzami, ale vypadá to, že neomládlo jenom tělo ale i mysl a ty jsi...no... zapomněl všechno, co bys ve svém novém věku nevěděl,“ zakončila Nell vysvětlování a Severus na ní dál zíral i s otevřenou pusou.

Cože?!! Řvalo jeho vědomí. Nehoda při přípravě lektvaru? Pokud připustíme možnost, že opravdu byl už....dospělý, tak by rozhodně žádnou chybu neudělal, bude...teda je, mistrem lektvarů, takový věci se prostě mistrům nestávají! Dále tam zaslechl něco o omládnutí? To jako na trvalo? To jako „úplnou náhodou“ vytvořil lektvar mládí, který nedokázali vytvořit ani ti nejproslulejší lektvaroví mágové historie a jemu se to povedlo? A úplnou náhodou?! A reakce s Fénixovými slzami? S Fénixovými slzami??!! Kde u všech Merlinových chlupů sebral něco tak vzácného, jako jsou fénixovy slzy?????.....I když co se divý, je lektvarový mistr, který si jen tak z plezíru pokořuje všechny doposud existující kapacity tohoto oboru a když má volnou chvilku, tak si řekne, že by bylo super omládnout a ztratit paměť, aby ostatním dal alespoň šanci taky udělat nějaký neuvěřitelný objev. Přitom, jak všechno bude studovat znovu.....proboha, jestli je to pravda, tak všechny mé vědomosti!!! Jeho duše přímo vykřikla zděšením. Já zapomněl několik let výzkumu a odborného učení!!

Ne, Ne...klid...to je prostě blbost....prostě se mi do pokoje vloupala šílená, hezká holka a usiluje o to, abych se zhroutil, to je jasný...

„To je pěkná blbost. Měla by sis vymyslet něco uvěřitelnějšího,“ ušklíbl se vítězně, když opět nalezl vnitřní klid.

„Dobrá, když nechceš věřit mě, tvoje věc, ale tomuhle snad uvěříš,“ pousmála se a na postel před něj položila výtisk Denního věštce....To datum, byla jistojistě nějaká fraška....jo, určitě si s tím nějak pohrála....bezesporu...

Další věc co před něj položila byl... byl jeho zápisník... zápisník jeho pokusů a pokroků v lektvarech...a byl o dost tlustší než si pamatoval....a byl opravdu psaný jeho písmem a žádné nahodilé bláboly, ale odborná terminologie a postupy tak složité, že.... proboha!!

Přestal listovat zápisníkem a třeštit oči, zajel si rukama do vlasů, zavřel oči a zhluboka se nadechl...několikrát. Nakonec se mu podařilo uklidnit.

„Hůlku, kde mám hůlku?“ napřáhl ruku k dívce, aniž by otevřel oči a ona mu do ruky opravdu položila jeho hůlku.

Znal několik kouzel odhalujících úpravy textu nebo magický zásah do tiskovin.... a oboje bylo bez poskvrny...obojí...jak noviny, tak zápisník...obojí bylo bez cizího zásahu, nezměněno ani nijak jinak neupraveno....chtělo se mu křičet, ale nebyl toho schopen, jen zíral na ty dva důkazy té strašlivé tragédie promarněných let vědomostí.

Jeho mozek konečně vyslal signál a on odlepil svoje oči od zápisníku, který začal spisovat teprve před rokem, tedy alespoň co si pamatoval, a podíval se na dívku, u které stále neznal jméno. Někoho mu připomínala, ale nedokázal jsi vzpomenout koho.

„Řekneš mi konečně kdo si a co děláš tady, protože já tě očividně neznám. Nebo spíš si na tebe nevzpomínám. Matka a otec by tě tu jen tak nenechali kdybys nebyla čistokrevná a neznali tě.“

„Severusi, zapomínáš, že jsi omládl o skoro dvacet let. Vím, že budeš zmatený, ale snad se ti paměť brzy vrátí. Ale, k tvým otázkám. Pokud hádám správně, tvoji rodiče již nežijí, neboť pokud by žili, byli by zde na tomto hradě. Ne, nepřerušuj mě,“ vykřikla, když viděla, jak se nadechuje k otázce. „Nevím, co se s nimi stalo, nikdy jsi mi to neřekl. Jsem zde, protože jsi mě zachránil před mým strýcem, který mě málem zabil. Býval jsi mým učitelem lektvarů v Bradavicích a dvojitým agentem. A zde jsi mě ukryl, abys mě mohl naučit všemu co znáš. Pak se stalo hodně věcí, které se těžko vysvětlují a ty jsi mi prakticky nabídl domov zde na panství. No a moje jméno je Nellien Laila Potter-Blacková.“  Ukončila a čekala prudkou reakci, která se vzápětí dostavila.

„COŽE!!  To se ten čokl zprsknul z Pottrem, no to je teda gól. Okamžitě vypadni z mého domu. Nechci pod svou střechou nikoho, kdo nese tyhle dvě jména! Vypadni, hned!“