Ahoj tak jsem tu zpět po menším volnu a přináším vám dvanáctou kapitolu. přestože není nijak zvlášť akční, což napovídá sám název, dozvíte se kousek Severusova života a Nella vám odhalí kousek ze svého umění. Teď už ale krásné čtený skvělí zážitek a prosím nechtě nějaký komentář ať se mám i já na co těšit <3

Vaše Kejt :) <3

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„COŽE!!  To se ten čokl zčuchnul s Pottrem, no to je teda gól. Okamžitě vypadni z mého domu. Nechci pod svou střechou nikoho, kdo nese tyhle dvě jména! Vypadni, hned!“

„Ale Severusi, nech si to prosím vysvětlit. Nejsem tu z donucení, jsem tu na tvé přání, tak mě prosím vysle…“

„Tak teď je mým přáním, abys odešla, a to hned.“

„Proč soudíš podle jména? Ty sám jsi to nesnášel, otec smrtijed a ty jsi zákonitě musel být také, proč by se někdo měl starat o to, zda jsi jiný. Tak proč bych já měla být jiná, že?“ Její šedé oči se v těch obsidiánových odrážely takovou silou, že mladík raději sklopil oči k přikrývce.

„Nezeptáš se ani, kdo byla má matka?“ Severus jen obrátil oči v sloup a pronikavě se na ní podíval. „Snad některá z Blackových, ne? Tipoval bych Andromedu, možná Bellu i když ta je dost šílená. Narcisa to nemohla být, na ní měl zálusk Lucius a také už se blížilo jejich zasnoubení, alespoň tak si to pamatuji. Tohle ale nevysvětluje, proč jsem si nechal pod střechou někoho s tvým jménem. Ano, nesnášel jsem, když mě přirovnávali k otci, ale nikdy bych se tím zvěrstvem nestal. Budeš stejná jako ten blbeček Potter, protože ani geny Blacků nemohly zvrátit ty jeho, podlá a vypočítavá, neschopná akceptovat autoritu, stejně jako ten bídá…“

„Pro tvou informaci, jméno Black jsem dostala po kmotrovi. A ty jsi nad hrobem mé matky přísahal, že mě ochráníš. Svá slova jsi dodržoval po pět let, co jsem byl ve škole, i když jsi mě nesnášel kvůli otci. Slib matce byl stále nad tou nenávistí. Toto léto jsi mě zachránil od mých příbuzných a doslova vyrval z rukou strýce, který mě málem zabil!“ S těmi slovy mávla rukou u svého obličeje a zrušila tak kouzlo na změnu barvy v jejích očích.

Severus jen překvapeně hleděl do očí dívky, které měly barvu toho nejzářivějšího smaragdu. Očí tolik známých. Lilyiných očí. Zalapal po dechu, když si uvědomil, čí jméno by měla dívka nosit.

„Lily…“ splynulo mu ze rtů. A Nella jen zkroutila rty do úšklebku, který se tak podobal tomu, který on sám používal.

„Ano Severusi, Lily byla má matka. A víš, co jsi jí provedl? Nazval jsi jí šmejdkou. Tolik jsi byl zaslepen záští, pomstou a černou magií, že jsi jí od sebe odstrčil. Snažila se tě přivést k rozumu, ale po znamení bylo už pozdě.“ její oči sledovaly, jak Severus okamžitě zkoumá paži hledající znamení zla.

„Nic nenajdeš, je to týden, co se mi povedlo ti to znamení vzít. Po té nehodě tě Voldemort mučil. Mou domněnkou je, že jsi nepřišel na zavolání. Nějakým způsobem se mi povedlo přestříhnou jeho černá vlákna, kterými k sobě poutá své smrtijedy a jejich magická jádra. Ano, sloužil jsi Voldemortovi. Věrně, dokud ti neukázal, jak ses šeredně spletl. Sám Voldemort před patnácti lety vyvraždil mou rodinu. Možná tě napadlo, jak to můžu vědět, že? Něco jsi mi prozradil za poslední měsíc. Navíc poslední slova mých rodičů slyším kdykoliv se v mé blízkosti objeví mozkomor, těsně před tím, než se za mě maminka obětovala. Zelené světlo a smích. To jsou jediné vzpomínky na mojí rodinu. Urovnej si v hlavě vše, co jsem ti řekla. Já se musím jít učit. Pokud budeš mít nějaké otázky, najdeš mě v tréninkové místnosti, to jsi snad nezapomněl, kde se nachází, ne?“ Poslední věta byla plná bolesti, ale také sarkasmu. Nechala dost zmateného Severuse sedět na posteli. Sebrala veškeré knihy, které si přinesla a rozešla se ke dveřím. Tam se ještě otočila na podpatku a zadívala se do obsidiánových očí profesora. „Když by se něco dělo, zavolej Kelly, ona mě najde.“ Následně za sebou rázně zabouchla dveře. Severus si promnul kořen nosu a překvapeně po něm přejel prsty. Rychle se zvedl a v koupelně se podíval do zrcadla.  Udiveně si prohlížel svůj odraz. Od svých pěti let neviděl svůj nos rovný. Lícní kosti nezdeformované a levý nad oční oblouk stejný jako ten pravý. Všechny tyto viditelné a trvalé deformace obdržel od otce. Opakované kouzlo na obličej či určené místo na něm způsobovalo tyto deformace a ani rychlé zásahy matky a jejich lektvarů už nedokázaly zvrátit veškeré poškození kostí. Měl tolikrát zlomený nos, že už ani nebylo možné to spočítat. Tolik se těšil do Bradavic. Tolik doufal v zázrak, ale ty se jemu nedějí, místo spousty vědomostí hned v začátku narazil na Pottera a Blacka. A jeho noční můra pokračovala až do teď. Nyní je otec podle všeho mrtvý, ale nejspíš i matka, alespoň to tak tvrdila ta holka, Nella, opravil se. Dcera Lily a Pottera. Nechápal, jak mohla jeho Lily skončit zrovna s tím bídákem. Jeho sladká a milá Lily. Lily, která si vážila intelektu a charismatu. Dál tupě zíral na svůj odraz a neubránil se myšlence, zda by teď v téhle podobě dokázal okouzlit Lil. Zlostně zatřepal hlavou. Je pryč, ona i všechno ostatní. Zapomněl na všechno, byl služebníkem pána Zla, tak jako jeho otec, i když přísahal, že se tím co on nikdy nestane. Co se mohlo stát? Měla ta dívka, dcera Lily pravdu? Propadl černé magii? Nechal se zlákat a odradil Lily svým chováním? S hlavou plnou myšlenek, dohadů a otázek bez odpovědí došel znovu do pokoje a sedl si na postel. Prázdným pohledem bloudil po známém a zároveň tolik jiném pokoji, kde se nacházel. Obsidiánový pohled se zastavil až na jedné polici s knihami. Nějaká síla uvnitř něj jako by ho navigovala právě k tomu místu. Něco uvnitř ho nutilo udělat dva kroky a prohlédnout si zdánlivě nezajímavou polici s knihami.

Police byla plná učebnicí od prvního až po sedmý ročník. V prostředku byla učebnice třetího ročníku lektvarů s malou jamkou na hřbetu. Severus zvedl ruku s hůlkou, kterou sebral na nočním stolku a její špičkou se dotkl právě v té jamce.

Knihy se hned po tom dotyku zavlnily a zmizely, přímo před Severusem se nacházela, ornamenty vykládaná, kamenná mísa. Myslánka plná lesklé tekutiny líně se převalující sem a tam. Na její hladině se objevovaly záblesky jednotlivých vzpomínek. Vzpomínky, u kterých si nebyl jistý, zda jsou jeho a zároveň si byl stoprocentně jistý, že nikdo jiný než on je tam dát nemohl. Opatrně vzal kamennou mísu do rukou a odnesl jí ke stolu. Zhluboka se nadechl a ponořil ruku do lesklého obsahu.

Jen co se dveře zavřely, musela se Nella opřít o zeď. Takto si jeho probuzení nepředstavovala. Celý týden doufala, že lektvar jen změnil jeho podobu, že přeci jen nějakou náhodou nalezl lektvar, který se už stovky let pokouší lektvaroví mistři namíchat. Ale skutečnost, že si na ni nepamatuje, a že celé seznámení, odpuštění a přátelství zapomněl a je tam, kde byli na začátku, sevřela Nelly srdce do kovového krunýře.

„Ne.“ povzdechla si, její život nemůže být jednoduchý. Nikdy nebyl a nikdy nebude.

Otevřela oči a rozhlédla se po tiché chodbě. Zakručení v žaludku jí přesvědčilo o faktu, že je čas na snídani a rozcvičku už nestihne. Odebrala se tedy do svého pokoje, kde odložila knihy a převlékla se. Volné tmavě modré kalhoty a bílé tričko s dlouhým rukávem, oblečení, které se do dnešního dopoledního učebního plánu dokonale hodilo. Vlasy stáhla stuhou, aby jí nevadily a vydala se na snídani. Síň byla tichá a prázdná. Ovšem i za nepřítomnosti Severuse se naučila neposlouchat svoje instinkty, uvolnit zádové svaly a shrbit se. Místo toho dodržovala pečlivě etiketu a stolování. Po snídani se vydala do knihovny, tam totiž večer nechala na stolku položenou knihu zvěromagie. Tu, co dostala od přátel, měla už přečtenou a bohužel se tam nenacházely důležité informace jak cvičit s tělem, aby bylo připravené na přeměnu. S knihou zamířila do tréninkové místnosti.

Pohodlně usazená na žíněnkách s knihou otevřenou na popisu toho, co má dělat, se dala do procvičování. S prodlužováním nehtů a prstů už začala před třemi dny. Teď se už konečně cítila připravená na změnu rukou.

Začala pomalu, nejprve si znovu zopakovala prodloužení prstů a nehtů na obou rukách a pak začala se složitější přeměnou. Nechala prodloužit nejprve celou ruku, pak následně zmenšit na původní velikost. Když se jí to podařilo i u druhé ruky, zkusila prodloužit a následně zkrátit jenom loketní kost. V hodině, co strávila těmito cvičeními, už dokázala během mrknutí oka zkrátit nebo prodloužit jakoukoliv část ruky, a i když se to zdálo jednoduché, svaly i kosti samotné brněly a pálily od námahy. Kniha přesně udávala, že hodina denně je ideální čas na procvičování. Nella tedy usoudila, že je čas na pročištění mysli. Nevěděla, jak dlouho seděla uprostřed místnosti a v hlavě stavěla mentální obrany. Její šupinatá zeď chránící hlavní a nejdůležitější vzpomínky byla pevná a nedobytná jako pravé šupiny draka. V hustých řadách a těsně vedle sebe byly naskládaný nepodstatné myšlenky, vzpomínky a pocity. Tato spletitá spousta obrazů a barev měla před sebou ještě jednu ochranu, černou tmu. Sloužila jako obrana i útok. Nella jí používala ke zmatení. Pokud by jí někdo napadl a prorazil tuto černou tmu, dostal by se k nepotřebným vzpomínkám, kde by mohl bloudit hodiny a hodiny a nenašel by nic. Černá tma ale měla ještě jednu funkci za veškerými hradbami. V úplném středu, za hradbou z černých dračích šupin, tam se skrýval sál. Velká kruhová místnost z bílého a černého mramoru. Bílá podlaha vyleštěná tak, že se v ní dalo vzhlížet. Stejně tak černé sloupy táhnoucí se v pravidelných rozestupech, po obvodu místnosti byly protkány bílými žilkami, klenutý strop byl bílé barvy s černou malbou květu. Mezi sloupy se nacházely jednoduché dveře ze světlého dřeva se zlatými klikami. Stěny byly černé, jakoby tvořené samotnou ochranou tohoto místa – černými šupinami. Tento sál Nella budovala celý týden, co byl Severus v bezvědomí a nyní jen do jednotlivých dveří dosazovala vzpomínky. Když konečně byla se svou prácí spokojená, podlahu zahalila jemně se tetelící černá mlha. Nyní bylo vše na místě a Nella se mohla pochlubit dokonalou Nitroobranou i s Nitroklidem. Otevřela oči a zakouzlila ‚Tempus‘. Za půl hodiny se měl podávat oběd a Severuse od ranní potyčky neviděla. Zvedla se a konečně protáhla ztuhlé svaly ze stálého sezení, chvíli poskakovala, když se jí nohama prohnalo nepříjemné mravenčení. Až když odeznělo, konečně si poodešla k jednomu z velkých oken, kterými prosvítalo sluníčko. Pod okny se rozprostírala velká a krásná zahrada, na které za celou dobu svého pobytu ani jednou nevkročila. Usmyslela si, že se před večeří půjde projít. S pocitem dobře odvedené práce se vydala na oběd. K jejímu zklamání  se ani tentokrát Severus nedostavil. Po výborném obědě zamířila znovu do svého pokoje, tentokrát však rovnou do koupelny, aby namožené svaly z tréninku zvěromagie pořádně prokrvila a napařila horkou vodou. Po půl hodině ve sprše, s dokonale uvolněným svalovým systémem, s obmotanou osuškou kolem sebe vylezla z koupelny. Seslala rychlé sušící kouzlo na své vlasy a začala si je pročesávat. Jen co s tím skončila, znovu je svázala pevně do stuhy a ze skříně vyndala úbor, ve kterém šermovala. Vyztužené úzké černé kalhoty s vyšitými rudými runami na obou nohavicích. Stejnými úpravami byla ošetřena i zvláštní mikina stejné barvy. Vyztužená ramena měla obě na sobě runu rudé barvy, od nich byly vyšité malé runy táhnoucí se křížem přes záda okolo dolního lemu a zpět nahoru podél zipu, kde se na úrovni prsou rozvětvovaly a končily na rukávech. Pod ní měla jenom jednoduché bílé tričko s krátkým rukávem.

Pro zhodnocení se podívala do zrcadla a chystala se k odchodu, když jí upoutala barva očí. Po  té ukázce ráno je stále měla zelené a až nyní mohla vidět tu neuvěřitelnou podobnost s matkou a opravdu jen pramálo rysů měla po otci.

Chvíli sama sebe pozorovala, než mávla rukou přes oči tak, jak to udělala ráno a v dalším okamžiku její oči měly barvu bouřkové oblohy, tolik známou a typickou barvu pro rod Black. Spokojeně vyrazila zpátky do místnosti pro souboje.

Místnost jí přivítala klidem a vzduchem, nasyceným vůní trávy, proudícím z otevřeného okna. Nella neotálela a ze skryté zbrojnice vyndala svůj oblíbený, odlehčený, ale pružný, jedno ruční meč. Necvičila už týden, neboť doufala, že se po probuzení Severus znovu zapojí do jejího tréninku. Ovšem změna okolností jí donutila jednat. Na kraji stěny, skoro v rohu, bylo neodkryté místo. Díky Severusovi věděla, co se za tímto místem skrývá a jak se tam dostat. Prsty se lehce dotkla erbu Snapeů a důrazně pronesla formuli ‚Patefacio‘. Stěna se jen s jemným skřípnutím otevřela a z prostoru vyšla dřevěná figurína. Vyřezávané oči se podívaly na vyzývatelku a čekaly na rozkazy.

„Jednoruční meč, hůlka a dýka.“ Pronesla směrem k osobě, které se v ruce objevily právě ty zbraně, které řekla, přičemž dýku měla u pasu. Následně se figurína přesunula doprostřed místnosti a znehybněla.

Nella jí v tichosti následovala. Severus jí boj s figurínou ukázal už na páté či šesté lekci. Ovšem zatím si netroufala boj s ní zkusit. Ne, že by byly rány od ní nebezpečné nebo smrtelné, ne od ostří meče, či dýky jí chránila její kombinéza, ale zásahy dané jakoukoliv zbraní z rukou figuríny způsobovaly, že tělem protivníka projel elektrický výboj, který měl zaručit, že už další zásah nebude chtít dostat.

Když jí poprvé ukázal Nelle, vyprávěj jí, že tyto figuríny jsou roztroušeny mezi všemi čistokrevnými a jejich ratolesti se na nich učí bojovat. To, zda se jedná o dívku či chlapce, zde nehraje roli a každý čistokrevný musí dokonale ovládat hůlku, tak meč, jinak hrozí jeho zřeknutí nebo v nejhorších případech rovnou smrt.

Postavila se proti svému dřevenému oponentovi a nechala do pravé ruky vklouznout svou hůlku. Z levé už měla připravený meč. Za pasem se jí blýskala její ohnivá dýka. Jakožto vyzyvatel pozvedla levou ruku s mečem a jeho ostří si dala před obličej a mírně se uklonila. Figurína dokonale zkopírovala její pohyb.  Následně popošly obě blíže k sobě a zaujaly bojové postavení. Chvíli se nedělo nic a v zápětí lítal jeden paprsek za druhým a meče do sebe narážely s ohromnou rychlostí a přesností.

V jiné části zámku, přesněji v pokoji pána domu, se na stole zavlnil obsah kamenné mísy a v zápětí z ní vyskočil bledý mladík. Ani se nerozhlížel a pelášil do koupelny, kde za dávivých a hekavých zvuků vyvrátil žaludeční šťávy. Ne a ne uklidnit rozbouřený žaludek. V myslánce viděl veškerá setkání Smrtijedů, a která tam ukládal vždy po návratu z nich, ale nejenom tyhle hrůzné okamžiky skrývala a střežila kamenná mísa. Viděl v ní svou lásku Lily, jak jí před Potterem nadává do šmejdky, jak se postupem času víc a víc ztrácí v hlubinách černé magie, jak byl vlákán Luciusem na první setkání Temného pána a jeho sloužících, ke kterým Lucie už rok patřil. Sledoval jeho zalíbení v názorech Temného pána i přijímací rituál znamení zla. Uběhl rok od rituálu, když mu konečně temná strana ukázala jak nemilosrdná a krutá je. Jeho otec za špatně provedenou akci byl Pánem zla dlouhou dobu mučen. Jen co přišel domů, proklel svou manželku a nechal jí napospas osudu. Hrozivá muka prožívala den co den. A přes veškeré prosby svého jediného syna dál nechával svou manželku pod kletbou, jakoby snad ona mohla za jeho potrestání.

Severus mohl jen sledovat, jak rychle jeho matka umírá a jeho osoba ve vzpomínce dělá, co může a přesto se jí nedaří zachránit. Ovšem vzpomínka jak téměř devatenáctiletý sedí u postele své matky, která je zabalená ve dvou peřinách a stále se třese a její bledé rty mu věnují poslední usměv, než odejde navždy, se mu znovu vypálila do paměti. Nehorázný vztek, který zachvátil vzpomínkového mladíka, byl naprosto totožný s návštěvníkem myslánky. Sledoval, jak vyzval na souboj svého otce a doslova ho rozdrtil. Naštěstí se temný pán nikdy nedozvěděl, kam jeho Smetijed zmizel a když se po týdnu našlo jeho tělo, přimkl jeho smrt Brumbálovi a řádu. Mezi tím už Severus střádal plány i odvahu, jak by se mohl vrátit do Bradavic. Naštěstí se mu dostalo nečekané nabídky, která se neodmítá tj. dělat špeha v Bradavicích. Tento úkol ho okamžitě vymrštil mezi vnitřní kruh.

Omyl si obličej a vypláchl ústa v porcelánovém a perletí zdobeném umyvadle, měl tuhle kombinaci rád. Krásně duhová byla celá koupelna. Přestože bylo něco málo po jedné hodině odpoledne, při sebemenším pomyšleným na jídlo se mu bolestivě stáhl žaludek. Nevěděl, zda se znovu podívá do myslánky, nebyl si jistý, co ho v ní čeká. Pro dnešek mu zkušenost s ní bohatě stačila a jak se zdálo, strážila ta kamenná mísa vše špatné, u čeho si byl stoprocentně jistý, že měl dobrý důvod to ze své paměti vymazat.  Původně chtěl najít potvrzení nebo vyvrácení toho, co mu zde řekla Blacková, Nella, opravil se v zápětí. Nevěděl, zda jí může důvěřovat, ale něco v jeho srdci mu napovídalo, že ano. A navíc, to co mu řekla, byla pravda, alespoň to s černou magií a smrtijedy a také to s Lily. Nedokázal stále pochopit, proč to udělal. Lily se ho ve vzpomínce zastávala a on jí tak hrubě urazil. Stále mu vrtalo hlavou, zda to bylo z vlastní vůle nebo za to mohl otec. Vždy měl zálibu v černé magii, ale nikdy ne takovou, aby viděl jen jí. Chápal její podstatu, ale to samé viděl i u světlé, už dávno zjistil, že magie je jen jeden celek, nikoliv dva. Proto stále nechápal, jak mohl skončit s posedlostí v temných rituálech a následně se znamením zla.  Hříčkou osudu bylo, že z toho abnormálního transu ho dostala až matka a její smrt. V hlavě měl tolik otázek a žádnou odpověď a na ně mu mohla odpovědět jenom jedna osoba nacházející se právě v jeho domě. Oblékl se a vydal se do cvičební místnosti.

Dveře byly, co si pamatoval, vždy proti hlukové a jeho otec toho často využíval, když ho mrskal ohnivým bičem. I teď nebylo nic slyšet, proto se nemohl připravit na to, co ho za nimi čekalo. Stačil otevřít dveře a už uhýbal rudému paprsku, který ho jenom těsně minul. V místnosti uviděl něco, co ho zamrazilo na místě.

Nella bojovala s figurínou, ale ohromnou rychlostí. Meče se jenom míhaly a paprsky kouzel na sebe také nečekaly dlouho. Severus jen zaraženě stál a sledoval ten smrtelný tanec. On sám nesnášel, když musel stát proti figuríně. Figuríny byly před zápasem jako prázdné skořápky, ale čím delší zápas byl, tím horší to bylo pro protivníka. Figurína si ukládala veškeré útoky a lsti a ty pak nejdou zopakovat, pokud nemá souboj trvat do nekonečna. Ale jak bylo vidět, Nelle to problém nedělalo. Co ho však upoutalo krom toho, že stále bezvadně kryla veškeré útoky, jak meče, tak hůlky. Její pohyby byly dost podobné těm jeho. Ano viděl jisté odlišnosti, kterými si sestavu a pohyb zjednodušovala tak, jak to vyhovovalo jí, ale stále viděl základní prvky úplně totožné s těmi jeho. Už nepochyboval. Nellu musel učit a nasvědčovalo tomu hodně důkazů.

S úžasem pozoroval, jak se dřevěná figurína stíhá jen bránit. Dívka vyvíjela takovou rychlost, že i tento kouzly ovládaný mechanizmus nestíhal. Severuse při pohledu na ní naplnila pýcha na svou žačku. Byla úžasná. Bylo zvláštní uvědomit si, že je to dcera úhlavního nepřítele a lásky ze školy. Jeho srdce bylo zmatené, připadalo mu, že ze školy ještě neodešel. Že tohle je jen sen a on se po prázdninách vrátí do Bradavic a uvidí svojí Lily a všechno bude jako dřív, ale zároveň věděl, že to není pravda, a že se dívá na šestnáctiletou dceru své tajné lásky. Dceru tolik podobnou své matce, stačilo si jen domyslet rudé vlasy a viděl by před sebou jí a ne Nellu.

‚Nellien, krásné jméno‘ prolétlo mu myslí a neznámá síla mu zmáčkla žaludek. Zarazil se. Ten pocit znával jen u Lily, je možné že …. Ne!  Nepřístupné, nemožné, nemohl by.

Severus potřásl hlavou a znovu své oči upřel na bojující dvojici.

Najednou Nella špatně došlápla a zvrtla se jí noha. Figurína toho využila a vyrazila jí z ruky hůlku. Rozmáchla se mečem a chystala se udeřit přes nechráněnou stranu do smrtelných míst, čím by zápas ukončila.

Severus stále sledující zápas, měl pocit, jako by se mu na hrudníku usadil trol. Věděl, jak to bolí, když figurína zasadí smrtelný úder. Rovnalo se to slabšímu Cruciátu. Chtěl zakročit, když v tom Nella zablokovala ránu mečem a sáhla si k pasu.  Do poslední chvíle neviděl, co Nella svírá v ruce, ale když dýku hodila na figurínu, zalapal po dechu.

Dýka proletěla obranou figuríny a ani štít jí nedokázal zastavit, zabodla se přímo do krku. V jednu chvíli se nic nedělo a v zápětí byl z figuríny jemný popílek na podlaze.

Nella zhluboka dýchala, ale byla šťastná. Veškerý svůj vztek na okolní svět vkládala do souboje. Používala všechno, co jí Severus naučil a černá magie nebyla výjimkou. Zvedla se na nohy, protože se při uklidňování svezla  na kolena  a zvedla dýku, kterou znovu schovala do pouzdra u pasu. Jen co tak učinila, popílek se zavířil a začal se skládat na sebe. Komínky se stále zvětšovaly, až před ní stála popelová postava figuríny. Nestačila ani mrknout a z popelavé postavy se začaly vynořovat kusy dřeva, které následně pohltil popelavý obsah. Před Nellou stála neporušená a znovu boje schopná figurína. Ovšem už nezaútočila, sklonila svou hlavu až se bradou dotkla prsou a svižným krokem odešla do prostoru ve stěně, který se následně zasunul a ukryl svého obyvatele.

Severus stále stojící ve dveřích, nemohl uvěřit čeho byl svědkem.  Nejenom, že porazila figurínu, ale dýku, kterou použila, moc dobře znal. Otec mu jí dal k jeho patnáctým narozeninám. Ohnivá dýka. Nedovedl si představit, že by jí dal někomu, kdo nebyl jeho krve. Nebo snad, nebylo to vysvětlení, proč si vzal dívku k sobě? Pokrevní spříznění  by vysvětlovalo, proč jí zachránil. Mohl se nějakým způsobem dozvědět, že je ona jeho dcera a proto jí zde ukrýt, nebo to všechno bylo jinak? Když se na ní podíval, viděl některé rysy svojí rodiny, ale převažovaly ty Lily. Mohla by být? Ale proč by tvrdila, že je Potterová mimo jiné.  Je možné, že to sama neví?  Neřekl jí to, nebo si tohle celé namlouvá?

Sledoval, jak se zvedla a sebrala dýku ze země. Figurína se před jejíma očima složila a odkráčela. Dívka si sedla doprostřed žíněnky a teprve tehdy na něj otočila svůj pohled.

„Pojď dovnitř Severusi a zavři dveře, táhne mi na záda a nechci pít lektvary na nachlazení dokud nevymyslíme, jak se zbavit té hrozné chuti.“ Pronesla úplně v klidu a sledovala, jak bledý, ale přesto pohledný mladík sedá naproti ní.

„No ptej se, znám tě sice pořádně teprve měsíc, ale už na tobě poznám, že máš něco na srdci. Tu ledovou masku si schovej na jindy, neovládáš jí totiž tak dobře, jako tvoje třicetileté já.“ Usmála se na něj a sledovala, jak přes tvář přeběhla překvapenost.

„No, mám spousty otázek. Tak třeba mluvila jsi o svém strýci, že jsem tě od něj zachránil. Taky mě zaráží fakt, že jsi mi odstranila Znamení. Jsi mladá na lékouzelníka a navíc jsem viděl část vzpomínek v myslánce a jsem si jistý, že Pán zla tvrdil, že je to na věky. Nedá se odstranit. Je toho spousta, co mě mate. Například ta dýka u tvého pasu. Vím určitě, že je to ohnivá dýka, jediná na světě a byla v mém vlastnictví od patnácti.“ Jeho obsidiánové oči se zabodly do těch ocelových a hledaly tam cokoliv, co by vyvrátilo nebo potvrdilo jeho domněnku. Ovšem Nella oči sklopila a začala vyprávět.

„Ano, zachránil jsi mě od strýce. Můj strýc je mudla a nenávidí vše, co patří do mého světa. Každé kouzlo, které jsem provedla, ať už  nechtěně a se žádným důsledkem, bylo potrestáno. Nejhorší bylo, když jsem ještě nevěděla, že jsem čarodějka. Mlátil mě vším, co mu přišlo pod ruku za úplné hlouposti. Za lepší známky, než měl jeho syn, nebo když se mu jen chtělo. Ani můj nástup do Bradavic, nebyl zrovna normální. V mudlovském světě jsem byla nikdo. V tom kouzelnickém zase celebrita. Jedenáct let jsem žila bez pozornosti, bez uznání za cokoliv, co jsem udělala a najednou ke mně všichni vzhlíželi a chtěli vědět, zda jsem to opravdu já. Abys rozuměl, když mi byl rok, napadl nás Voldemort kvůli věštbě, která mu předpověděla, že já jsem dítě, které má moc ho zastavit. Má matka se za mě obětovala a já mohla žít v nevědomosti celých dalších deset let. Do školy jsem se ale těšila. Ovšem, jak jednou profesor Brumbál řekl, život nikdy není jednoduchý a je jen na nás, jakým směrem se vydáme. Každý můj rok byl plný různých dobrodružství a ty, seč jsi mě nenáviděl kvůli otci a kmotru, ale přísaha u hrobu mé matky ti nedovolila i přes nenávist mne neochránit před nebezpečím.  Nemůžu ani spočítat kolikrát jsi mě zachránil, ale pár příkladů za všechno. V prvním ročníku jsi zabránil, abych spadla z koštěte, které někdo očaroval, aby mě shodilo. Pak to byl had. Pak vlkodlak a nakonec můj vlastní strýc, který mě držel ve sklepě. Nechával hladovět, mlátil mě a nechal skoro vykrvácet. Zachránil jsi mě přímo z pod jeho ruky.

Co se týče tvého znamení. Máš pravdu, nemělo by jít odstranit nebo alespoň nebyl znán způsob.  Když jsem tě pomocí skřítku dopravila do pokoje a omyla od všech těch lektvarů. Usnula jsem v křesle u tebe. Vzbudil jsi mě až ty, někdy v noci, měl jsi vysokou horečku a tvé znamení na ruce plálo jako právě vypálené.

Stačilo se ho dotknou a viděla jsem vztekajícího Voldemorta. Neváhala jsem a přiložila dlaň na tu prokletou značku. V zápětí se moje jizva rozhořela bolestí. Otevřela jsem oči, ale neviděla jsem pokoj a tebe, ale tvé magické jádro a srdce. Okolo obojího byly obmotané černá lana. Postupně jsem je odstraňovala a za nějaký čas se mi to podařilo. Ovšem jen co jsem skončila,  upadla jsem do bezvědomí. Před tou nehodou jsme spolu experimentovali v laboratoři a ty jsi mě po nějakých dvou hodinách poslal do Siriusova domu. Říkal jsi něco ve smyslu, že bych si ho měla prohlédnout sama. Ani jsem ti nestačila říct, že mi tam nechal dárek k šestnáctým narozeninám. Stačila jsem přijít do vstupní síně a ozval se výbuch.

Jsem opravdu ráda, že jsi byl zrovna ty, kdo to štěstí měl a vynalezl jsi lektvar mládí. Ovšem nevím, co chceš dělat dál. Nemáš recept, ani nevíš, co za přísady bys měl použít. Já jsem sice nechala laboratoř ve stavu, v jakém byla po nehodě, ale nejsem si jistá, že z toho půjde něco poznat. Ale já ti věřím Severusi, jednou na to přijdeme, společně.“ Usmála se na něj a prohlížela si toho zkoprnělého mladíka před sebou. Nepochybovala, že se mu teď v hlavě motá spousta myšlenek.  Najednou si vzpomněla na další otázku, kterou vyslovil a sáhla do pouzdra u pasu. Vytáhla dýku a pohrávala si s ní v ruce.

„Víš, proč ti ta dýka přišla povědomá? Dal jsi mi jí k mým šestnáctým narozeninám, které jsem oslavila tady na hradě.  Říkal jsi, že se předává už po staletí ve tvém rodě a slíbil jsi mi, že mě naučíš s ní zacházet. Je to opravdu úžasná zbraň.

No myslím, že pro dnešek jsme si povídali dost. Myslím, že máš spoustu námětů k přemýšlení a já jsem si chtěla jít zalétat. Doufám, že ti nevadí, když tě tu teď nechám, že ne?“

Veselé oči plné neposedných plamínků se upřely na Severuse, který napůl zamyšleně zakroutil hlavou.  Během chvíle byla Nella pryč a mladý hradní pán seděl zamyšleně na žíněnce sám.

‚Že by to byla přeci jen pravda?‘ prolétlo mu hlavou a jeho oči se dál dívaly do prostoru.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takhle vypadá Nell ve speciálním úboru na šerm, za obrázek děkuji Rochelle: