Ahoj je pátek a já jsem tu zas. Kapitola vám přinese trochu zmatku ale nezoufejte vše se postupem času vylepší :D Celkově bych doporučovala si všímat různých zvláštních úkazů a nesrovnalostí dál v příběhu to budete potřebovat k pochopení ;).

Kapitolku věnuji všem co komentovaly Anna, Jett Alice Black, Michaela, Kristýna, Weronika, delatrix, Káťa-chan a Kitsune-chan. Vy ostatní co si povídku přečetly ale nenapsaly nic prosím hodtě do komentu aspoň smalíka abych věděla že se vám to líbí nebo ne. Tak ale ted už nebudu zdržovat a přeji krásné čtení.

Kapky deště snášející se z ocelové oblohy tiše dopadaly na lesní porost. Vyprahlá zem lačně polykala ty doušky vody a pozvolna se měnila na bahnitou.

Mezi stromy, ne moc daleko od kraje lesa, na jehličí se třpytila stříbrná srst vlčího lorda.

Stočen do pevného klubíčka klidně oddechoval už dva týdny, hledal stopu po vrahovi. Zastavoval se jen kvůli jídlu a spánku. Uběhl neskutečný kus cesty. Najde toho padoucha a zardousí ho. Najde ho, musí.

Pozvolna přestávalo pršet a obloha se začala trochu vyjasňovat. Mraky prořídly a ukázal se srpek měsíce. Mdlé stříbrné světlo se jemně zatřpytilo na srsti vlkodlaka a poslalo stříbrné paprsky i do tmavého lesa.

Les začal pomalu ožívat, noční tvorové dříve schovaní před lijákem pozvolna vylézali ze svých úkrytů hledajíc potravu. Ovšem nebyly to ty drobné zvuky, co sem nepatřily. Ne, sem do tohoto prostoru, kde se nacházel spící vlkodlak, nepatřily tiché kroky.

Kroky nebyly snadno slyšitelné, ale přesto je zvířata slyšela a cítila, ovšem spící vlkodlak jakoby neměl ani tušení, že se někde v jeho blízkosti nachází člověk. Zanedlouho z houští vystoupila mladá žena. Nemohlo jí být víc jak třicet. Alespoň na víc nevypadala. Šla vzpřímeně, jako by se vůbec nenacházela v lese, ve kterém jí hrozilo nebezpečí. Byla přibližně 170 cm vysoká, zaoblená na těch správných místech. Dlouhé hnědé vlasy kaskádovitě sestříhané, sahající do půli zad, narušovala je jenom bílá ofina a konečky.

Na vlídném trochu kulatém obličeji byl znát smutek, ale zároveň i radost, jakoby našla někoho, koho dlouho hledala.

V krásných hnědozelených očích orámovaných tmavými řasami plápolaly ohníčky nespoutanosti a divokosti. Nos tak akorát a pod ním krásně vykrojené plné rty.

Na sobě měla tmavě zelenou tuniku s límcem, obepínající její štíhlý krk, s dlouhými rukávy, jemně zdobenou zlatou a stříbrnou nití. Volnou dlouhou sukni téže barvy zdobenou na dolním okraji a podél rozparku táhnoucího se od půlky hýždě až ke kotníku.  Boty byly nízké, jakoby sloužily jen k neprodření chodidel, z jakési pevné látky zdobené stejně jako šat, co měla žena na sobě.

Žena, došla až k vlkodlakovi a zcela beze strachu ho pohladila.

Ozvalo se temné zavrčení a následně se její zelenohnědý pohled střetl s jantarovým.

Vlčí lord ale nezaútočil, jen tiše sledoval, co osoba před ním udělá.

K jeho překvapení se znovu natáhla a pohladila ho mezi ušima a následně promluvila.

„Pojď semnou vlku, zde není tvé místo. Vypovíš nám svůj život. Nemusíš se bát, vše je v pořádku.“ S těmi slovy se otočila, odešla k houští, ze kterého před okamžikem vyšla. Otočila se na vlčího lorda, který už stál, a vypadalo to, jako by váhal, zda mí jít.  Dívka trochu naklonila hlavu a znovu promluvila:„Ať je cokoliv tvůj cíl, dostihneš ho. Jen ti učiníme nabídku, bude jen na tobě, jak se rozhodneš. Pokud odmítneš, nebudeme ti bránit v odchodu. Nyní pojď, čekají nás.“  Následně zmizela za křovisky, následována velkým stříbrným Pseudovlkodlakem.

Nella otevřela své ocelové oči a slastně se protáhla. Posledních čtrnáct dní se jí spalo úžasně. Voldemortovy myšlenky a pocity k ní doléhaly, když byly jen opravdu silné a od té doby, co se dozvěděl, že je Harry Potter mrtvý, se to nestalo. Ještě ležela a prohlížela si hnědý baldachýn nad sebou. Včerejší rozhovor ze Severusem byl zajímavý, a i přes veškeré jeho snažení se nedokázal ovládat tolik, jak ho znala z dřívějška. Třeba s ním nakonec nebude tolik práce. Při včerejším létání jí napadla zajímavá myšlenka. Pokud by už lektvar mládí nešel zvrátit a Severus by zůstal už ve svém mladším ‚já‘, bude muset zase přirozeně zestárnout, a proč by nemohl chodit do školy? Přeci jenom všechno od šestého ročníku zapomněl, bude tedy muset nastoupit s ní do Bradavic. Usmyslela jsi, že se ho hned při snídani zeptá a snad se rozhodně jít s ní. Přeci jen, dostal druhou šanci na život a Nella si usmyslela, že už ho nenechá udělat chyby, o kterých věděla, že je učinil a litoval jich. Jen budou muset vymyslet dostatečnou lež a taky vyřešit Severuse-učitele a jeho náhlé zmizení. Nejlepší bude ho zabít, přeci jen Voldemort si asi už stejně myslí, že je jeho věrný Smrtijed po smrti po tom, co se jí povedlo odstranit znamení.  Navíc bylo dnes čtrnáctého a ona se měla dostavit za Brumbálem, na zkoušky NKU ho vezme sebou.

Její myšlenky přerušilo tiché ‚puf‘ a následně hlas její osobní skřítky Kelly.

„Kelly přeje dobré ráno paní, Kelly přišla paní zbudit, jak si paní přála. Kelly pomůže paní se ustrojit na ranní běh, jak si paní přála.“ Zapištěla skřítka.

Nella jen s kývnutím opustila postel a po ranní sprše a hygieně se převlékla do sportovního úboru a nechala Kelly jí zaplést vlasy do pevného copu.

Přesně v půl, jak měla ve zvyku, byla ve vstupní hale. Napůl čekala, že se Severus vynoří z tmavého kouta a vše bude jako dřív. Ovšem druhá racionálnější polovina se ozvala a tu hloupou představu vytlačila z mysli. Nella se rozběhla ze dveří a tím zahájila svojí každodenní rozcvičku, nevšimla jsi proto, že v jednom z tmavých rohů se lesknou dvě černé oči.

S příjemným brněním svalů si dopřála horkou, ale rychlou sprchu a převlékla se do tmavě fialového hábitu, krásně obepínající její štíhlí pas a vyvinutý hrudník. Na každé straně přesně uprostřed stehna byl rozparek, ledabyle zašněrovaný ke kolenu a dál pokračovaly volně. Pod ním měla jen o pár odstínu světlejší fialové šaty, úzce obepínající její postavu. Hluboký dekolt na hábitu končící jen asi patnáct cm nad pupíkem, odhaloval krásně fialové šaty a i z tohohle pohledu mohl obdivovatel spatřit dlouhý a štíhlí krk ve vykrojeném véčku šatů. U krku měla zavěšen stříbrný řetízek, na jehož konci byla umístěná křišťálová kapka velikosti jednoho článku palce. Byl to dárek od Severuse, našla ho před čtyřmi dny, stejně jako dopis v šuplíčku v nočním stolku.  V dopisu nebyl uveden důvod daru, jen, že jí ochrání před slabšími kletbami. Už jen z důvodu od koho byl, jej nosila stále na krku. Křišťálová slza těsně nad jejím dekoltem byla tou pravou ozdobou, která tam patřila. Její dlouhé vlasy byly díky šikovným prstům skřítky zpleteny do tří dlouhých copánků, ze kterých byl na temeni hlavy utvořen zajímavý drdol, kde mimo vlasů byly zapleteny i dvě stuhy, ve stejném odstínu barvy hábitu.

Hedvábný černý plášť s hlubokou kapucí se stříbrnou sponou ve tvaru draka nechala na posteli. Kelly jí ho měla na její zavolání přinést.

Naposledy se podívala do zrcadla, ze kterého jí sledovaly ocelově zbarvené oči orámované černou tužkou a hustými řasami. Rty měla jen lehce zvýrazněné.

Celkově působila elegantním dojmem. Nella se zájmem pohlížela, byla to tak velká změna. Kolikrát se jí stávalo, že osobě uvažovala jako o chlapci a ne o dívce. Pilně trénovala, aby si zvykla. Většinou jí pomáhala Kelly. Řekla jí spoustu věcí, od menstruace po holení nohou, což byl taky ‚úžasný‘ zážitek.

Celkově všechno, co jí jako chlapci připadalo nepodstatné, bylo pro dívku neuvěřitelně důležité. Po dobu Severusova bezvědomí, jí Kelly nosila knihy dámské etiky a etikety. Učila se z nich, jak má správně sedět, stát, jíst ale i chodit.

Dnes jí čekala zkouška a ona jsi toho byla vědoma. Zařekla se, že nic nepokazí. Vše pečlivě nastudovala a doufala, že ani pod upřeným pohledem Albuse Brumbála nebude mít problém chovat se jako dívka vychovaná v kouzelnické společnosti s řádným vychováním a rodokmenem.

Odvrátila se od zrcadla a spěšným krokem se vydala do jídelny, přeci jen chtěla Severusovy předvést svůj nápad.

Dveře jídelny se před ní neslyšně otevřely, jako vždy. Stačil jediný pohled a uviděla Severuse sedícího u stolu. Ten k ní zvedl oči a viditelně se zarazil.

Neseděl v čele, jak byla zvyklá, ale po levici, přesně věděla, co to znamená. Za Severusova mládí, ve věku, kde byl i teď, tam sedával, protože v čele seděla hlava rodu, tudíž jeho otec. Možná si ani neuvědomil, kam si sedá, prostě to udělal automaticky.

Nella neřekla na změnu nic, jen si podle zvyku sedla proti němu. Stůl byl pro sedm osob, přesto byla spokojená, věděla totiž, že jídelna je svými rozměry obrovská a když se sešla větší společnost, dokázal tento stůl pojmout až třicet osob.  Celou dobu na sobě cítila jeho pohled a lehce se na židli zavrtěla. V síni bylo ticho, ani jeden nechtěl začít mluvit. To ovšem už nevydržel Severus a promluvil.

„To na tvém krku, je to to, co si myslím?“ Nella konečně zvedla oči a pohlédla to těch tmavých hlubin.

„Nevím, co tím myslíš.“ Odpověděla, ale pohledem neuhnula.

„Na tvém krku je zavěšena Morganina slza, jedna ze tří. Je to neuvěřitelně vzácná ochrana, svého nositele ochrání ho …“

„Od mírných kleteb a prokletí. Ano, to vím.“ Usmála se a v očích jí vzplály neposedné plamínky.

„V jejím nitru se nachází protijed snad na všechny jedy. Slzu stačí strčit do úst a skousnout. Sklovina zubu spolu se slinami naruší křišťál a nositel je zachráněn.

Existují jen tři a podle pověsti Morganě skanuly z očí, když jí Merlin smrtelně zasáhl. Než dopadly na půdu, staly se z nich křišťály s touto mocí. Jednu slzu jsem našel náhodou, ten překupník ani nevěděl, co prodal. Daroval jsem jí matce, ale ani moc slzy jí neochránila před kletbou mého otce. Smím se zeptat, od koho jí máš, nebo jak jsi jí získala?“

Přestože se snažil, ledovou masku takové úrovně jakou měl v jeho třiceti šesti letech utvořit nedokázal.  Stále na něm bylo vidět spousty pocitů a teď se mu v očích zrcadlil smutek a zvědavost.

„Je od tebe Severusi a troufám si tvrdit, že je to ta samá, co jsi dal matce.“ Klidný hlas lehce hladící na duši měl osten smutku

„Ode mě? Jsi si jistá?“ najednou byla jeho tvář stažena do jediného výrazu – překvapení.

„Stoprocentně Severusi, nechal jsi u ní dopis.“ Na to se znovu pustila do snídaně a nechala ho si utřídit myšlenky, a že jich mladý Snape měl.

Proč by dával Slzu někomu, jako je Nella?  Byla tak trochu považována na černou magii, Morgana přeci jen nebyla zrovna světlá, tak proč by měla být její slza požadována za světlou magii? Bohužel, nebo snad bohu dík, v dnešní době si mnoho kouzelníku neuvědomovalo, že taková vzácnost mezi nimi je. Považovali to za hloupou legendu a dvě zbývající slzy mohou být i mezi mudlovskými paničkami, jako krásné náušnice nebo přívěšky na krk. Krásné, to ano, ale absolutně nevyužité, stále čekající na svou chvíli.

To, že dal slzu matky zrovna Nelle, muselo mít důvod. A to pořádný.

V duchu se mu vybavila Nella v tom oblečení se skoro černým artefaktem na krku. Bylo na ní něco úchvatného, tajemného, něco dokonale působivého a krásného. Počkat, to znamená jediné.!

„Kam jdeš tak vystrojená?“ zvedl oči od talíře s toasty, na které celou dobu upíral svůj pohled a pohledl do těch bouřkových. Ona se na něj usmála úsměvem svojí matky a v očích jí zaplály ty neposedné ohníčky, které ani změna barvy očí nemohla utlumit. A z nějakého důvodu způsobily Severusovy lehký zachvěv po těle.

„Mám skládat NKÚ, abych mohla nastoupit do Bradavic.“ Pronesla a se zájmem si ho měřila, jako by čekala jak bude reagovat.

„Copak jsi tam nechodila? Měl jsem dojem, že ano.“ Opravdu byl zmatený, copak mu jeho hlava nenašeptávala, že tam chodí, že do bradavic patří stejně jako její matka a ten zpropadený otec?

„Chodila, ale pod jiným jménem a jinou identitou. Víš, já jsem Nellou Blackovou posledních 14 dní.“ Pousmála se a dělala, jako by se bavila o počasí. Zato Severus už nevěděl, co si má myslet, nejenom že tápal ve svých otázkách, na které neznal a neměl odpověď, ale ona dívka tolik podobná Lily mu stále znovu a znovu podávala podměty k přemýšlení a úplně mátla jeho už tak přeplněnou mysl.

„Cože??“ vypravil ze sebe, když mu konečně došla její slova. Kým tedy byla? Že by se konečně něco dozvěděl?

„Mé jméno, se kterým jsem žila celách šestnáct let bylo Harry James Potter, syn Lily a Jamese Potterových.“

Cože??? Křičelo jeho celé bytí, ta holka si z něj určitě musí utahovat, něco z toho bídáka Pottera tam muselo zůstat a jestli to byl talent ho vytáčet a otravovat mu život, ani Lilliny geny to prostě nedokázaly přebít.

„Cože?“ vypravil ze sebe, provrtával jí tím nejvražednějším pohledem, který dokázal.

„Ano, slyšíš dobře, moje matka, otec a kmotr ve snaze uchránit mě od jisté věštby hledali způsob, jak mě ochránit. Nikdo o tom neměl vědět, jen oni tři a později já. Mamka našla nějaký starý rituál a nechala mě změnit na chlapce, všechno vycházelo skvěle, dokud Brumbál věštbu nezměnil, bohužel pro nás jí změněnou vyslechl zrádce, který se s jejím zněním odebral k Voldemortovi. Naštěstí měl Brumbál tolik duchapřítomnosti, že jí neřekl ani před řádem kompletní. Ovšem že to k ničemu nepomohlo, je důkazem moje dnešní situace. Má rodina již není a já se světem potloukám sama. Ovšem to jsme odbočili. Napadlo mě, zda bys nešel na zkoušky se mnou.“ Zcela v klidu na něj hleděla zpoza svého hrníčku, který po své řeči pozvedla k ústům.

„To nemyslíš vážně, vždyť jsem je skládal sotva před měsícem! A navíc jsem dospělý, nemáš mi co přikazovat. Když už nemám rodiče, nic mi nebrání se naplno věnovat jen lektvarům. S myslánkou a mým deníkem to půjde raz dva.  A navíc proslavím jméno Severus Snape jako objevitele lektvaru mládí. Stačí se jen zbavit vedlejších účinků jako je ztráta paměti!“ rozkřikl se na ní a ohnivě na ní vzhlížel. Přestože seděl, když se narovnal, stále se impozantně tyčil nad dívkou.

„Ano skládal, ale jen ve tvých vzpomínkách je to měsíc, ve skutečnosti je to bez mála dvacet let. A upřímně, opravdu si myslíš, že tě nechám jen tak vyjít na světlo s tvým jménem? Potom co jsem tě osvobodila od toho hadího bastarda? Nebuď směšný Severusi. Nemůžeš nakráčet před celý svět a prohlásit, že jsi stvořil nedopatřením lektvar mládí, na který zatím nemáš recept a vydávat se za oddaného služebníka pána zla, když nemáš ani ponětí, jakými úkoly a podobnými nesmysly tě zahrnul, krom toho dovedeš si představit, jak dlouho by tě asi mučil, kdyby zjistil, že nemáš znamení a proč jsi neodpověděl na jeho volání? Přemýšlej, jsi dost inteligentní na to, abys zjistil, co by z toho vyplynulo.

Jít se mnou pod jinou identitou je jediná možnost, jak si zajistit nový život bez věčného schovávání a pokud to mohu říct, bez tvého otce. Ovšem pokud by ses rozhodl jít se mnou, musíme se nějakým způsobem zbavit Severuse Snapea a vymyslet věrohodný příběh a životopis pro tebe.

Zatím, co jsi byl v bezvědomí, Brumbál mi psal znovu a upřesňoval hodinu našeho setkání, to bylo stanovené na desátou. Vím, že o tobě Brumbál neví a pokud tě přivedu do Bradavic, budeme moci společně složit NKÚ. Náš milý profesor neřekne ani slovo, přeje si mě naklonit a udělá pro to všechno, co bude v jeho silách.“ Ušklíbla se při poslední větě, když si představila starého muže sedícího za stolem jeho pracovny, až tam přijde se Severusem. I když nedá překvapení znát, Nella si byly jistá, že jeho oči ho prozradí a to bude její odměna.

„To si opravdu myslíš, že na to Temný pán nepřijde? Vždyť jsi sama říkala, že ti vyvraždil rodinu a jde i po tobě a navíc Brumbál mě zná a ví, jak vypadám i když už uběhlo dvacet let od doby, co mě tak vyděl naposledy.“

Mračil se na ní dál stoprocentně přesvědčen o svojí pravdě.

„Voldy na to nepřijde hned, a ty, jelikož nemáš znamení taky nebudeš podezřelý, já byla šestnáct let chlapcem, kdo by mě podezříval, krom toho už jsem se s Brumbálem setkala na svém, tedy na Harryho pohřbu. Navíc Sirius vše zařídil tak, že jsem považovaná za jeho čistokrevnou dceru. Ve své poslední vůli nechal poslat Brumbálovi dopis, kde se o mě zmiňuje a nechal mě zapsat do školy. Brumbál nadšený z téhle vyhlídky mít na své straně čistokrevnou rodinu se mě snaží upoutat k sobě všemožnými prostředky, proto ti říkám, že to vyjde, nemusíš se vůbec bát.“ Dokončila svůj monolog a zářivě se na něj usmála.

„V poslední vůli? Black je mrtvý?“ teď na jeho obličeji nebyla ani stopa po vzteku nebo rozčílení, ale čirá zvědavost a možná i trochu škodolibosti se mu mihlo v očích, ale rychle to zmizelo, že si Nella nebyla jistá, zda to vůbec viděla.

„Ano je, stejně jako má matka a otec a zbytek mojí rodiny, už jsem ti to říkala. Byl to můj kmotr. Tedy respektive kmotr Harryho Pottera, já jsem přijala jeho jméno a on mě nechal zapsat jako jeho dceru. Jeho plán, jak mě uchránit a dal mi šanci žít nový život, stejně jako ho já teď dávám tobě.“ Odvětila trochu smutně Nella a odložila příbor. Nějak jí přešla chuť na chutnou snídani před ní. Doufala, že Severus není zase tak kamenný a citu nepřejícný jako ve svém pozdějším věku a zařekla se, že udělá všechno pro to, aby se nikdy tím kamenným mužem schovávajícím se za maskou nestal. Severus uměl milovat, ale zrada, černá magie a smrt Nelliny matky ho zničila a přetvořila do zatrpklého a nenávistného muže.

„Možná máš pravdu, půjdu s tebou.“ povolil trochu ramena Severus, ale díval se jí zpříma do očí.

„Skvělé, ale chtělo by to vymyslet jméno a také bys měl být příbuzný se „Severusem“. Mám plán, který by mohl vyjít dost dlouho, abychom se Severuse Snapea mohli zbavit.“

„No, jméno nebude zas takový problém. Co se týče mé rodiny, mám takový pocit, že můj  otec měl bratra, ale jelikož byl mladší, mnoho o něm nevím, ale můžeme se podívat do rodokmene, určitě tam bude zapsán popřípadě s rodinou, mohu se vydávat za jeho syna.“ Lehce mávl hůlkou a z postraních dveří vyletěl svazek pergamenů. Severus ho zachytil a plynulým pohybem rozložil a okamžitě nad ním s Nellou sklonili hlavy.

Spoustu řádek přeskočili, co je však zaujalo, byly poslední řádky.

Nella nevydržela a musela se usmát. Jméno Severus se nejspíše dědilo a každý mužský potomek rodu Snapeu ho měl alespoň na jednom místě ve svém jméně.

Nelle jen prolétlo v hlavě, že si rodina Snape potrpí a potrpěla na jménech začínající na písmeno S. ovšem usměv z tváře jí smazaly datumy úmrtí.

Severusův strýc zemřel už skoro před patnácti lety ve svých nedožitých čtyřiceti pěti letech. Jeho manželka ho následovala spolu se synem o patnáct let později. Samuelovi by bylo šestnáct ani ne za měsíc. Datum úmrtí bylo jen dva měsíce staré. Severus přišel o rodinu takhle nedávno, proč nic neřekl? Je možné, že to ani nevěděl?

„Je mi to líto Severusi, je hrozné být poslední z rodu. Sama jsem, vím jak je to těžké. Ta odpovědnost a stálý tlak. Ale na druhou stranu stačí přehodit datum a může z tebe být Sebastián.“ tiše prohlásila a s lítostí se na něj podívala. Její smutné oči se rozšířily překvapením, když se setkala s kamenným výrazem na jeho tváři. Výrazem tolik podobným výrazu, který nosil minulých pět let.

Natáhla se a chytla ho za zatnutou pěst a lehce mu ji stiskla. Lítost, ale i překvapení se mihlo v jeho očích.

„Je mi to líto.“ řekla tiše a smutně mu hleděla do očí.

„Neznal jsem je. Jen Haidi, vyprávěla mi o nich matka, když jsem byl malý. Nemám matku a nemám ani otce. A strýcova rodina je mrtvá, nikdo se jménem Snape se nedožil víc jak padesáti let. Za posledních šedesát let zanikly dvě generace a na mě je zachránit jméno Snape. Kdyby se mi nestala tato nehoda, bylo by pravděpodobnost, že tuto zvláštní tradici nepřeruším. Jako špeh je větší pravděpodobnost, že mě odhalí.“ Lehce zkřivil rty do malého smutného úsměvu.

„Od teď ze mě bude Sebastián Severus Samuel Salver-Snape.“ prohlásil pevně a svou ruku s Nellyinou překryl svojí druhou a pevně stiskl. V jeho očích vzplály nebezpečné plamínky. Plamínky, které tam chyběly jeho budoucímu já. Plamínky, které se Nelle tak líbily. Lehce mu úsměv vrátila.

„Výborně Severusi, nebo bude lepší, když už začnu se Sebastiánem, abych si zvykla, souhlasíš?“ Na jeho lehké přikývnutí ho znovu obdařila úsměvem.

„Co ale uděláme s datem úmrtí tvého bratrance?“

„To je jednoduché Nell. Stačí smazat zde na pergamenu Sebastiánovo datum úmrtí a já se za něho budu vydávat.“

„Ovšem Severus Snape je nejenom věrný Smrtijed, ale také Brumbálův člověk. Musíme ho odstranit tak, aby byl hrdinou pro obě strany. Sice jeho oddanost patřila Brumbálovi, ale léta ve službách Pána zla jej vyhouply do pozice hlavního kruhu.“

„Měl bych se ukázat, ale jak to udělat, když je ze mě někdo jiný?“

„Přemýšlela jsem nad tím už nějakou dobu a něco mě napadlo. Je to sice trochu riskantní, ale můj život nikdy nebyl zrovna nejbezpečnější. Určitě máš ve své laboratoři postrašující a Mnoholičný lektvar,  že?“

„Ano, měly by tam být, dokázal jsem je namíchat ve svých devíti letech, takže v mé laboratoři jistě budou. Ale proč potřebuješ zrovna tyhle dva, nejdou přece skombinovat i když se o to mnoho mistrů pokoušelo.“  Ptal se zvědavě a sledoval, jak se zvedá a teprve u dveří se zastavuje a ohlíží. Její pohled byl plný jiskřiček a jemný usměv jí hrál na tváři.

„Půjdeme?“ zeptala se zcela nevnuceně a znovu vykročila, automaticky zahnula do postraních dveří ve vstupní hale, když jí překvapily zvuky kroků na schodišti. Zvedla hlavu a podívala se na stejně překvapeného Sebastiána.

„Kam jdeš? Zeptali se najednou. Načež zazněla duo odpověď, jako by se domluvili.

„Do laboratoře.“ Nelle začaly cukat koutky. Sebastián se oprati tomu začal mračit.

„Ale ta je tudy.“ Ukázal naštvaně do schodů směrem vzhůru.  Nella, která jako odrazově zopakovala ta samá slova i se stejným gestem jen v jiném směru, to už nevydržela a propukla v hlasitý smích.

Bohužel Sebastiánovi to nepřišlo k smíchu vůbec, spíš k zlosti. Ona, cizinec v jeho domě se mu směje a vede ho do sklípku, kde už po staletí jeho rodina uchovává vzácná a archivní vína. Jako by nevěděl, kde má svou laboratoř, taková troufalost. Hodil zlostným pohledem na dívku, která se už skoro uklidnila, a netrpělivě vyčkával, jak mu tuto situaci vysvětlí.

„Mnoho věcí se změnilo, Sebastiáne, pojď semnou, ukážu ti tvou pýchu a chloubu.“

Rozčílení na jeho tváři vystřídalo obrovské překvapení a on sám se zmohl jen na lehké přikývnutí. Usměv, který stále zdobil její tvář jej, ale jakoby nutil jí ho oplácet. Lehce se usmál a na veškerou zlost v tu ránu zapomněl. Vůbec nechápal, co se to sním děje.

I Nella se utápěla ve svých myšlenkách. Když jí vrátil usměv, měla pocit, že má nohy z cukru, proto se rychle otočila.

‚Je to Severus Snape! Můj učitel jen trochu mladší a přitažlivější s krásným úsměvem a hlubokýma černýma …. STOP!

Je to učitel, tedy už ne, ale stále je to on. Je tu stále možnost, že lektvar vyprchá a vše bude jako dřív.‘ Nechápala proč, ale myšlenka na to, že by lektvar mohl vyprchat ,jí sevřela srdce jako železná obruč. Z nějakého, pro ni nepochopitelného důvodu to nechtěla. Nechtěla, aby se z něj stal znovu ten zhrzený uzavřený muž, co nadržoval své koleji. ‚Je to kamarád, co potřebuje mojí pomoc.‘ ukončila své myšlenkové pochody a lehce otevřela masivní dveře, před kterými stála.

Místnost stále vypadala jako po nehodě, stále před sebou viděla Severuse ležícího ve střepech a krvi ve vitríně. S povzdechem zavřela oči a nechala tu vzpomínku rozpustit ve tmě. Chvíli si užívala ten pocit, kdy jí nic netrápí, než svou tmu stáhla na úroveň, kdy mohla normálně myslet.

Lehce se otočila a pohlédla na Sebastiána, stále stojícího mezi dveřmi. Jeho oči bloudily po místnosti s neskrývaným obdivem, nadšením a touhou.

„Jak jsem řekla, nechala jsem vše tak, jak to tu bylo, když jsem tě našla. Kdyby se ti přeci jen povedlo přijít na postup a složení lektvaru. Ovšem teď pokud mě omluvíš, mám práci. Máme štěstí, že jsi spadl do vzácných přísad, které jsi měl vystavené, a neponičily se všechny, takže bude trochu peněžně náročné je znovu získat, ale pro mě, tedy jméno Black by to nemělo být tak obtížné, znovu tvou skříň obnovíme, jen co budeš vědět vše, co potřebuješ.

Lehce mávla hůlkou a před ní se objevil úplně totožný stůl jako ten, na kterém normálně pracoval Severus a teď ležel zavalený sutí a špínou z kotlíku. Prokličkovala ke skříni, odkud vyndala kotlík střední velikosti a postavila si ho na stůl. Naštěstí sklad zásob se nacházel po levé straně místnosti ukrytý ve zdi, takže těm tisícům různých přísad, které Severus nashromáždil, se nic nestalo. Lehce klepla hůlkou do vlhkého kamene a vešla do prostoru, který se před ní objevil.

Vybrala krabičku s vlasy vodních lidí, baňatou nádobu se žlučí pásovce. Obyčejnou skoro nevýraznou oválnou zkumavku, plně naplněnou leskle hnědým jemným práškem, který pocházel i přes svou zdánlivou obyčejnost ze slz Ďasovce a dal se velice špatně sehnat. Nadrcený roh jednorožce a vodu z mrtvého moře.

Lahvičky a nádobky poskládala pečlivě na stůl a dala se do přípravy. Nevšímala si zkoumavého pohledu ode dveří, který ji stále sledoval, a napustila si vodou polovinu kotlíku a postavila ho na oheň. Voda z mrtvého moře hned následovala.

Z krabičky vytáhla tři tenké vlasy vodních lidí a položila je na desku stolu. Potom si nasadila rukavice a lehce si na špičky prstů vlila žluč a potřela jimi vlasy na stole. Ty se okamžitě po kontaktu se žlučí skroutily do pružinek. Pružinky opatrně vhodila do vroucí vody. Lektvar okamžitě získal perleťovou barvu. Stáhla plamen, vyndala váhy a do skleněné misky navážila dvě unce nadrceného rohu jednorožce a půl unce slz Ďasovce. Celou směs pořádně promíchala, takže měla hnědobílou barvu. Než přidala obsah misky, směs zamíchala jedenáctkrát po směru hodinových ručiček a třikrát proti směru. Potom pomalu a postupně přisypávala směs z misky. Ještě jednou zamíchala po směru a proti směru hodinových ručiček a odstavila kotlík z ohně. Lektvar měl konzistenci obyčejné vody, dokonce by se za ní mohl považovat, kdyby se na jeho hladině nemíhaly všechny barevné škály zelené, modré a stříbrné. Nella opatrně lektvar rozlila do tří sklenic, které byly na půl plné, a uklidila pracovní plochu.

„Už mi prozradíš, jaký je tvůj plán a co jsi to právě namíchala, nemám ani ponětí, co je to, nikdy před tím jsem to neviděl.“ Ozvalo se ode dveří a Sebastián konečně stoupil do místnosti.

„Strana 176 tvého deníku, neutrální lektvar nebo také míšeč. Tvůj vlastní vynález, díky němu můžu zkombinovat dva lektvary. V našem případě mnoholičný a postrašující lektvar zdánlivě neslučitelné lektvary.“ Hodila po něm očkem a z police vyndala právě tyto dva lektvary, o kterých mluvili.

„Můj vynález? Myslel jsem, že je tvůj nebo přinejlepším ho tak dokonale ovládáš, takto se v laboratoři dokázala otáčet jen Lilly, ani jsem to nestíhal.“ Obdivně si jí prohlížel, Nella mu věnovala další ze svých úsměvů.

„Je zvláštní, že o tom mluvíš, ani zdánlivě jsem ti nestačila, stále jsem začátečník, ty jsi byl velmistr svého oboru, dokázal jsi pouhým podíváním se na přísady říct kolik lektvarů by se z toho dalo uvařit, nebo jak by se daný lektvar dal urychlit a vylepšit jejich účinky. Veškeré zápisky v deníku jsou díla, která ti zajistila ten titul a také tě chránila před Temným pánem.“  Znovu se otočila ke stolu a do každé sklenice kápla dvě kapky postrašujícího lektvaru. Hladinky ve sklenicích se jen zavlnily, ale nic zvláštního se nedělo. Nella se najednou otočila a sebrala Sebastiánovi několik vlasů. On se nezmohl ani na slovo a sledoval, jak bere Mnoholičný lektvar s jeho vlasy a lahvičku rozděluje na přesné třetiny, které následně vlévá, do sklenic. Jednu po druhé zamíchala mramorovou tyčinkou. Blátiví obsah lektvaru obarvil ten barevný a ve sklenicích se utvořila jakoby špinavá voda. Jen, co se obsahy sklenic ustálily, lektvar byl hotový.

„Už mi prozradíš ten plán?“ zeptal se trochu nazlobeně a trochu zvědavě si prohlížel obsahy sklenic.

„Jistě, stanu se Severusem Snapem.“