Ahoj tak jsem tu zas a jak je mým zvykem mám sebou i novou kapitolu :) chtěla bych jí věnovat všem co napsaly komentář ale hlavně Michaele a Weronice které mi zanechaly opravdu krásné a hlavně trefné komentáře. Doufám že se vám dnešní kapitola bude líbit holky ale i ostatní. Doufám že pod kapitolou najdu pár komentíku které mě nakopnou k dalšímu psaní věřte mi ono to na to má vážně vliv.
V kapitole najdete konečně pár odpovědí na své otázky a taky spoustu nových otázek :D Pokud byste byly po přečtený trochu zmatení nelamte si s tím hlavu pochopíte dál z dějem :D ale niní už jen Hezké čtení!
Vaše Kejt :)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Už mi prozradíš ten plán?“ zeptal se trochu nazlobeně a trochu zvědavě si prohlížel obsahy sklenic.
„Jistě, stanu se Severusem Snapem.“
„Cože uděláš?!“ Severus neskrýval své překvapení a oči měl upřené na dívku, která právě přelévala obsah dvou lahviček do skelněných nádob s uzávěrem.
„Stanu se jím jen na nějaký čas, než přijde ta správná chvíle ho zabít. Také se vyhneme případné spekulaci o tobě, budeš se vydávat za mého bratrance, kterému zemřeli rodiče. Což je vlastně pravda.“
„Víš vůbec, o čem mluvíš? Mě si dovolit nechtěla, abych vystoupil na světlo se svým jménem, a ty to uděláš? Jaký to má smysl?“
„Tobě se dostalo daru na nový život bez cejchu, bez nalinkovaného života. Je velmi málo lidí, kteří mohou říct, že dostali novou šanci, že mohou začít znovu s čistým štítem. Já jsem na bolest zvyklá a s tímhle lektvarem může Severus Snape zemřít, zatímco ty už budeš znám alespoň Brumbálovi. Nenápadně se také zmíní Temnému pánu a do konce prázdnin by mohl Severus Snape zemřít, no není to dokonalý plán, co říkáš?“
Hřejivě se na něj usmála a zavolala Kelly, kterou požádala o Severusův obvyklý úbor, ve kterém chodil ve škole.
„Ale nemůžeš dosáhnout úplné podoby mého staršího já, lektvar postarší jen mou nynější podobu, nezískáš rysy, které bys mít měla, aby to bylo věrohodné a navíc nemáš znamení, nemůžeš být zavolána temným pánem, je to nemožné!“ Obhajoval svou pravdu mladý Sebastián, odhodlaný nedovolit jí ten šílený plán uskutečnit. Bohužel Nella měla zcela jiné plány.
„Mýlíš se, dokážu tvou starou podobu ztvárnit úplně přesně. Ovládám totiž takzvanou magii těla. Tato magie je zakódovaná už v DNA čarodějky. U mužů se vyskytuje také, ovšem v mnohem menší míře a musel by být jinak orientovaný, řekla bych.
Každá čarodějka má svou vlastní míru tohoto genu. Můj byl více méně potlačovaný, takže ho mám spoustu. Dokážu vyrovnat veškeré nesrovnalosti, které tvou přeměnou vznikly.“ Odmlčela se, protože se s tichým ‚půf‘ u jejích nohou objevila Kelly a nesla požadované oblečení.
Nella mávla hůlkou a její i připravené šaty červeně zasvítily, a v další chvíli měla Nella na sobě učitelský hábit a její vlastní drželo malé stvoření. Nutno dodat, že vypadala příšerně, všechno na ní viselo a musela trochu vyhrnout rukávy, aby mohla volně pohybovat hůlkou.
Levou rukou uchopila poslední sklenici, kterou nechala na stole a na ex jí vypila.
Obličej zkroutila do grymasi nechuti a duševně se připravila na nepříjemnou přeměnu.
Netrvalo dlouho a místo mladé dívky stála uprostřed místnosti Sebastiánova kopie ve starším vydání. Nella požádala Kelly o zrcadlo a nechala dát své šaty na postel.
Při čekání na skřítku zakouzlila Tempus a zjistila, že má půl hodiny do deváté hodiny.
Postavila se před zrcadlo, které jí Kelly donesla a neubránila se myšlence, že by se za Severusem otočila každá sukně, kdyby ho viděly takto. A Sebastián to taky nebude mít s děvčaty nejtěžší.
Tiše se začala soustředit a odraz pohledného muže měnila na ten, co tak dobře znala z hodin lektvarů. Výrazný nos špatně srostlý, nadočnicový oblouk, čelist jen o centimetr jinak položenou. Cítila, jak se jí jednotlivé kostičky v obličeji přeskupují a vytvářejí dokonalou podobu Lektvarového mistra. Jen stačilo nasadit klasický úšklebek a Severus byl znovu na scéně.
Nemusela se ani moc snažit, svaly ve tváři udělaly své a úšklebek vídající celých pět let na ní zhlížel z plochy zrcadla. S typickou Snapeovskou otočkou se zavířením pláště se otočila ke stále čekajícímu Sebastiánovi.
„Tak co, jak vypadám?“ Zazněl místností sytý baryton a na tváři se úšklebek zkroutil do pobaveného.
„To jsem opravdu já?“ Zeptal se mladík a prohlížel si dívku/muže před sebou. Sice se viděl v myslánce, ale tohle bylo jiné. Tak neskutečné a reálné a také byl o necelých dvacet let starší než jeho vzpomínky, které zatím viděl.
„Ano, v celé své kráse. Měl bys se jít obléknout, vyrážíme okamžitě, dokud je lektvar účinný.“ Otočila se a dvě lahvičky ze stolu ukryla do záhybu pláště. Jen lehce jí překvapilo, že na něco narazila v druhé kapse. Lehce zašátrala a vytáhla úzkou placatou kazetu ze sametu. Byla dlouhá jako její natažená dlaň. Lehce rozvázala šňůrku a otevřela schránku trochu připomínající vetší obálku.
Tam vedle sebe leželo deset placatých lahviček ze skla. Cítila, jak jsou na každou lahvičku uvalena různá kouzla. Trochu je povytáhla a usmála se, na každé byl štítek se jménem lektvaru napsané tím malým písmem, který vídala na svých pracích z lektvarů celých pět let.
Lehce je přejela prsty a znovu je schovala do kapsy, mohou se hodit. S typickým zavířením odešla z místnosti.
Sebastián zrovna sbíhal schody ve vstupní místnosti, když se tam objevil/a. Lehce kývla, aby jí následoval a vydali se za hranice pozemků. Sice mohla ochranu zrušit, kdyby požádala skřítky, ale nač, když nikam tolik zase nespěchají.
„Co řekneš Brumbálovi, až se tam objevíme? Přeci jenom jsem byl, ehm tedy ty jsi byl týden mimo.“ Zajímal se Sebastián jdoucí vedle ní.
„Že si můj bratranec, rodina mého otce je kompletně po smrti a ty jediný jsi zůstal a já tě mám na starost. Než ti bude sedmnáct. Jelikož nejsi z hlavní rodiny a nemáš dědičné právo a nemůžeš být zplnoletěn. To by nastalo v okamžiku, kdy bych zemřel, což se ostatně také stane, jen co vymyslíme, jak se Severuse zbavit, aby to bylo dobré pro obě strany.“ Vysvětlila a na chvíli se znovu odmlčeli.
„Vždyť nemáš znamení! Temný pán přijde na to, že je to podvod, když se teď ukážeš a nebudeš moct reagovat!“ Ozval se Sebastián znovu a tentokrát v jeho hlase bylo jasně znát ‚já říkal, že to nebude fungovat‘
„Ale já mám znamení.“ Odvětila zcela klidně a kráčela dál, i když se mladík zastavil.
„Cože?!“ ozvalo se za ní a Nella se jen s povzdechem otočila.
„Ano, já mám znamení.“ Vyhrnula si rukáv a ukázala černé tetování. „Stačí?“ zeptala se a rukáv znovu stáhla.
„Ale jak to? Dcera Pottera a Lily má znamení? Myslel jsem …. Potter musí rotovat v hrobě!“ usmál se škodolibě, ale přeci jen na něm bylo vidět překvapení.
„Není pravé. Nikdy bych si nenechala tu ohavnost vypálit na ruku. Tohle je jen další magie těla, ovšem má jizva je něco jako nepovedené znamení. Stačilo napojit falešné znamení na jizvu. Ucítím, až si Voldemort všimne mé přítomnosti ve skupině. Teď jej blokuji, ale až budu v Bradavicích hotová, plně spojený otevřu. Počítám s tím, že mě zavolá.“ Odvětila a znovu se dala do chůze, šla rychlým a rázným krokem, jako to dělal sám profesor a se spokojením sledovala, jak se za ní hábit působivě vzdouvá.
Došla až k bráně, která se před ní neslyšně otevřela, počkala, dokud neprojde i Sebastián a nechala kovový kolos zavřít.
„Umíš se přemísťovat?“ další otázka, na kterou tentokrát Nella zavrtěla hlavou.
„A jak se dostaneme do Bradavic a co až tě zavolá Temný pán? Jak tam se dostaneš?“ ptal se mladík dál. Nella už začínala ztrácet trpělivost, začala chápat svého otce. Dokázala si živě představit, jak Jamese Pottera tento čistokrevný všeználek vytáčel. Schovala své pocity do husté tmy a obličej schovala za ledovou masku.
„Umím vyčarovat přenášedlo, takže do Bradavic se dostaneme pomocí něj. Co se týče přenesení k Temnému pánu, vím zhruba jak se přemísťovat a temné znamení mě navede. Jelikož hodlám před Brumbálem zahrát divadlo, že mě volá Temný pán vypařím se z hradu, abych se mohla zase stát mnou. Brumbál ti jistě nabídne možnost přenést se krbem. A teď už pojď, máme málo času.“ Zamířila hůlkou na plochý kámen na cestě a vykřikla ‚Portus‘. Kámen se rozzářil modrým světlem a na několik vteřin se roztřásl tak prudce, že poskakoval mezi ostatními kameny, než znovu zůstal nehybně ležet. Nella schovala hůlku do skryté kapsy hábitu a uchopila kámen. Doufala, že si nikdo nevšimne podivně zabarvené hůlky oproti ebenově černé hůlce mistra lektvarů, která se nacházela ve vlastnictví jeho domnělého bratrance. Nechala Sebastiána položit ruku na kámen a začala odpočítávat.
„Raz….Dva….Tři.“ pocítila ten známí pocit, jako by jí někdo za pupíkem zarazil hák a prudce sním škubnul. Tráva jim zmizela pod nohama, vše se rozmazalo a zmizelo. Řítili se vpřed v závratném víru barev a zvuků.
Nella lehce pokrčila kolena, aby ustála náraz na znovu pevnou zem, všimla si, že Sebastián udělal to samé. Kámen nechala spadnout do trávy, teď už to byl zase jen obyčejný oblázek. Jen zběžně prohlédla, jak Sebastián vypadá. Musela uznat, že mu to i v obyčejném černém habitu sluší. Hábit nebyl nijak zvlášť zdobený, jen lemy rukávu byly stříbrně vyšité. Bílá košile bez vázanky lehce pootevřená. Delší černé vlasy byly svázané bílou stuhou.
Přestala s kontrolou a společně se vydali do školy. Cesta ubíhala mlčky, až před ředitelnou kde Severus/Nella zkusila heslo z minulého roku.
„Hejno švábů.“ Kamenná obluda se začala pomalu otáčet směrem vzhůru, oba nastoupili a nechali se vyvést až k dubovým dveřím vedoucí do ředitelny.
„Severus/Nella zaklepala a stejně jak to dělal Severus, vstoupila do místnosti při první slabice. Rychle se rozhlédla po místnosti a uvědomila si, že veškeré stříbrné přístroje, které na konci roku rozbila, stojí zpátky na svých místech a dál se vesele točí a odfukují obláčky bělostné páry.
Svůj černý pohled stočila na Albuse Brumbála sedícího za stolem. Bylo to tady. Její zkouška, pokud se jí povede obelhat Brumbála, mají polovinu vyhranou. ‚Měla jsem být ve Zmijozelu, teď se ukážek, kolik toho ve mně je.‘ Prolétlo jí myslí a společně se svým ‚bratrancem‘ přistoupila až ke stolu.
„Ach dobré ráno Severusi, už jsem ani nedoufal, kdepak jsi byl ten týden, nikdo tě nemohl zkontaktovat. A kdopak je ten mladý muž po tvém boku?“ zahájil rozhovor ředitel, pokynul jim rukou na křesla a jeho modré oči schované za půlměsícovými brýlemi si se zájmem prohlížely Sebastiána. Severus/Nella schválně přeskočila popřání dobrého rána, neboť věděla, že si Severus na to nepotrpí a jde rovnou k věci. Nebyla si jistá, zda řiditeli říkat křestním jménem, ale přeci jen v sobě měla trochu Nebelvírské odvahy a rozhodla se tento aspekt risknout.
„Byl jsem v komatu Albusi. Tento mladý muž vedle mě je můj bratranec z otcovy strany, jeho matka zemřela před dvěmi měsíci a mě byl svěřen do péče, než mu bude sedmnáct, neboť nedisponuje dědičným právem a nemohl být splnoletněn podle zákonu čistokrevných. Chtěl jsem ho nechat zapsat sem do školy, což je jednou z mých povinností. Avšak jistým, mě nepochopeným způsobem se na Ministerstvu ztratily výsledky jeho zkoušek NKÚ. Ministerstvo nenabídlo jinou možnost, než si je napsat a vypracovat znovu. Bylo mi řečeno, že se zde v deset hodin bude konat přezkoušení slečny Black. Doufám, že můj svěřenec bude přijat k těmto zkouškám.“ Dokončil svou řeč a nevšímal si hrnečku citrónového čaje, který se před ním už dobrých pět minut vznášel.
„Ale jistě, že si zde může udělat zkoušky znovu. Nevidím v tom nejmenší problém a zkoušejícím přeci jen může být jedno, jestli hlídají jednoho či dva. Ale povez mi, co tě dostalo do stavu bezvědomí?“ Jeho pomněnkové oči byly přímo zaklesnuté v těch černých a vyčkávaly na odpověď.
„Temný pán.“ Odpověděl/a stroze a jasně naznačoval/a, že se o tom nehodlá bavit nijak podrobně. „Probral jsem se před třemi dny.“
„Dobrá, nebudu tě trápit, jistě mi to časem povíš sám. Jen jedna věc mi vrtá hlavou, tvůj svěřenec byl celé ty dva měsíce kde? Nikdy ses nezmínil, že máš ještě nějakou rodinu a závazky.“ Byl to velice pochybovačný tón, který řiditel použil, jako by nevěřil některým věcem. Než se ovšem stačil zaměřit plně na Severuse/Nellu ozval se Sebastián.
„Naše rodinné vztahy jsou stejné jako u většiny čistokrevných, vše se točí kolem dědice rodu, kterým byl strýc, můj otec jako druhý syn byl odsunut. Já o něm moc nevěděl ani o Severusovi. Jen, že mají dědice a mě není potřeba. Rodokmen jsem měl prostudovaný, ale to je tak vše. Když má matka zemřela, jako jediný potomek jsem se postaral o pohřeb a jisté záležitosti, má finanční správa už byla zahájena, ovšem předčasné splnoletnění jsem nemohl dostat. Proto se hledal Severus, který si před dvěma dny přišel pro mě.“ Dokončil svou řeč a podíval se na Severuse/Nellu se zvláštním leskem v očích. Jeho rty se skroutila do lehkého úšklebku, než se znovu otočil na Brumbála.
„Och, opravdu zajímavý příběh. Severusi, vybral jsem tě jako jednoho ze členu učitelského sboru, který budou dávat pozor na slečnu Blackovou….“ Chtěl pokračovat Brumbál, když se od jeho učitele ozvalo bolestivé syknutí.
„Nejspíš nebudu moci Albusi, Sebastiána nechám zde, snad to nevadí, omluvte mě.“ Spěšně vypochodoval z místnosti a mezitím si tisknul levé předloktí. Rychle přeběhla přes pozemky a pomocí přenášedla se dostala před bránu Snape Manor. Už bylo na čase, neboť cítila, jak se jí prodlužují vlasy a splétají do copánků, které měla. Než doběhla do hradu, oblečení na ní viselo a všemožně z ní padalo. Zavolala Kelly a předala jí dlouhý hábit. Sama přidržovala košili a kalhoty.
V pokoji se ustrojila a znovu trochu upravila. Dlouhý sametový plášť přehodila přes ramena. Rychle koukla na hodiny nade dveřmi, kde zjistila, že má ještě patnáct minut. Nemohla jít dříve, Severus jí na jejích hodinách etiky a etikety vždy říkal, že hlavní rys dobrého vychování je chodit v čas. Pozdě byla urážka, stejně jako přijít brzy.
Vážila si těch rad, pomohou jí v tomhle velkém divadle hrát zase o trochu lépe. Přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby se Severusovi nestala ta nehoda. Jak by se choval ve škole? Bylo by to jiné nebo úplně stejné? Náhle myslí zabloudila k zařazování. Kam jí moudrý klobouk zařadí, přeci se nezměnila tolik, ale přeci jen cítila, že stejnou volbu jako minule mít nebude.
Neuvědomovala si, že nic není jako předtím. Nevěděla, že v jejím životě je mnohem více zvratů, které teprve přijdou a ona je teprve na počátku té dlouhé cesty.
Bylo za pět minut deset, když se zvedla z křesla, do kterého se posadila. Ještě jednou se zkontrolovala v zrcadle, zda je vše tak, jak má být, a vydala se do vstupní haly, kde na ní čekala Kelly, která jí měla doprovázet.
Nella se ušklíbla, když si vybavila vzpomínku na Luciuse Malfoye, který v jejím druhém ročníku také přišel se skřítkem. Věnovala jí jeden svůj úsměv a vyrazily. Přemístila jí tentokrát Kelly, přeci jen to bylo pohodlnější než z přenášedlem. Jen, co se objevily u brány, nechala své vědomí Nella ponořit do tmy. Nechtěla nic pokazit, perfektní tváří a rázným krokem se vydala vstříc svému prvnímu opravdovému domovu. Nedala najevo své překvapení, když spatřila na prahu vstupní síně stát Brumbála v kanárkově žlutém hábitu. Musela se hodně snažit, aby nevyprskla smíchy, když jí její mysl podala představu vstupní brány jako velkého houpacího bidýlka, které se většinou nacházelo právě v klecích, a Albuse Brumbála sedícího na něm. Potlačila úsměv a vydala se vstříc kanárkovi.
„Zdravím Brumbále, doufám, že je vše připraveno a nebyly žádné problémy.“
„Přeji dobré ráno, jaká byla cesta?“ jeho typický úsměv a shlížení přes obroučky půlměsícových brýlí.
„Zajímavá, řekla bych. Můžeme už jít? Jistě to nebude zkouška na hodinu.“ Zeptala se a prošla do vstupní síně. Jen naoko si jí prohlížela. Strašně jí bavilo hrát tuhle hru. Přinejmenším se tímhle způsobem mstila. On mohl za to, že nepoznala rodiče, vše mohlo být jinak a v pořádku. Ukončila prohlížení si haly a znovu pohlédla do očí řediteli. Ten jakoby až nyní pochopil, co má dělat, se vydal do prvního patra po mramorových schodech. Nella ho mlčky následovala spolu s Kelly v závěsu.
Prošly kolem několika tříd, které Nella znala, a věděla, k čemu slouží. Prohlížela si chodby, které důvěrně znala a čekala na jakoukoliv reakci ze strany Brumbála. Ta se nakonec také dostavila.
„Ach ano, zapomněl jsem vám říci, že se k vám připojí ještě jeden student. Tedy pokud vám to nevadí“, podíval se přes rameno ve snaze jí pohlednout do očí.
„Nevidím jediný důvod, proč by mi měl vadit další student na zkoušce. Je na to snad něco zvláštního nebo se bojíte, že nedokážete uhlídat dva studenty při zkoušce?“ zeptala se sarkasticky a dál si prohlížela obrazy mezi jednotlivými dveřmi, které míjely, aniž by mu věnovala pohled.
„Ne, jistě že, jen jsem vám to chtěl sdělit, abychom se vyhnuly případným konfliktům.“
„Konfliktům? Jak to myslíte? Nemělo to být myšleno jako urážka, že?“ zavrčela nebezpečně a teprve tehdy pohlédla do očí řediteli. Ten v nich mohl spatřit, jak se v nich nebezpečně zablesklo.
„Ne, jistě že to nebylo myšleno jako urážka. Jen jsem si vědom jistého nepřátelství mezi vaším otcem a mým profesorem lektvarů.“ Snažil se zachránit situaci. Nella se tomu postoji jen ušklíbla a začala nacvičenou řeč.
„Jsem si vědoma, že je zde Severus, ale nemyslím si, že by to byl nějaký zásadní problém, s tím druhým studentem to ani nesouvisí.“ Bylo zajímavé sledovat, jak se Brumbálovým obličejem prohnalo překvapení.
„Nevěděl jsem, že se znáte se Severusem. Ovšem, se Sebastiánem to souvisí, je to jeho bratranec.“ Snažil se zamaskovat překvapení z této informace, která pro něj byla nečekanou novinou.
„Bohužel ho neznám osobně, ale má matka se s ním přátelila. Měla stejné nadšení pro lektvary a často mi o něm vyprávěla, doufala jsem, že se s ním setkám zde, neboť od obou rodičů jsem o něm slýchala, od matky v dobrém, od otce ve zlém, řekla bych. Ovšem, je jen na jedinci, jaký si utvoří názor na danou osobu, že? Co se týče jeho bratrance, ráda ho poznám.“ Usmála se na ředitele, který zastavil u jedněch dveří.
„Oh jistě.“ Zmohl se jen a otevřel dveře, před kterými stáli. Dva připravené stoly stály uprostřed místnosti dostatečně daleko od sebe, a ve předu, kde normálně byla katedra, byly velké přesýpací hodiny spolu s židlí pro daný dozor. Za jedním stolečkem už seděl Sebastián, jinak místnost zela prázdnotou.
Nella nečekala na pobídnutí ředitele a společně s Kelly vešla dovnitř a usadila se u zbývajícího stolku. Ještě před tím odložila plášť, který podala skřítce.
„Odnes ho a čekej na zavolání, kdybych něco potřebovala.“ Pronesla a lehce mávla rukou ve vzduchu. Kelly se uklonila a se slovy „Ano paní, jak si paní přeje.“ Zmizela. Nella vědoma si zkoumavého pohledu, který se jí zabodával do zad natáhla ruku k Sebastiánovi a dost zřetelně promluvila.
„Velmi mě těší, jmenuji se Nellien Black slyšela jsem, že jste bratranec Severuse. Má matka se s ním přátelila. Avšak nenávist mezi ním a mým otcem byla až příliš zakořeněná už od školních let. Napadá mě, bude tu dnes? Ráda bych se s ním setkala.“ Věnovala mu krásný úsměv a lehce na něj mrkla. Sebastián, ač nerad neubránil se lehkému ušklíbnutí. Uměla se dobře ovládat a přetvařovat, to jí musel uznat. Natáhl se a přijal nabízenou ruku.
„Sebastián Snape i mě těší. Bohužel, Severus se zde nejspíš neobjeví, musel vyřídit jisté neodkladné záležitosti, ale jen co se vrátí, vyřídím mu váš pozdrav, Lady Black.“
„Opravdu? To bude velice laskavé. A pro přátele jsem Nella.“ Usmála se na něj znovu a podívala se mu do očí, jasně v nich viděla, že se baví, i když by to nikdy nepřiznal, znala ho dost na to, aby poznala emoci vepsanou na jeho skoro kamenné tváři.
„V tom případě Sebastián, Nello.“ Vrátil jí štafetu v etiketě, ovšem než stačila říct cokoliv dalšího, otevřely se dveře a dovnitř vešla drobná shrbená čarodějka s tváří tak vrásčitou, že to vypadalo, jako by byla zahalena pavučinami.
Nella jí velice dobře pamatovala ze svého pátého ročníku, tato žena zkoušela i Brumbála. Lehce se na oba usmála, čímž se jí vrásky ještě více prohloubily.
„Dobrý den, jsem profesorka Marchbanksová a jsem vaše zkoušející. Nejprve bych vám chtěla vysvětlit rozdělení předmětů. Oba skládáte z devíti standardních předmětů. Každý předmět má dva etapy a to praktickou a písemnou. Dnešní den budete skládat ze všech předmětů tu písemnou část, vždy budete mít hodinu na vypracování, potom patnácti minutovou přestávku mezi jednotlivými hodinami. Jedinou výjimkou je hodina astronomie, která se bude konat přesně o půlnoci. Zítřejší den započne v deset hodin a budeme se věnovat praktické části. Gong bude ohlašovat spolu s dozorem konec a začátek.
Takže, po zaznění gongu můžete začít. Přeji hodně štěstí. Mávla hůlkou a před nimi se objevil nízký štos papíru otočený prázdnou stranou vzhůru. Následně zazněl hradem gong a oba se vrhli do práce.
Následující hodiny se u nich střídali různí učitelé jako dozor a nosili testy na své předměty. Když se ve dveřích pátou hodinu ukázal Hagrid, měla Nella velké nutkání ho jít pozdravit, ale ovládla se, a i tato hodina proběhla tak jak měla. Končili v půl osmé a nutno říct, že značně unaveni. Mezi jednotlivými zkouškami dodržovali Nella a Sebastián zdvořilostní fráze a předstírali, že se postupně poznávají. Společnost jim dělala ještě Kelly, která oběma nosila vše, co si zamanuli a vždy uklízela, jen co do učebny vešel učitel.
Po skončení požádal Sebastián Brumbála o možnost zůstat na hradě dokud se Severus nevrátí, přeci jen je ještě dnes čekala zkouška z astronomie. Nella naproti tomu nabídku odmítla a pomocí Kelly se přenesla na hrad.
Potřebovala koupel a trochu se odreagovat, přeci jen byl to náročný den. Po půl hodině strávené v koupelně a horké vaně požádala Kelly, aby jí zbudila na půlnoční zkoušku a zalezla do postele.
Zdálo se jí, že si sotva lehla, když jí drobná skřítka budila. S obtížemi se zvedla a začala se oblékat. Nechala si vlasy splést do Francouzkého copu, který byl lehce vlnitý po copáncích z rána. Oblékla si černý hábit a zabalila se do sametového pláště s kapucí. Tentokrát jí Kelly jen přenesla a hned se vrátila na panství.
Ve vstupní síni na ní čekal jeden z bradavických skřítků, který jí odvedl až na astronomickou věž. Tam už čekal Sebastián, dva dalekohledy a mapy, do kterých měli zakreslovat. S úderem půlnoci vstoupil jejich dozor jistý pan Tofty a další zkouška začala.
Zpět na panství se vrátily každý jinak přesto se na chodbě potkaly a popřáli dobré noci.
Pokud Nella doufala v klidný spánek, spletla se.
Z obyčejného a zcela neškodného snu se vynořila tmavá místnost, kde dominovala stříbrná, černá a zelená barva. Velký krb, ve kterém hořel mírný plamen, jako by sám byl utišen. Místností vládlo ticho a ponurost tohoto místa byla jakoby hmatatelná. Ovšem, když se Nella chtěla porozhlédnout po místnosti, tělo jí neposlouchalo. Ať se snažila jakkoliv, nepohnula ani prstem. Najednou to nepřirozené ticho přetnulo lehké šustění. Ani se neuvědomila, že se otočila směrem po zvuku. Z lehkého šustění se stalo znatelnější. V zápětí se v jejím zorném poli objevil obrovský had, který se líně doplazil až před krb, kde se složil do několika velkých smyček. Hlavu položil na vršek a korálkové oči upřel přímo na ní. A potom promluvil.
„Můj pane, nad čím přemýšššlíte?“ rozeklaný jazyk zakmital vzduchem a had trochu pozvedl hlavu.
„Nad Sssseverusssem můj drahý. Jeho úkol nepatří mezi nejlehčí. Přesto by neměl trvat déle než patnáct dní. Zítra je to přesně patnáct dní a zatím jsem nedossstal ani jedinou zprávu. Váhám, zda jej potrestat či nikoliv.“ Místností se nesl chladný sykot, který Nella až s bolestnou pravdou dokázala přiřadit jen jedinému člověku.
„Sssnad podle splnění úkolu, můj pane. Ssseverussss je věrný ssslužebník. Přessto lehké napomenutí by mu příliššš neublížilo.“ Hadova hlava znovu klesla na stočené tělo.
„Mášššš pravdu.“ Zasyčela Nella a začala se smát. Chladný a krutý smích se odrážel od stěn a vracel se jako ozvěna.
Nelle se začal zamlžovat zrak a zvuk toho smíchu se vytrácel společně se zrakem. Následně se prudce posadila na posteli. Jizva, na kterou skoro zapomněla, pobolívala. Nechápala, jak je možné, že znovu navázala spojení s myslí Voldemorta. Přeci jen její obrany byly neproniknutelné. Ovšem informace, které se dozvěděla, byly velmi cenné. S hlavou plnou myšlenek na Voldemorta a Severuse odešla na rozcvičku.
Snídaně byla zvláštně tichá. Oba se topili ve vlastních myšlenkách, aniž by si všimli, jak je na tom ten druhý. Nella si konče urovnala veškeré myšlenky a zvedla hlavu od svých mícháných vajec. Jen na moment jí zrazil ten zamyšlený pohled mladíka naproti.
„Sebastiáne?“ pronesla, ovšem odpovědi se jí nedostalo.
„Sebastiáne?“ zkusila mladíka oslovit znovu, ale tentokrát zvýšeným hlasem, ale ani tentokrát se jí nedostalo odpovědi.
„Severusi!“ zkusila poslední možnost a opravdu černovlásek zvedl hlavu a podíval se jí přímo do očí.
„Ano?“
„Byla jsem nucena přehodnotit naše plány. Dnes se mi podařilo nahlédnout do Voldemortovy mysli. Nemyslím si, že by si toho byl vědom. Přeci jen jediný kdo to mohl dokázat je ‚Harry‘ a ten je pro něj mrtvý, ale spět k tématu. Dozvěděla jsem se, že jsi měl od něj jistý úkol, který ti měl trvat patnáct dní. Zítra ta lhůta uplyne. Bohužel nevím co je to za úkol ani o co se jednalo. Ovšem odpovídá to časově době před tou nehodou. Nevěděla jsem, že jsi za ním byl, avšak to vysvětluje přípravu lektvarů, u kterých jsem neměla být a i náhlé zavolání, které mělo za následek naší současnou situaci.“ Ukončila přemýšlivě a podrobně si ho prohlížela. K jejímu překvapení si promnul oči a kořen nosu. A nabídl jí řešení celé situace.
„Je to zvláštní, ale dnes se mi zdál sen. Spíš než sen to byla jedna z mých vzpomínek. Viděl jsem v ní tebe a spoustu dalších lidí. Stál jsem na hřbitově. Brumbál se mě zrovna na něco ptal, když si mě zavolal Pán zla.
Byl jsem tam sám, nemohl jsem o tom nikomu říct. Měl jsem jít na sever, sídlí tam jeden velice silný upírský klan. Pán zla se o nich dozvěděl, protože se jejich vůdcům před jedenácti lety povedlo zplodit potomka, i když by to u upíru být možné nemělo. Mým úkolem bylo najít je a přesvědčit, aby se přidali na stranu Temného pána. Ovšem když jsem se přemístil sem, našel jsem tě na verandě skoro zhroucenou. Dál nevím nic, zbudil jsem se.“ Dovyprávěl svůj sen nebo spíše vzpomínku Sebastián. Nella zamyšleně hypnotizovala okno.
Chvíli trvalo, než se znovu podívala na Sebastiána. Když tak konečně učinila, mohl si prohlédnout její dokonale soustředěnou a zamyšlenou tvář.
„Budeme muset pozměnit naše plány. Ovšem je dobré, že jsme tuhle informaci obdrželi, o dost se nám zjednoduší tvoje smrt. Stačí jít teď za Brumbálem a říct mu o téhle misi. A někde na severu nastražit tvoje tělo. Temný pán tě nechá po zítřku hledat a najde ho, tvojí smrt neutají, a tak se to dozví Brumbál. Půjdu tam hned. Oznámím mu tuhle misi, a pak se sem vrátím, lektvar mezitím vyprchá a já najdu nějaké informace o tom klanu, určitě to tu někde bude napsáno, přeci jen jsi tam měl jít a měl jsi na to patnáct dní, což je divné vezmeme-li v potaz, že jsme kouzelníci a dokážeme se přenášet z místa na místo během několika minut.“ S tím se zvedla ze svého místa a odkráčela, nechávající za sebou Severuse zaraženě sedět s jeho myšlenkami.
Přeci jenom, nevidí se každý den osoba, která ze změny situace dokáže vytěžit maximum a úplně přetvořit plány. Sebastián zrovna uvažoval, zda tento plán vyjde tak, jak by měl, když zrovna ze schodu scházelo jeho starší a dost odlišné ‚já‘. Než stačil cokoliv říct, zmizela v zelených plamenech krbu v čele jídelny.
Severus/Nella vypadli z krbu v Brumbálově pracovně. Ředitel jen ležérně zvedl hlavu, aby se podíval, kdo mu takto vpadl do ředitelny. Ovšem když uviděl Severuse, jeho pohled se změnil z usměvavého na překvapený.
„Severusi, stalo se něco? Včera jsem odešel dost náhle, nevrátil ses, musel jsem tvého bratrance poslat domů krbem.“
„Ano stalo. Dostal jsem úkol a řekněme, že jsem musel zařídit jisté kroky, kdybych se nevrátil a vše potřebné na cestu. Mým úkolem je přesvědčit upíry ze severu, aby se přidali se na stranu Temného pána. Jsou magicky nejsilnější svého druhu, a že se jim podařilo zplodit potomka to jen potvrzuje, přeci jen už se to pět set let nestalo. Vyrážím okamžitě, proto jsem chtěl požádat, zda by se Sebastián nemohl na zkoušku i ze zkoušky přenést krbem. Bohužel jsem mu nepřipravil přenášedlo.“
„Ale jistěže, nevidím v tom problém. Tvůj úkol je obtížný, magický les okolo města, ve kterém žijí, je horší než Zapovězený les. Nedá se tam přemístit, ani použít přenášedlo. Nehledě na to, že některý z jejich komunity jsou krvelační a nelítostní zabijáci. Pokud se něco pokazí, udělají z tebe jednoho z nich, v nejhorším případě budeš mrtvý a to nemluvím o tvorech lesa.“ Pohled zpoza půlměsícových brýlí byl nasycen zvláštním mixem smutku a lítosti. Severus jen protočil oči.
„Nemusíte mi říkat, jak je to nebezpečné Brumbále. Sám dobře víte, že neuposlechnout se rovná Avadě. Tak či tak, nemám na výběr.“
„Vím, vím, chlapče. Také vím, že ti to nevymluvím, už jsi to řekl Sebastiánovi? Pokud vím, je to tvoje jediná rodina.“
„Ne, a pokud se vrátím, nikdy se to nedozví.“ Poprvé si nedovolila Severus/Nella podívat se starému muži do očí.
„Ale, co když se stane ta druhá možnost? Právě tě našel a ty jeho.“
„Pokud se tak stane, zanechal jsem mu dopis, je v bance. A teď je myslím čas na sbohem.“ Zvedl se z křesla a vydal se ke krbu, když ho zastavil hlas starého muže.
„Pokud se vidíme naposledy můj chlapče, rád bych ti řekl, jak tě mám rád. Byl jsi pro mě synem, kterého jsem neměl. Postarám se o Sebastiána, to jediné ti mohu slíbit. Budu doufat ve tvůj návrat. Neřeknu sbohem, řeknu nashledanou, protože my se určitě ještě shledáme.“
Severus jen přikývl a zmizel v zelených plamenech krbu. Zanechávajíc v místnosti smutného ředitele Bradavic.
Neřekla nic čekajícímu Sebastiánovi, jen ze svého pokoje přivolala myslánku a vpustila do ní vzpomínku na rozhovor. Nemusela mladíka ani pobízet. Sama si sedla do křesla, kde Sebastián čekala a ubírala se myšlenkami.
Po necelé hodině se Sebastián vynořil ze vzpomínek. Nella už ve své podobě stále seděla v křesle a na sobě velké oblečení svého profesora lektvarů.
„Je hrozné ho takto vidět. Jak jsem pochopil, budeš muset napsat dopis a jít ho vložit ke Gringottům.“
„Já ne Sebastiáne. Ty ho budeš muset napsat a hned, zanesu ho tam. Mám jen poslední lahvičku lektvaru a už jen málo času, abych se mohla přeměnit zpátky na Nellu Black. Takže ho běž napsat. Bude potřeba závěť nebo stačí dopis, který napíšeš?“ zeptala se a upřela své šedé oči na něj.
„Myslím, že tady závět někde bude, já jsem býval špeh, takže bych si jí nejspíš napsal. Podívám se v pracovně.“ S těmi slovy se otočil na podpatku a odešel z místnosti. Nella bloudila očima po místnosti a znovu se postupně vnořovala do svých myšlenek. Sál vědomí byl plný myšlenek a vzpomínek. Prohlížela je všechny, aby na něco přeci jen nezapomněla. Nevěděla, jak dlouho bloudila ve spletích vlastních vzpomínek, ale vyrušil jí lehký dotek na ruce. Prudce otevřela oči a zjistila, že hledí do černých hloubek svého nastávajícího spolužáka.
Měla pocit, že se v nich ztrácí, s trhnutím ten pocit zahnala a sklopila oči.
„Našel jsi to?“ zeptala se ale nepodívala se na něj. Na oplátku se jí dostalo slabé odpovědi.
„Ano a je v ní pár zajímavých informací které, by jsi měla vidět.“ S těmi slovy jí podal dlouhý oficiálně vypadající pergamen.
Projížděla očima poslední vůli Severuse. Závěť začátku obsahovala veškerý součet nemovitostí a majetku. A že jich nebylo málo skoro většinu pergamenu zabral právě tento výčet. Čím více se blížila ke konci, tím jasnější bylo, že Severus nikdy nemusel pracovat. Všeho měl dostatek na celí život a ještě by mu zbylo na dalších 10. Ovšem nepočítala že na konci nalezne něco, co jí totálně odzbrojí. Severus totiž uvedl jediného dědice.
Při plném vědomí bez nátlaku já Severus Tobias Prince-Snape jediný dědic majetku rodu Snape a Prince odkazuji veškeré své pozemní statky, trezory ale i jméno Lady Nelien Laile Potter-Black.
Nella nemohla uvěřit tomu co vidí, nechápala, proč to udělal. Zmateně zvedla oči k Sebastiánovi a nechala ruce ze závěti klesnout do klína.
„Nevím co říct. Tohle jsem nevěděla.“ Sklopila oči spět i závěti a jen tak si jí prohlížela.
„Ale já jo, přinejmenším to, že ti věřím, a ať jsem měl jakýkoliv důvod sepsat tuhle závěť musel být pádný“
„Teď už je to ale jedno, Sebastiáne, jsi volný, stačí změnit tu závěť, abych se mohla vypravit do banky.“ Vytáhla poslední lahvičku s lektvarem a na ex jí do sebe hodila a zanedlouho v křesle znovu seděl Severus Snape.
„Změníš ten konec závěti? Máš dopis tady?“
„Ano, mám.“ Podal jí nezalepenou obálku s emblémem v rohu a celím jménem Sebastiána. Nella vytáhla kus pergamenu, na kterém bylo napsáno pár slov na ‚vysvětlenou‘ Sebastiánovi. Složila pergamen zpátky do obálky a chopila se pečetidla. Stačilo lehce přiložit na obálku, která byla rázem zalepena zelenou pečetí. Zvedla hlavu od dopisu a všimla si, že i Sebastián dokončil. Mlčky mu podala obálku a sledovala jak závět i dopis mizí v útrobách černé obálky z tvrdého papíru se stejnou pečetí, jakou měl dopis uvnitř. Převzala obálku a krbem se přesunula do banky.
Tam šlo vše podle plánu a dopis byl pečlivě uložen ke skřetovi starající se o pozůstalosti. S pocitem dobře odvedené práce se Nella vrátila zpět.
Sebastiána našla sedět u krbu v křesle přesně tak, jak ho tu také nechala. S povzdechem si sedla do druhého a mlčela. Přeci jenom věděla, že Severus takto sedával, když si potřeboval utřídit myšlenky. Ano, většinou to bylo se sklenkou nějakého dobrého vína, ale tento zvyk zatím jeho mladší já nemělo. Mlčeli nějakou chvíli, až Nella měla pocit, že snad celou věčnost, přesto ho nechávala, cítila, jak lektvar přestává účinkovat. Měla ještě půl hodiny, než budou muset vyrazit, ale čekala, jestli Sebastián promluví.
Ovšem když ani po deseti minutách neřekl ani slovo, začala se pomalu zvedat a právě v ten moment se konečně rozhodl mladík promluvit.
„Jsem zmatený Nell. Uvnitř mě všechno křičí, že tohle je jen žert. Že se zbudím na ošetřovně a madame mi oznámí, že jsem byl opět terčem útoku jisté skupiny.
Uvnitř mě se přetahují dvě strany, jedna křičí, že vše je pravda, druhá naopak že jsem jen blázen nebo zasažen kletbou. Čím víc jsem zde, tím víc nevím, co je skutečnost. Moje vzpomínky se pletou a míchají. Ve snech vídám věci, kterým nechci věřit, ale ty mi je většinou potvrdíš. Nejenom má mysl je zmatená ale i srdce. Já … nechápu, že mám dceru, nerozumím ale té náklonnosti. Cítím se v tomto směru rozpolcený, zmatený…“ než stačil pokračovat, přerušila ho.
„Dceru? Ty? To není možné Severusi, na rodokmenu není a nikdy ses nezmínil.“
„Myslel jsem, že je to jasné. Ty jsi ta dcera, ukryl jsem tě, což bych u někoho se jménem Potter neudělal, ne po tom, co mi prováděli na škole.
Učil jsem tě, chránil a opatroval. Navíc jsem ti dal plamennou dýku, ta se předává jen v našem rodě a ta závět to jen dokazuje.“ Pevně se jí podíval do očí a v těch jeho se zrcadlila touha po poznání. Nella prudce zavrtěla hlavou a chytla ho za ramena.
„Ne, tobě to není jasné. Moji rodiče jsou Lily a James. Už jsem ti říkala, že jsi mě zachránil od mudlovských příbuzných. Řekl jsi mi, že ve mně konečně nevidíš mého otce, ale matku. Kvůli ní jsi mi přislíbil učit mě, a pomoci mi, když se objevila pravda o mém zrodu. Slíbil jsi mi, že mě ochráníš. Myslím, že tu dýku jsi mi dal ve stejný den, jako jsi mi vše odkázal, jen když jsem se změnila do své původní podoby, přepsal jsi jméno. Ne Severusi, já určitě nejsem tvá dcera, kdybych byla, nikdy bych tohle neudělala.“ S tím zmenšila zbývající prostor mezi nimi a lehce ho políbila na rty. Podívala se mu do očí a zrůžověla, rychle sklopila oči a tak rychle jak jí její velké oblečení dovolovalo se vytratila z místnosti. Nechala sedět v křesle úplně vykolejeného Sebastiána.
|
Komentáře a dotazy k produktu
Weronika: U tvého komentáře jsem se opravdu musela smát Jsem opravdu ráda že se ti líbilo mé pojetí trochu nevědomého Brumbála :) ale s Voldemortem to bude trochu složitější ted se tam moc objevovat nebude teprve až bude nella ve škole tak se tam začne znovu objevovat takže bohužel neuvidíte jak na 'Ztrátu Severuse'zareaguje ovšem pokusím se to tam někam šoupnout později
Nooo a co se týče toho konce.... opravdu to nešlo jinak ty vety samy vybízej k tomu aby se to tam ukončilo ale Weroniko být tebou teď očekávám bytelné ochlazení ale to pochopíš až v dalším díle děkuji za komentáře
v prvom rade veľmi krásne ďakujem za venovanie (neuveriteľne ma potešilo) a v druhom rade ďakujem za ďalšiu zaujímavú a krásnu kapitolu :) ... divadielko Nelly a Sebastiána (mimochodom, to meno zbožňujem) bolo skvelé, pobavila som sa Hlavne rozhovory s Dumbledorom boli oooch ... páči sa mi, ako to máš celé premyslené a nevznikajú ti tu podivné náhody a rôzne rozporuplné situácie. Som zvedavá na Severusovu smrť (chudák :DDD) a na Dumbledorovu a Voldemortovu reakciu. Chudinka Voldemortík bdue smutný, že prišiel o Seva :( a Dumbledore nehovoriac ... a ten záver, Kejt? Čo to má pre Salazarove spodky znamenať? Takto to odseknúť? fuj, že sa nehanbíš... ako má teraz dva týždne vydržať to čakanie, haaa? Si k nám zlá :( ... ale v každom prípade sa na ďalšiu kapitolu veľmi teším, na vývoj "vzťahu" medzi Sebom a Nellou, ak teda nejaký vzťah vôbec bude... zatiaľ môžem špekulovať, čo sa bdue diať ďalej a vymýšľať si všelijaké bláznivé teórie :) Ešte raz ďakujem za kapitolu. S pozdravom, Veronika :)
a víš že jsem ráda, že se pletu :) a navíc teď se těším ještě víc :) a jsem ráda, že tě alespoň nějak můžu potěšit :)
delatrix: Jsi docela blízko pravdě ale zase i na míle daleko další díly budou pomalu odkrývat pravdu nech se překvapit.
Anna a Hanka43: Jsem ráda že se vám to líbilo
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.