Tak jo jsem tu zase i když dnes netradičně ve čtvrtek ale já opravdu ráno ve 4 hodiny sotva vidím do zrcadla natož co Pc. Vám to zase tak vadit nebude co? :D Kapitola je plná různých odpovědí na otázky ale také je naplněnou spoustou překvapení určitě rodokmen vás překvapí. Také se mi u minulé kapitoly dostalo Kritiky od Jirky kk děkuji mu za ní a neboj určitě to tak nedopadne já ráda lidem pletu hlavu a takhle opravdu nechci aby to dopadlo a vy se nudily protože Nella by byla prostě ve všem nej atd. Nebojte ona si ještě natluče kušnu o to se postarám :D Niní už ale hezké čtení a snad vás Kapitola nezklame :D
Nella byla naštvaná a hodně. To, že to na ní nebylo vidět, vděčila jedině své Nitroobraně a Nitroklidu. Ovšem v jejím sálu vědomí nebyl klid, přestože se vše zahalilo do husté a neproniknutelné tmy bylo znát, že toto nestačí k úplnému uklidnění mladé Lady. Její pocity jako by byly na horské dráze, na jednu stranu cítila lítost nad chováním k Ronovi, na druhou měla pocit, že to, co udělala, bylo málo. Nechápala, co proti ní má, nebo byl takový pořád a ona to prostě nechtěla a odmítala vidět? Jak si všimla, nikde poblíž u něj neviděla Hermionu. Zamyšleně zvedla hlavu a prohlédla si celý stůl zlato-rudé koleje. Hermiona seděla dál od ostatních s hlavou zabořenou v knize a pomalu jedla svůj oběd. Zbytek ročníku se nacházel o hezký kousek dál. Připadala jí jako v prvním ročníku. Krátce se zamyslela nad faktem že jí/Harrymu Ron s Miou o prázdninách psaly že spolu začaly chodit, ale teď to vypadalo že se nic takového nestalo. Nechápala to. To je její odchod tolik změnil? Nebo to bylo v tom, že ona byly vlastně jediná věc, co je držela spolu? Nedokázala na své otázky najít odpovědi, ale slíbila si, že na tuhle záhadu přijde. Chtěla se vrátit ke svému jídlu, když do síně za doprovodu Brumbála a madam Pomfreyová vstoupil Ron s Nevilem. Nejmladší zrzek divoce gestikuloval a několikrát ukázal jejím směrem. Ovšem reakce Brumbála byla striktně zamítající.
Červený Ron nasupeně odkráčel směrem Nerbelvírský stůl následováni Nevilem. Cestou si však neodpustil vražedné pohledy směrem na Havraspárský a Zmijozelský stůl. Ovšem tentokrát si toho všimlo více lidí, a překvapeně se dívalo na Nebelvír.
Nella hodila pohrdavý úšklebek směrem k Ronovi, a vrátila se ke svému dušenému hovězímu. V klidu dojedla a vydala se na dvouhodinovku kouzelných formulí.
Maličký profesor formulí je přivítal svým klasickým proslovem a okamžitě začal vysvětlovat nové kouzlo.
Dvě hodiny uběhly jako voda a profesor se Nelle zdál uvolněnější, než při složení Nebelvír-Zmijozel. Celkově ve třídě panovala uvolněnější nálada.
Nella si přehodila brašnu přes rameno a vydala se na svojí poslední hodinu - přeměňování. Profesorka stejně jako Kratiknot začala tradičně a okamžitě najela na novou látku.
Nella se po této hodině chtěla odebrat do knihovny, ale plány jí nečekaně zkřížil jeden z jejích předků.
Chodba vedoucí ke knihovně byla první den skoro prázdná a jedině pár svých spolužáku z koleje zde zastihla procházet. Akorát se chtěla natáhnout a uchopit kliku, když ze zdi vystoupila Helena z Havraspáru. Nella jí pozdravila a chtěla pokračovat, když jí za rameno chytla průsvitná ruka. Překvapeně pohlédla Heleně do očí a než se stačila zeptat, Helena jí odpověděla na nevyslovenou otázku.
„Musíš jít semnou. Je toho spousta, co nevíš a musíš se dozvědět. Následuj mě.“ Důstojně plula vzduchem a Nella jí neslyšně následovala.
Nella se rozhlížela po chodbách, kterými je duch vedl. Nepoznávala je. Jako by tuhle částí hradu nikdy nešla.
Popošla pár kroku dopředu a srovnala ‚krok‘ se vznášejícím se duchem.
„Kam to jdeme? Tyto části hradu neznám.“
„Vedu tě do Jižní věže. Tyto chodby znáš, ale tím, že jdeš se mnou, otevírají se ti cesty, které normální student vidět nemůže.“
„Jižní věž? Ale Bradavice nemají Jižní věž jenom Severní a Východní. Ve východní se nachází Nebelvírská společenská místnost. Ostatní mají svá vlastní jména, ale Jižní zde není.“ Mračila se na ducha a v paměti pátrala po zmínce o jižní věži, i když si byla jistá, že o ní nikdy neslyšela.
„Částečně máš pravdu. Nemůžeš jí znát neboť je skrytá. Stejně jako Salazarova tajemná komnata. Má matka vybudovala místo, kde se mohou skrýt a naleznout odpovědi její potomci. Musím tě požádat, abys toto tajemství uchovala pro další generace. Bradavice mají spoustu místností, které do teď nebyly objeveny, a nenadešel čas, aby se ukázaly.“ Odpověděl jí duch klidně a nečekaně zahnul do krátké slepé chodby. Nella však neměla možnost cokoliv říci, když duch zmizel v protější stěně.
Zůstala zamyšleně stát před kamennou stěnou a čekala, zda se duch dívky vrátí. Ovšem, když se ani po deseti minutách nevracela, začala si Nella prohlížet zeď.
Chvíli jí trvalo, než si v šedém kameni všimla malého vyraženého havrana. Chtěla po něm přejet prsty, ale její ruka projela chladným kamenem. Leknutím cukla zpět a překvapeně si ruku i zeď prohlížela. Následně se nadechla a vstoupila do zdi. Bylo to stejně nepříjemné jako vkročit do mrazáku a projít pavučinou zároveň. Pocit následně vystřídalo teplé a příjemné prostředí. Překvapeně se rozhlédla.
Stála na úpatí točitých schodů osvětlených loučemi.
Pomalu se vydala po kamenných schodech vzhůru a pozorovala pohyblivé malby na stěnách, které se začaly objevovat. Někdy se okolo ní prohnal jednorožec, jindy měla pocit, že stojí v Zapovězeném lese, i když o dost mladším než ho znala teď. Bylo fascinující sledovat barevné kameny, které na sobě měly živou malbu. Nella si uvědomila, že jí kouzla stále ještě dokážou překvapit. Po tváři se jí po hodně dlouhé době přehnal upřímný a radostný usměv.
Pomalu vystoupala až k dřevěným padacím dveřím, které neslyšně otevřela. Překvapení, které probouralo její Nitroklid bylo obrovské. Vystoupala totiž do kruhové místnosti prostorově stejně velkou, jako byla pracovna řiditele. Byla laděná do modré, bíle a stříbrné barvy. Na tmavě modrém koberci stály dvě bílá křesla a malý stolek. Přesně proti nim prázdný obraz životní velikosti, ovšem nejpůsobivější byla levá strana a strop. Levá stěna totiž úplně chyběla, kdyby sem vlezl nějaký mudla, řekl by, že je skleněná. Po pravé straně byl právě ten prázdný obraz a dvě křesla. Ovšem strop byl úžasný, byla to noční obloha posázená tisícem hvězd. Nella se okouzleně rozhlížela okolo sebe a prohlížela si to úžasné místo. Přešla ke skleněné stěně a okouzleně pozorovala ten pohled. Část byla zaplněna vodní plochou jezera, ale také viděla útes a jednu část Zapovězeného lesa táhnoucího se jako tmavá skvrna do dálky. Nikde ale neviděla ani kousek hradu, jen útesy. Byla dost vysoko, skoro jako na astronomické věži. Uvědomila si, kde vlastně je. Za stěnou z kamene musela být někde dole vstupní síň. Nedokázala si představit, jak silné kouzlo muselo být na věž uvaleno, když jí nikdo za tisíc let neobjevil. S úžasem pozorovala, jak se černé jezero, dokonalá rovná vodní plocha, občas zavlní a vytvoří se na něm lehké vlnky, když se z vody vynoří nějaké chapadlo obří sépie. Možná by tuto scénu sledovala ještě notnou chvíli, kdyby si za ní někdo neodkašlal. Prudce se otočila a pohled jí nejprve padl na ducha Heleny, který jí sem dovedl a pak na osobu na obraze. Okamžitě jí poznala, vždyť zrovna včera si její podobiznu vytesanou do kamene prohlížela ve společenské místnosti. Nellu si prohlížela Rowena z Havraspáru a její dcera.
„Vítám tě Nellien v Havraspárské věži nebo také Jižní. Ráda bych si s tebou promluvila, posaď se.“ Usmála se na ní mile Rowena, ale Nella nebyla schopná se pohnout. Rowena měla tmavě černé dlouhé vlasy. Tmavě modrý dámský hábit. Na hlavě měla nasazenou čelenku, ale co Nellu upoutalo, byly její oči. Byly Zmijozelsky zelené, jako by se dívala do očí sobě nebo své matky. To ale nebyla jediná podoba, kterou nalezla. Nella měla pocit, že se dívá na své starší já. Byla Roweně podobná neuvěřitelným způsobem.
Teprve když jí zakladatelka s milým úsměvem znovu pobídla k činnosti. Překvapeně sklouzla do prvního křesla a stále třeštila oči na obraz. Nevšimla si, ani jak se jí směje Helena, která skoro jako by seděla v druhém křesle.
Chvíli bylo napjaté ticho, které vzápětí přerušila jedna zakladatelka Bradavic.
„Možná tě zajímá, proč jsi zde, že? Pokud tedy opomeneme, že do teď jsi nic netušila. Měly bychom začít o začátku. Tvá matka tu kdysi seděla stejně jako ty teď, ani ona nevěděla, že je mou dědičkou. Ještě než začneme, měla bys vidět tohle.“ Neurčitě mávla rukou někam před sebe a Nella se překvapeně otočila. Tam, kde před chvílí ještě byla průsvitná stěna. Nyní byla krémová barvy a leskla se tam zlatá a stříbrná jména. Nella se překvapeně zvedla a pročítala tu spoustu jmen. Na konci bylo její celé jméno, které bylo ozdobně a zlatě napsané. Uvědomila si, že se dívá na rodokmen své rodiny a kompletně celé Havraspárské větve.
Nad ní bylo zlatě vyznačeno jméno její matky, ale co Nellu upoutalo, bylo přímení. Nikde totiž neměla ‚Evansová‘. Za jejím jménem bylo ‚Brumbálová‘, její matka byla dcerou Brumbála. Ale přesto původ po Roweně nezdědila po Brumbálovi, ale po jisté Elenor Winderbergové, se kterou jí Brumbál měl.
Překvapeně se otočila na Rowenu a mávla rukou k rodokmenu, který ani pořádně nezačala číst.
„Je to pravda? Byla máma dcerou Brumbála? Proč se o mě teda nestaral on?“
„On to neví Nell, tvá matka mu to neřekla, a její matka jí odložila u mudlů, kterým podstrčila falešné vzpomínky, oni byli přesvědčeni, že byla jejich. Lily nechtěla ničit svojí rodinu, měla je upřímně ráda a Brumbál pro ni znamenal jenom hodného kantora a ředitele. Nemůžeš jí to mít za zlé.“ Odpověděla jí klidně Helena a pohlédla na matku, která to celé odkývala.
„Ale jak to, že to víte? Jak můžete vědět, co se doopravdy stalo.“ Snažila se najít logické východisko a nemyslet na to, že Petunie není vlastně její teta a ona tam byla celý čas nechráněná. Byl zázrak, že jí tam nenašli.
„Můžeme, tvá matka totiž Elenor hledala a našla. Sice jí to trvalo pár let, ale ve svém sedmém ročníku svou matku našla. Elenor Windeberbergová v tom čase byla čerstvě ovdovělá, sama umírala na dračí spalničky. Lékouzelníci jí nedávali více jak týden života a právě v tom týdnu jí našla Lily. Vůbec ji za ní nechtěli pustit, ale když řekla, kdo je, okamžitě byla uvedena k paní domu. A ta i přes svou nemoc přišla. Vyprávěla Lily příběh o tom, jak se zamilovala do silného a váženého kouzelníka, ale přitom byla už vdaná v nešťastném manželství. Nemohli mít dítě. Když po čase zjistila, že je těhotná věděla, čí to miminko je. Naštěstí zachovala chladnou hlavu a rozhodla se vysněného potomka vzdát, aby neohrozila pověst rodu svého i manželova. Přestala se stýkat s Brumbálem, a na devět měsíců se schovávala a následně Lily odložila k Evansům, kteří už děti mít nemohly. Proto byla z počátku Petůnie zahrnovaná vším a pak nesnášela svou sestru která jí tuto výhradu nevědomky sebrala. Co se pak s Lily dělo, Elenor nevěděla. Ona sama do Bradavic nechodila, ani pár generací z jejího rodu je nenavštěvovalo a navíc byla po hodně dlouhé době dívkou v rodě. O svém původu nevěděla zhola nic a schopnosti, které měla, nepřikládala rodu Havraspár. Lily od ní odešla a vícekrát se s ní nesetkala. Elenor zemřela dva dny po její návštěvě.“ Dovyprávěla příběh Rowena a hleděla na záda Nelle, která si pročítala rodokmen. Všechno do příběhu zapadalo. Dlouhých pět set let se v rodě nenarodila ani jedna dívka proto na rodokmenu převládala stříbrná barva. Nella pohledla až na úplný začátek a na okamžik přestala dýchat. Vedle jména Roweny bylo jiné, ale stejně známé Salazar Zmijozel od těchto dvou jmen vedla tenká zaltá čárka ke jménu Heleny z Havraspáru.
Jestliže Helena dcerou těchto dvou je i ona příbuzná Voldemortovi! Zabodla prst do zeleného jména Zmijozela a otočila se na obraz a ducha.
„Já jsem příbuzná s tím hadem?! Jak je to možný?! To znamená, že Voldemort je můj.. můj.. co vlastně? Ale vlastně se to vysvětluje, proto mám hadí jazyk, proto má krev dokázala vzkřísit toho bastarda! Vždyť jsem jeho příbuzná! Žádné blbé kouzlo moje krev! Vždyť….“
„Stačí! Uklidni se a nech si to vysvětlit.“ Zabrzdila její plejádu Rowena ale upřímně a pobaveně se usmívala. Čekala podobnou reakci. Nella se totiž až moc podobala povahově jejímu manželovi, tolik, jako jí se podobala vzhledem.
Nella si poraženě sedla zpět do křesla, ale stále pokukovala po rodokmenu, kde zelené jméno přímo zářilo, jako by doufalo, že zmizí.
„Ten rodokmen je pravý, takže ano, Salazar je jeden z tvých předků, ale když jsem si ho brala, byl ovdovělý a měl desetiletého syna. Sorena Zmijozela. Soren zdědil jméno Zmijozel, protože v té době mužský potomek získal přímení otce a dívka přímení matky, jak se to stalo u Heleny. Lord Voldemort patří do větve Sorena, ty naopak do Heleniny. Takže patříš do Havraspárské větve, nikoliv do Zmijozelské. To, že máš některé schopnosti Zmijozelu opravdu způsobil Voldemort, když na tebe poslal Avadu. Tvá matka použila nejen svojí magii, ale také magii čelenky, kterou máš na čele. Se Salazarem jsme kdysi uzavřeli příměří a následně se vzali, aby naše rody byly chráněny, proto tě tvá matka mohla ochránit, naše dohoda stále trvá. Lily nezemřela na Avadu, ale na vyčerpání, které způsobilo kouzlo, které vyvolala a nebyla na něj dostatečně magicky silná. To, že se kouzlo otočilo proti Voldemortovi byl důsledek porušení magické smlouvy. Přesto se mu nějakým způsobem povedlo v tobě probudit Hadí jazyk, který se v naší větvi nikdy neobjevil. To, co se stalo, už asi nezjistíme, jediné co vím je, že v sobě nemáš žádnou další schopnost po Salazarovi. Ovšem to se nedá říct o tvé současné povaze. Jsi úplně stejná. Někdy mi tvé chování připomíná to jeho. Dějiny jsou značně zkreslené a můžu ti říci, že Salazar na Toma není pyšný, spíš se za něj hodně stydí.
Ale vrátíme se k tvé povaze. Vím, že chceš působit dojmem dnešních čistokrevných a také vím, že tě to táhne ke Zmijozelu, ale dej si pozor na to odměřené chování. Škola je silná, když se kolej spojí stejně jako za nás, a ne když jsou rozděleny. Ty jsi udělala pokrok v tom, aby se Havraspár a Zmijozel vydal na stezku příměří a možná i časem přátelství. Přesto však doufám, že se škola dokáže zase spojit v celek.
Nemohu tě nutit se změnit, ale vím, že ti v nitru jsi pravý Havraspár a časem se budeš moci ukázat v tom pravém světle.“ Zakončila dlouhý monolog a usmála se překvapenému výrazu, který se Nelle někdy v průběhu vytvořil a který stále přetrvával. To, že Nella nechala spuštěnou jak Nitroobranu i Nitroklid bylo zvláštní, ale přesto se to stalo. V tento okamžik mohli její předci spatřit dědičku Havraspár bez masky Zmijozelu. Ale to netrvalo dlouho a překvapený výraz se změnil na přemýšlivý.
„Voldemort je tedy můj co? Přeci jen, náš jediný společný předek, je jen Salazar a nikdy více se naše rody neprotnuly, nebo se snad mýlím?“ Zeptala se obrazu a čekala na svou odpověď.
„Nemýlíš se. Tom tvůj není nic, jen vlastníte stejný nebo obdobný základní genetický kód.
Odpověděla jí stále s úsměvem a sledovala, jak se dívka zvedá a pochoduje kolem rodokmenu, na který občasně pohlédla. Přitom prohodila něco jako ‚Genetický kód‘ a ‚hřbitov‘. Nelly mozkové závity jely naplno a její magie se i bez jejího vědomí projevovala a tím uvolnila skrytost čelenky, která vydávala mělké modré světlo. Když se nakonec zastavila a úplně pohlédla na rodokmen, aniž by se otočila, začala mluvit.
„Na tohle, ale Brumbál přijde. Je strašně zvědavý, kdo je má matka, a z kterého jsem rodu. Neřekla jsem mu to, a jistě víte, proč hraji tuhle hru. S mojí podobou mu jistě rychle dojde, z jakého rodu pocházím a to už bude jen krůček od toho, aby zjistil mojí totožnost. Co bych měla dělat?“ A otočila se čelem k obrazu. Teď byla jejich podobnost ještě viditelnější. Bez masky lhostejnosti vypadala Nella jako oživlá osoba z obrazu jen o pár let mladší. Obě se na sebe usmály a Rowena naznačila rukou, aby se znovu posadila.
„Nemusíš se bát, rodokmen je jen zde a nikde jinde, i Salazar byl opatrný a má jenom jeden rodokmen. Zvláštnost našich rodokmenu je, že kdyby se dostaly k sobě, spojí se tak, jak by měl být. Žádná kopie neexistuje, proto o tom potomci povětšinou ani nevědí, když jim to někdo neřekne.“ A dívala se na dívku, která si viditelně oddechla. Rowena lehce mávla rukou, rodokmen zmizel a znovu tu byla velká prosklená plocha.
Nella se zvedla a přešla zpátky k ‚oknu‘. Místností vládlo ticho, obraz zakladatelky vyčkával, přeci jen, bylo toho dost, co si musí mladá dědička srovnat v hlavě.
Možná uplynulo pár minut, možná to byla hodina, Nella to nevěděla. Nezjišťovala to. Přestože sledovala krajinu venku, neviděla, jak se postupně stmívá. Nikdo ve věži nevěděl, že po hradě běhá jeden vlkodlak a snaží se jí najít.
„Stále, mi ale nedochází, proč, když jste věděly, kdo jsem, neřekly jste mi o mém původu, o mé matce. Proč Brumbál změnil věštbu, ano nevěděl, že jsem jeho vnučka a matka dcera, ale vystavil nebezpečí lidi, které měl, podle jeho vlastních slov, rád. Tak se ptám proč?! “ otočila se od setmělé oblohy, kterou do teď pozorovala a zabodla své ledové modré oči do jasně zelených Roweny.
Rowena vytáhla hůlku, kterou měla ve skryté kapce svých šatů a na obrazu se objevilo pohodlné světle modré křeslo, do kterého se usadila.
„Tvá matka se s námi nepřišla poradit, když měla své tušení. Abys pochopila, ona jako jedna z mála zdědila z mé schopnosti předpovídat budoucnost jistý úlomek. Opravdu zřídka kdy se objevovala schopnost, kterou jsem měla já a to vidět co budoucnosti a předpovídat. Tvá matka patřila k těm, kteří zdědili jakousi jiskru z mého nadání.
Ovšem tato záblesková předpověď se mění podle toho, jak se člověk zachová. Proto nevěděla, co se stane.
Nevěděla, že když tě rituálem na šestnáct let změní v chlapce, zablokuje ti tvé dědičné schopnosti, které se začnou objevovat až nyní. Nevěděla, že tohle Brumbál udělá, bylo rozhodnutí, které učinil až po jejím záblesku a navíc to neočekávala, podvědomě v něm viděla otce, i když se k němu tak nechovala. Měla bys jít než tě začnou shánět, přeci jen máš domluvenou večeři.“ Usmála se dívku, která právě překvapeně pozorovala vykouzlené hodiny.
Nella se rychle rozloučila a vydala se na večeři, která začala už před půl hodinou. Přesto si byla jistá, že Malfoy by jí odpustil i hodinové zpoždění. Když vstoupila do dveří síně a rozhlédla se, mohla jasně vidět, jak Sebastián společně s Malfoyem vyskočili na nohy a šly jí naproti.
Přestože měla na paměti všechny rady, které jí dala Rowena, přeci jen měla něco ze Zmijozela, a proto nasadila ledovou masku a vyšla jim vstříc.
„Už jsem ani nedoufal Lady, že se k nám připojíte. Měly jsme starost, že se vám něco stalo. Smím se zeptat, co vás zaměstnalo?“ promluvil na ní jen, co se dostal tak aby se slyšeli. Všichni účastníci si byly vědomi zvýšené pozornosti v síni, která se směřovala právě na ně. Nelle to vadilo do určité míry, přeci jen, už si uvědomila své priority. Ovšem Malfoy vypadal, jako když si to pozornost náležitě užívá.
„Lorde Malfoyi, jsem opravdu polichocena, že jste si dělal starost. Ovšem byla jsem si prohlédnout hradní prostory. A sám jistě víte, že zdejší hrad žije svým vlastním životem a je velmi jednoduché splést si cestu. Při těch slovech k němu došla a nechala si políbit hřbet ruky. Malfoy kývl, že rozumí a jen tak prohodil.
„Pro přátele Draco, Lady.“ A věnoval jí jeden ze svých ledových úsměvů.
„V tom případě Nella, Draco. Půjdeme?“ A sama se rozešla ke stolu, i když v myšlenkách stále přemýšlela, proč na tuto nabídku přistoupila. Pohledem sklouzla na Nebelvírský stůl a všimla si, znechucených pohledu jejího ročníku. Raději se věnovala stolu Zmijozelskému, když si neopustila letmí pohled na stůl své nynější koleje. Všichni se tvářili neutrálně, i když se našly výjimky, které je nepokrytě a zvědavě pozorovaly.
Usadila se na volné místo při stolu a Draco napodobil. Severus byl nucen si sednout naproti.
„Takže, co byla ta neodkladná věc, která mi nedovolila sedět u kolejního stolu?“ Zeptala se a začala si nandávat opékané brambory s přírodním řízkem, a celé to zalévala hutnou omáčkou. Zvedla své oči od naloženého talíře a pohlédla na mladého Malfoye, který vypadal přímo hypnotizovaný jejími pohyby. Probral ho až Sebastián, který do něj nejspíš pod stolem strčil.
„Je snad zločinem chtít poznat vlastní rodinu? Vezmeme-li v úvahu, že ve vašem případě je člen ještě opleten spoustou tajemností a dohadů. Má matka je na vás velmi zvědavá, ostatně já bych také rád poznal svou sestřenku. Přeci jen, do nedávna jsem si myslel, že já jsem posledním dědicem. Ovšem, vaše objevení vše otočilo o 180 stupňů.“ Mluvil arogantně a zopakoval její pohyby v servírování jídel. Draco absolutně nebral v potaz svou tetu Andromédu ani její dceru Tonksovou. Od Síria věděla, že byly obě vyděděny z rodu a Belatrix nemá žádného potomka. Draco měl vlastně pravdu, on byl jediným dědicem, kdyby jí neustanovil Sírius dědičkou Blacků, veškeré jmění by přešlo do chřtánu Voldemorta, kterému ony rodiny sloužily. Děkovala Merlinovi, že byl Sírius natolik ducha přítomný. Brumbál byl v tomhle směru neschopný, i když byl jejím dědečkem, musela uznat, že ne na všechno starý ředitel stačí. Zvedla dýku a krájela jsi jídlo na malé kousky a přitom zamyšleně pozorovala Malfoye.
„Tak se ptejte Draco. Ráda vám objasním některé aspekty mého života.“ Přívětivě se na něj usmála, i kdyby nejraději tomu ulízanému frajírkovi vlepila pořádnou facku a hrdě odkráčela.
„Jestli na tom trváte.“ Odmlčel se, jakoby si nemohl vybrat, kterou otázku položí nejdříve. Nella si byla jistá, že ještě dnes bude mít veškeré informace Voldemort. Přesto se rozhodla odpovídat. Svůj příběh už měla tak dokonale naučený, že i ona sama začala pochybovat, že je to lež.
„Nuže tedy dobrá. Má matka byla velmi překvapená, když se objevilo vaše jméno na rodokmenu. Přeci jen potomci jsou tam zapisováni automaticky při jejich narození. Čím to bylo, že taková změna?“ Nella se musela při otázce pousmát, přesně něco takového čekala.
Vložila si do úst trochu masa a dala si tak čas na správnou formulaci.
„Vaše matka je velmi všímavá žena, Draco. Ano, mé jméno by se na rodokmenu objevilo při mém narození, jenže to by nesměl být můj otec z rodokmenu vyškrtnut. Jeho uvěznění ve vězení mému osudu také nepřidalo. Teprve, když zemřel a přepsal na mě veškerý majetek. Vstoupila jsem do domu v Londýně a vyhledala otcovu matku. Můj čistý původ obměkčil přísnost a po smrti přijala svého syna zpět do rodiny společně semnou.“ Odložila dýku a napila se z poháru rybízového džusu, který jak se zdálo, byl naředěný červeným vínem. Nedala na sobě nic znát, přesto jí hlavou projela myšlenka, jestli je to zde normální.
„To je velmi zajímavé, přesto nikde o vás není ani zmínka. Kupříkladu, kdo je vaše matka, nebo kde jste žila.“ Nella se ponořila do své tmy a s vážnýma a ledovíma očima pohlídla do těch šedých Malfoyovích.
„Má matka zemřela a již není důležitá. Stejně jako můj otec mi nechali dlouhý a čistý rodokmen a silnou magii. Nemyslím si, že je informace o mých rodičích jakkoliv důležitá. Nebo se snad mýlím?“ Nechala ledově zavibrovat svůj hlas a s potěšením sledovala, jak se v očích Malfoye mihl strach.
„Jistě že to již není důležité. Jak se vám líbí Bradavice? Změnil téma mrknutím oka a i přes veškeré snažení na něm bylo vidět, že se bojí reakce. Nella nechala svou tmu na dně sálu vědomí a zcela v klidu jako by se nic nestalo, odpověděla.
„Hrad je úchvatný, přesto jsem si nemohla nevšimnout napjatých vztahů, které zde panují. Přestože znám Bradavickou historii, měla jsem pocit, že nepřátelství Zmijozelu panuje proti celému zbytku školy, přesto zde sedím u jejich stolu, jako příslušník koleje Havraspár.
„Dějiny jsou značně skreslené.“ Prohlásil a sklonil se ke svému talíři více, než bylo nutné. Nella se neubránila chvilkovému úsměvu, kterého si všimnul jenom Sebastián, který svůj udiv, dal najevo zvednutým obočí. Nelle přišlo, že se stále víc podobá svému staršímu ‚já‘. Usmyslela se, že se ho později zeptá, jestli se mu vzpomínky vrací. Chtěla se vrátit ke svému jídlu, jelikož Draco již nejspíš nejevil zájem o konverzaci, alespoň ne teď, když se síni prohnal vzteklý řev. Všichni jako na povel ztichli a zvedli hlavy. Ron stál rudý proti značně překvapené Hermioně a řval, co mu hrdlo stačilo.
„Nechápu, proč jí chráníš! Vůbec není jako my. Je to nafoukaná rozmazlená princeznička, co se Síriusem nemá společného absolutně nic. Podívej se, baví se se Zmijozelkýma, jasný důkaz toho, jaká je.“ Při své řeči ukazoval rukou k Zmijozelskému stolu, kde seděla Nella. Ta, i když něco podobného čekala, netušila, že Ron ji až tak nenávidí. Hermiona vypadala, že poprvé v životě neví, co odpovědět a Nella pro změnu povolala veškerou svou tmu, a nechala si obrnit svou mysl. Pomalu se zvedla a důstojným, sebevědomým krokem se vydala ke stále vyřvávajícímu Ronovi. Napětí v síni pomalu houstlo, a všichni, dokonce i profesoři sledovali, co se bude dít. I když nic neřekli, vypadalo to, že jsou připraveni vyrazit a urovnat cokoliv a jakkoliv.
Nella nepospíchala, šla vcelku normálním krokem a s kamennou tváří poslouchala, jak si Ronald stěžuje a všem ukazuje na napadení, které se odehrálo před obědem. To, že ho poslouchá celá síň, ho zjevně nezajímalo. Ovšem, i když Hermiona zjevně nesouhlasila Nebelvír byl jiného názoru. A přestože slova, která Ron vykřikoval, byla mířena především k Hermioně, ovlivňoval celý Nebelvír. Nella, která se zastavila jen pár kroku od Rona, který si jí přes to všechno nevšiml, a ani nebral na vědomí skoro varovné pohledy od přátel.
„Pokud máte nějaký problém, pane Weasley. Jsem vám k dispozici.“ Nella si i přes svůj Nitroklid uvědomila, že se zachovala stejně jako Severus. Zaujala dokonce i stejný postoj. Ovšem teď už s tím nešlo nic udělat, protože se dívala do tváře rozzuřeného Weaysleye.
„Jestli mám problém?! Jasně, že mám sakra problém! Ty jsi ten problém, Blacková. Nakráčíš si sem jako největší mistr a všechny si omotáš kolem prstu. I Malfoy za tebou běhá jako poslušný psík! Tvůj otec musí rotovat v hrobě, když se paktuješ se Zmijozely, které nadevše nenáviděl. Divím se, že tě modrý klobouk nezařadil do Zmijozelu, nepatříš do Havraspáru, protože kdyby ano, ta kolej by byla stejná jako Zmijozel!“ nadechoval se k dalším výčitkám, když se síní ozval zcela jiný hlas.
„Co dělá Havraspár, může být Nebelvíru jedno. Lady Black je členkou vznešené a chytré koleje Havraspár, a i když nám není známa její příslušnost ke koleji Zmijozel, čistokrevné rody jsou propojeny. Nač bychom jí měli bránit ve vztahu s vlastními příbuznými, kterým evidentně nevadí, do které koleje její příslušnost patří. I když, troufám si tvrdit, že pokud by patřila do Nebelvíru, tolik sympatii by neprojevovali. Nestrpím, aby byl Havraspár očerňován ze strany Nebelvíru!“ byla to primuska, kdo se zvedl a souhlasící tváře členů Havraspáru byly důkazem, že s ní souhlasí. Ovšem Ron ve svém zápalu odmítl přestat.
„Ona ale není Havraspár! Vždyť se na ní podívejte, chová se jako nafoukaný fakan jednoho ze Smrtijedů! Kdo ví, co byla její matka zač, a čím Síriuse omámila!“
„Stačí!“ozval se hlas Brumbála, ale zanikl ve změti dalších stejných slov. Stála totiž na nohou Zmijozelská kolej, v čele se Sebastiánem a Dracem.
„Nikdo nebude urážet kolej Salazara Zmijozela a ani Lady Black.“ Toto prohlášení vyšlo nastejno s úst jak Sebastiána tak Draca. Oba se na sebe překvapeně podívali, a vzápětí si pokývli, jeden šedý, a jeden obsidiánový pohled se zabodl do Rona, za kterého se začal stavět sedmý a šestý ročník Nebelvíru. Kdo se zatím do debaty nezapojil, byl Mrzimor, který jen sledoval situaci.
„Ron má pravdu, proč se stavíte za členku, která se nechová jako Havraspár, a i na večeři sedí u jiného kolejního stolu? Prohlásil jeden ze sedmáků, kteří se přidali na Ronovu stranu. A kupodivu nejblíže Ronovi stáli, kromě Nevilla, všichni z Nelliny bývalé ložnice.
„Je členem Havraspáru. Moudrý klobouk jí zařadil k nám do koleje.“ Ozval se Eddie Carmichael ze stejného ročníku jako byla Nella, který se také postavil a nebyl jediný. Nyní už to nevypadalo, že se někdy bude chtít Havraspár přidat na stranu Nebelvíru, stáli tu proti sobě a Nella si připadala jako ve svěráku. Ale byla ráda, že se za ní postavily hned dvě koleje, i když jedna jenom kvůli tomu, že se chce vetřít do její přízně
„Jste stejní jako Zmijozelové, nechápu, jak jsme si mohli myslet opak. Havraspár měl vždy blíž k těm hadům nežli k nám!“ začal Havraspár očerňovat Justin Finch-Fletchley, který také stál mezi těmi už více vzteklými po boku Rona.
„Pokud kolej chytrých příjme naší dohodu o společenství, budeme stát společně s nimi proti Nebelvíru.“ Promluvil Draco a demokraticky a politicky natáhl ruku směrem k Primusce, která si ho překvapeně prohlížela. Následně se rozhlédla, po nyní už ztichlé síni, která čekala, jak na tuto nabídku bude reagovat. Její modrý pohled sklouzl na rudého Rona, který vypadal, že se na ní brzy vzteky vrhne a následně na nataženou ruku Malfoye. Rozhlédla se po Zmijozelech a své vlastní koleji a věnovala jeden pohled i Nelle, která dál stála nejblíže Nebelvíru.
„Platí.“ Jedno jediné slovo stačilo, aby se v síni rozpoutalo hotové peklo. Primuska a Malfoy si potřásli rukama a společně stáli proti koleji zlatých, kteří se hádali jak mezi sebou, tak se snažily přesvědčit Mrzimor, aby se přidal na jejich stranu. Nella plynule přešla k vedoucí trojici, která se skládala z Havraspárské primusky, Draca a Sebastiána. Pro Nellu bylo fascinující sledovat, jak se historie znovu opakuje. Havraspár a Zmijozel stojící vedle sebe bok po boku. Rowena by byla šťastná. Nepovedlo se spojit školu, ale povedlo se sjednotit tyto dvě koleje. Sledovala jak Nebelvír vzdal přesvědčování Mrzimoru a jako první vytáhli hůlky. Až nyní se přestal snažit učitelský sbor překřičet lomoz, a vyslali svá blokovací kouzla. Nebelvír ztratil své hůlky a síň rozpůlila pulsující modrá stěna. Veškerý hluk ustal, a hlavy všech se stočily na hlavní tabuli, kde stáli všichni učitelé s hůlkami v rukou, přičemž modrou dělící stěnu držel sám Brumbál.
„Koleje se rozejdou do svých kolejních místností, kde vyčkají ve svých společenských místnostech na ředitele, kteří jim sdělí výšku trestu. Dnešní představení se již nebude opakovat je to všem jasné? Rozchod!“
Modrá stěna zmizela a žáci se začali rozcházet. S učiteli v zádech si netroufli více než házet po sobě vražedné pohledy.
Nella šla společně s Dracem, Sebastiánem a Primuskou. Ve vstupní síni, se ale museli rozdělit, Zmijozel odbočoval do sklepení a Havraspár po mramorovém schodišti do prvního patra. Využila proto tuto příležitost a promluvila do hluku kolem.
„Nemuseli jste to dělat.“ Všechny tři páry očí se na ní upřely, a první se ozval kupodivu Draco.
„Ta lasička nemá právo urážet vás, ani Zmijozel!“ tvářil se zcela vážně, a Sebastián vedle něj rázně přikývl.
„A Havraspár si nenechá diktovat, kdo je či není jeho člen. Vždy jsme je podporovali, ale nyní je škola na polovic. Jinak, mimochodem, jmenuji se Sára Fawcettová. Natáhla ruku směrem k Nelle, která si s ní následně potřásla.
„Těší mě, Nelien Laila Black, ale to už jistě víš, jsem opravdu ráda, že kolej za mnou stojí. I když jsem tu nová.“ A chtěla dodat také protivná, ale její Zmijozelské já jí to nedovolilo, jen hleděla do tmavých očí Sáry, které se zdály upřímné a laskavé. Bylo dobré jí mít na své straně, to si uvědomovala jak Nella, tak oba zástupci Zmijozelu. Lidí kolem začala ubývat a tak Nelien kývla na Draca a Sebastiána, kteří stejné rozloučení zopakovali, a společně se Sárou se vydala do společenské místnosti.
Kolej modrých byla nepřiměřeně hlučná. Vždy tichá společnost lidí bavících se jen šeptem, nebo věnující se knihám, byla zachvácena čilým hovorem, kde se skoro všichni překřikovali. Ovšem veškerý tento ryk ustal, když do společenky vstoupila Nella se Sárou. Než se Nella stačila zeptat na otázku, kterou měla na jazyku, vyslovila Sára.
„Co se děje?“ chvíli bylo zaražené ticho, ne každý byl schopný postavit se primusce. Ale přeci jen ozval se jeden z páťáku schodou okolností právě ten prefekt, který sem vedl Nellu první den.
„Nemá přeci jen Weasley pravdu? Chci říct, chová se arogantně, a tato vlastnost je výlučně Zmijozelská. Bylo opravdu nutné, se kvůli ní postavit Nebelvíru? Byli to dobří spojenci, Zmijozelu se nedá věřit!“ S tímto výrokem evidentně souhlasila polovina koleje, protože všichni jako jeden muž kývli hlavou. A Nella si až nyní uvědomila, co chtěla Rowena říct: ‚Nemohu tě nutit se změnit, ale vím, že v nitru jsi pravý Havraspár, a časem se budeš moci ukázat v tom pravém světle.‘ Ona byla Havraspár a její chování se od koleje chytrých lišilo. Ano, má za svého předka Salazara, ale není Zmijozel, patří do Havraspárské větve. Proto zastavila Sářinu řeč položením své ruky na její rameno.
„Děkuji, Sáro, ale mají pravdu. Nechovala jsem se tak, jak bych měla, a proto se vám omlouvám. Nejspíš nikdy nebudu zapadat do měřítek úplného Havraspárce, ale věřte mi, já Havraspár jsem tělem i duší. Jsem ráda, že se za mě dnes postavili všichni, a i když jsem byla spouštěcím mechanismem. Věřte mi, že se škola takto nerozdělila poprvé. Zmijozel a Havraspár tvoří dobrý tým, a nemusíte se bát zrady z jejich strany, pro ně je to výhodné stejně jako pro nás. Nebelvír má vždy horkou hlavu, ale časem vychladne, uvidíme, jak se zachovají až jim dojde, že bez nás nezvládají své úkoly. I když jsou stateční, a mezi nimi jsou i velmi chytří jedinci. Uráželi nás a prohlásili, že nás nepotřebují, je tedy na nich jak to zvládnou. Nemám snad pravdu?“ Zmlklý zástup studentů jí souhlasně zaskandoval. Nella se musela jen pousmát. Konečně se cítila jako doma. Kolej se začala pomalu uklidňovat a Sára se otočila na Nellu a věnovala jí poťouchlí usměv. Odvedla jí k jednomu z volných stolečků a potichu zašeptala.
„Weasley měl přeci jen v něčem pravdu. Ty sice nejsi úplný Zmijozel, ale určitě nejméně polovina tvého já jím je. Ta řeč byla totiž hodná samotného Salazara.“ Usmála se na Nellu, která jí vzápětí úsměv oplatila.
Obě čekaly, až přijde profesor Kratiknot, jak bylo celé koleji nakázáno. Nella pozorovala své spolužáky, kteří si dlouhou chvíli krátili všelijak, jak pročítáním knih až po hraní šachů. Nella nedělala nic, oproti Sáře, která si vytáhla úzkou knížečku a začetla se.
Myšlenkami projížděla každý okamžik dnešního dne a pak potichu, spíš sama pro sebe si řekla, ale neuvědomila si, že to vyslovila nahlas a řekla „Nelien Laila Black-Havraspárská.“ Ovšem nevšimla si, že Sára na ní překvapeně zvedla oči. Než stačila cokoliv říct, do místnosti vešel maličký profesor Kratiknot. Veškerá činnost v místnosti ustala, a všichni očekávali trest, který jim profesor měl dát. Ovšem Kratiknot svým žákům věnoval jeden pokřivený úsměv a tak aby ho všichni slyšeli, začal mluvit.
„Vím, že očekáváte trest. Ovšem já ho nemohu udělit, protože jste se jen postavili za svou spolužačku, a tím jste prokázal velkou loajalitu koleji. Nebelvír nemá prostředky ani moc mluvit do záležitosti Havraspárské koleje, proto vaše rozhodnutí schvaluji. Dohoda se Zmijozelem, jak je mi známo, bude nejspíše přínosem. Vždy jste si dokázali poradit, a vždy to dokážete, takže vás jen žádám, neříkejte, že trest se nekonal a přeji dobrou noc.“ Otočil se na podpatku a vyšel z místnosti.
Havraspár se začal pomalu rozcházet do svých ložnic, a Nella byla jedna z prvních, kteří popřáli svému okolí dobrou noc a vytratila se z místnosti, nechávajíc za sebou Sáru, která měla hlavu plnou otázek bez odpovědí.
|
Komentáře a dotazy k produktu
Chvílemi mi přijde až neuvěřitelné, jaký spád nabírá celý příběh. Rozhodně umíš věci měnit během několika málo vět, což se vysoce cení. Mám-li být upřímná vůči všem, musím se přiznat, že komentáře téměř nikdy nečtu, takže pokud se tu některé totožné připomínky již objevily, předem se omlouvám.
Nejsem z těch, kteří radí či přistrkují své nápady, jak by se měl příběh vyvíjet. Vím díky vlastní tvorbě, jak se pak autor stává čas od času zmanipulovaným a dějová linie se odklání, neboť již nejde přímo z autora. Neříkám, že je špatné se radami a tipy na pokračování příběhu řídit, avšak měla by ses držet toho, jak si celý děj představuješ ty a komponovat ho dle vlastní intuice.
Neodpustím si však rýpnutí, jež je mé osobě vlastní. Ráda si vychutnám dobře sepsaný román, ale jsem jedna z těch, kterým do očí uhodí kterákoliv hrubka v textu. A že jsem jich v celém příběhu potkala poměrně dost. Nevím, jak dobrého máš beta-readera, ale mé srdce nad některými chybkami krvácí. Nechci, abys to brala tak, že ti hrubky vyčítám a vysmívám se ti nebo se ti snažím uškodit jinak. Ba právě naopak, pokud pozvedneš úroveň psaného projevu, bude celý příběh vypadat mnohem věrohodněji Nehodlám se nijak vtírat, ale kdybys měla zájem, mohu ti korekturu některých předchozích kapitol udělat. Ale to již odbočuji od toho, co jsem chtěla dodat na samotný závěr.
Rozhodně se hodlám ke každé další kapitole vracet do doby, než vše dostane závěr. Námět je originální a velice dobře pojatý, dokážeš si text dobře rozdělit mezi přímou řeč a kvalitní popisy. Byla by škoda, kdybys toto dílo nedokončila, proto doufám, že nezklameš jako již mnoho dobrých autorů. A jen kdyby někdo měl pochybnost o tom, jestli se sem nevtírá šílená češtinářka, mohu vás uklidnit. Ještě stále sedím ve školních lavicích a nedočkavě se třesu na každé další Slashové nebo FanFictionové dílo Tak tedy ještě jednou mnoho štěstí při psaní a těším se na následující zvraty.
Kapitolka byla "lehce" šokující. Hodilo by se upozornění na začátek, že u čtení této kapitoly se nemá nic jíst ani pít nebo mít u sebe přinejmenším někoho z kurzem první pomoci .
To, že je Brumbál otcem Lili mi doslova vyrazilo dech. Absolutně netuším, jak dlouho jsem hleděla na obrazovku zcela paralizovaná šokem. Uklidnila jsem se a párkrát se zhluboka nadechla, ale ty ses zřejmě rozhodla mi přivodit infarkt, protože jsi hned nato udělala z Roweny a Salazara manžele - ne že bych měla něco proti . Jenom mě docela udivuje, že jenom jedna větev jeho potomků zdědila Salazarovi schopnosti.
Reakce Rona mu byla naprosto vlastní, ale trochu mě mrzí ztráta síly u Hermiony - věřím, že to později nějak vyřešíš a nenecháš Hermionu trápit se. Byla jsem trochu překvapená z reakce Sáry, ale když jsem si to promyslela, zjistila jsem, že je to naprosto logické. Spojení Havrapáru se Zmijozelem mi přijde docela přirozené, protože obě koleje jsou silně racionální, kdežto Nebelvíry a Mrzimory ovládají spíš jejich emoce než rozum. Doufám, že se ti pak podaří spojit všechny koleje dohromady – i když to bude určitě dřina . Jinak si nemyslím, že aristokratické chování Nell patří do Zmijozelu. Jak už jsem se zmínila předtím, podle mě to jsou obě dvě vypočítavé koleje, a tak chování Nell není až tak nepřirozené – tím neříkám, že by se neměla začít chovat k ostatním přátelštěji.
Těším se kam až příběh příště posuneš - a kdy už konečně budou Nell se Sevíkem spolu – takže jen tak dál.
Ranlk: Co se týče věže neboj se Nella tam byly duchem jenom přivedena ta chodba jí je nyní viditelná a opravdu nemusí nikde nahánět Helenu :) Jinak k jejímu zabezpečení mě dvě nebo dokonce tři fáze první je že o 'Jižní věži' nikdo neví druhá že chodba kterou se tam jde zasažena silným matoucím kouzlem a může jí najít jen ten s krví zakladatelky nebo ten co dědic přivede. Další je ta zeď i ta má svůj význam a v neposlední řadě+ se dají považovat za překážku i malby ale tyhle dva poslední aspekty nevysvětlím neboť je ještě potřebuji co máme dál ... K řečení její ženskosti se pro tentokrát nevyjádřím myslím že bude dostatečné vysvětlení v další kapitole xD pozdvižení v jídelně jsem ráda že se líbilo a neboj se Harmi bude mít ještě dohro a pokud jde o jejich přátelství no co třeba se ho ještě dočkáš No co se týče jména to ještě zajímavé jistě bude jen se vám bude zdát že jsem na to asi v další kapitole moc nepoukázala a lehce jsem to přešla nebojte dočkáte se slibuji Jinak chování se bude postupně ustálovat neboj se Rankl Děkuji za komentář
setinka: no děkuji za pochvalu a teď k tomu co jsi mi napsala upřímě hraji tady na velkou pýchu Albuse Brumbála takže ne lektvar si nikdy neudělal neboť nevěří že má děti a s drahou Elenor to byl jen jakýsi románek nepříliš dobrým koncem.
Jett Alice Black: Předem ti děkuji za krásný a dlouhý komentář plný postřehu co se týče Draca a Sebastiána no máš pravdu taková lepší potyčka se nám tam rozjede mám pocit že v 21-22 kapitole teď jsi nejsem jistá kdy přesně se to pořádně rozvine ale nech se překvapit a ano Dráček nám vystrčí růžky a bude z něj zase ten sobecký parchant jak ho všichni známe Jak to bude s Havraspárem no to ti nepovím neboť odpověď máš v následujícím díle takže určitě vydrž najdeš odpověď
Michaela: Děkuji i tobě za krásný a delší komentář vůbec se nemusíš omlouvat za jeho dílku protože mě opravdu udělal radost Co se týče Nell a Harmi ještě uvidíš nech se překvapit to je jediné co ti k tomu můžu říct jako všem ostatním ale neboj pokusím se to podat tak aby se vám to aspoď na 70% líbilo slibuji
touhle kapitolkou jsi předčila zase moje očekávání, jak to jenom děláš? Hned co jsem přečetla první větu, povídka si mě vtáhla do děje a přečetla jsem jí jedním dechem až do konce, a to mi přišlo, že jsem teprve jen začala. přitom se toho v povídce tolik odehrálo. Ta rowenina místnost se mi strašně mov líbila, nejradši by jsem měla taky takovou. Hodně mě překvapilo, že Lily byla brumbálova dcera, ale co mě zaujalo víc bylo že jsi nezmínila, kdo je tedy Mellin otec, vždy´t v tom rodokmenu by to mělo být, nebo ne? Také se mi hodně zamlouvá spojení kolejí, sice jsem tak nějak podvědomě doufala, že se spojí všechny ale co není může být :) i když za téhle situace, kterou vyvolává ron to pujde jen horko těžko, když už jsem u toho rona ćhce si mi na nej nadávat, to je takový idiot, ještě že sním hermiona nesouhlasí, ale kdo ví jak to všechno dopadne, když bude herm pod nátlakem celé koleje, sice nevím jaký ji utvoříš charakter, ale mě osobně by se více líbilo, kdyby se skamarádila s nell než aby začala přikyvovat ronovi jen díky jejich dlouholetému přátelství s harrym a všem zážitkům co společně zažili. Taky jsem zvědavá jestli se Sebastianovi vrací nějaké vzpomínky a jak to vlastně zvládá. baví mě i jak si Nell hraje s drakem ale doufám že se jí to nezvrtne :) a jak tak vidím objevila se nám i další postava která zřejmě zamýchá kartami a to Sára :) no jsem celkově zvědavá jak se to bude vyvíjet a jak se Nell bude teď chovat. nechám se překvapit a budu se těšit na další kapitolku, hodně štěstí :)
Ja proste neviem, či sa dá vyjadriť slovami tvoje umenie
Najprv sa chcem ospravedlniť, že komentár pridávam až dnes... ale keď som to včera čítala, bolo už pol jednej ráno a ja som pomaly odpadávala
Teraz... ku kapitole.
To spríbuznenie so Salazarom ma vôbec nenapadlo. Veľmi sa mi páči, ako sa správa... len mi prišlo trošku zvláštne, že sa tak veľmi podobá práve na Rowenu a Salazara... vyzerá to tak, že by bola ich dcéra... ale to je totálna kravina Takže som toho názoru, že by to mohlo byť nejaké... kúzlo osudu... alebo také dačo... naozaj sa nechám prekvapiť.
Ďalej... hádka medzi hadmi, levmi a havranmi na mňa naozaj zapôsobila. (Ale Ron si to zaslúžil. Už si o niečo podobné koledoval pekne dlho.) Tá dohoda medzi Zmijozelmi a Havraspármi mi prišla až... obradná... akoby to nabudilo energiu celého Rokfortu. Tá medzifakultná spolupráca mi príde ako veľmi ťažká úloha... ale ty sa s ňou iste pobiješ a prekvapíš mňa i všetkých ostatných nejakou riadnou peckou, ktorá zamieša karty totálne. (Až z toho moja sánka pocestuje na zem.) Zaujíma ma, či sa Hermiona spriatelí s Nell. Vyzerá to totiž tak, akoby bola na jej strane.
Draco... zatiaľ mi príde, že sa hrá na nejakého strašného dobráka... ale všetko nasvečuje tomu, že rohy vystrčí...
Neviem prečo, ale mám taký neodbytný pocit, že bude boj. Boj o priazeň Nelly. Medzi Severusom a Dracom. Pretože, ako si už párkrát naznačila. Postavili sa za ňu. Viem, viem. Údajne, má byť Nell Dracovou sesternicou... ale vzdialenou a myslím, že v tomto smere to je čarodejníkom s čitokrvných rodín jedno. Ale to som odbehla. Takže sa vrátim k tomu boju o priazeň. Podľa mňa dôjde k nejakému stretu týchto dvoch... ale netrúfam si odhadovať, aké ropzmery môže mať.
Fabula tochto príbehu mi už zamotáva hlavu a stále sa mi objavujú nové a nové otázky :-).
Nellino prerieknutie. Zdá sa, že tajomstvo bezostane tajomstvom. Teoreticky by sa tie dve mohli spriateliť. Ale nemyslím si, že aj keby sa nespriatelili, dostalo by sa to mimo fakultu, či do iných uší. Loajalita k fakulte je podľa mňa silnejšia ako nejaká klebeta. Aj keď je pravdivá. A pokiaľ si to skutočne domyslí, tak ju bude držať nielen loajalita k fakulte, ale aj k samotnej Rowene, čiže aj Nell.
Som zvedavá na ďalšie zvraty a trpezlivo si budem hrýzť nechty.
Už teraz sa teším.
Som sa akosi rozpísala...
Koniec. Bodka.
Ještě mě napadlo co vlastně dělá Cho? Měla by být o ročník výš a z toho, že se s ní ještě jako Harry pokoušela chodit, by se dalo něco vytěžit.
S Brumlou - je možný, že on sám neví o svých potomcích? Beztak Lilli nesplodil v bezvědomí - že by si za celý svůj více jak 100 letý život neudělal lektvárek na rodokmen? Ale souhlasím, že mezi Havraspárce mi krapet nepasuje. ... a pěkný koment od Rankla :-))
Co se týká Roweniny komnaty, docela mě překvapilo, že tam nebyly žádná další zabezpečovací zařízení. Když ji Rowena budovala, přece nemohla ještě tušit, že její dcera předčasně zahyne a stane se Havraspárským kolejním duchem. Měla sice dar vnitřního zraku, ale přesto bych cestou očekával alespoň nějaké hádanky nebo něco takového stejně, jako je tomu na vstupu do její koleje. Pokud se do komnaty dá dostat jen za pomoci Heleny, zdá se mi to navíc dost nepraktické, přece jen dědička by měla mít možnost dostat se tam kdykoli bude potřebovat a ne nahánět někde ducha. Salazar to měl vymyšlené trochu líp, i když opravdu nemůžu uvěřit, že by hlavní vchod do Tajemné komnaty umístil na holčičí záchody a přístup by tam byl odpadním potrubím. Určitě musí existovat ještě jiný vstup, třeba dnes už nepřístupný.
Brumbál v jejím rodokmenu mě docela zaskočil. Zatím tam působí jako zbytečný element navíc, ale možná to bude mít další význam, co já vím? Rozhodně si ale nemyslím, že by to nějak posunulo její vnímání té rozporuplné postavy směrem k pozitivnímu.
Doufám, že Nella bude do komnaty chodit častěji. Přece jen bude potřebovat občas radu, jak se má chovat. Šestnáct let prožitých jako kluk ji může ještě připravit spoustu horkých chvilek. Stejně si myslím, že po své proměně měla mít vedle sebe nějakou ženu, co by jí všechno naučila. Severus k ní mohl přemístit alespoň nějaký obraz nebo tak, zvlášťs ohledem na společenské chování. Je spousta věcí, kde se holky chovají jinak než kluci, už jenom se správným způsobem posadit je hotová věda.
A co se týká spojení Slazara s Rowenou, je trochu překvapivé, protože se spíš přitahují protiklady a tady se jednalo o dva přemýšlivé inteligentní lidi, ale proč ne. Řešit nějaké pokrevní svazky s Voldym, když je od společného předka dělí tisíc let myslím nemá cenu, ale chápu, že Nell byla z toho zjištění trochu zaskočená. Čekal bych, že vzhledem k tomu, jak se změnila, se na Slazara nebude dívat skrz prsty. Možná by ho mohla v jeho komnatě navštívit a pokecat s ním. Jako Harry na to neměla moc času.
Draco se zatím moc nepředvedl. Očekával jsem lstivé intriky a snahu získat Nell pro svou stranu, ale on jenom nepříliš obratně získával informace o jejím původu. Možná ho další vývoj událostí zaskočil a překazil mu jeho plány, ale přesto jsem od něj čekal víc.
Celá scéna v jídelně pak byla docela podle očakávání. Ron se choval naprosto typicky, jen mě zarazilo jeho chování k Hermioně. Je sice pravda, že většinu času to byl Harry, kdo byl jejím hlavním přítelem, ale tohle si nezasloužila. Zdá se, že bez Harryho ji opustilo její sebevědomí, jinak by na sebe nenechala tak řvát a profackovala ho tak, až by se mu hlava protočila dozadu a on si mohl prohlédnout svůj zadek. Doufám, že Nell najde způsob, jak s ní promluvit a naznačit jí, že ona není nepřítel. V knihovně by snad mohly najít chvilku soukromí.
Docela mě zarazila neutralita Mrzimoru. Vždycky stál nejblíž Nebelvíru v jejich soupeření se Zmijozelem. Možná si uvědomili, že tohle všechno vyprovokoval Ron svou záští, tentokrát ho ani Draco nijak nevyprovokoval.
Kratiknot se ukázal jako formát, když uznal, že není důvod pro udělení trestu. To prořeknutí na závěr by vůbec nemuselo být na škodu, protože by mohlo všem pořádně zamotat hlavu ohledně jejího původu a krycí historky. Je jasné, že Havraspárskou krev nemá z Blackovské strany a pravda by asi nikoho ani ve snu nenapadla. Pokud by se tohle trochu vhodným způsobem rozšířilo, třeba jako drb, mohlo by jí to jenom prospět. Navíc jestli si jsou s Rowenou tak podobné, dřív nebo později by si toho stejně někdo všiml.
Je prima že jsem ve svý kritice neměl pravdu :-). Opět to má spád a povahy a skutky postav i mě začínají dávat smysl. Ron opravdu býval prchlivý trdlo a snadno uhne tím směrem jak píšeš v týhle kapče. A Brumbál ochotný obětovat "cizí" lidi pro větší dobro taky dává dobrý smysl. Tím se z nich ještě stále nestávají úplně zlý lidi, tak jsem zvědavý kam se ti oba "vybarví". Na Malfoye jako grázla si rád počkám, zatím se stále zdá, že mu budeš ochotná přiznat i nějaké lepší vlastnosti. To je jen dobře, lidi nebývají úplně černobílí. Zkrátka bezva kapitola, díky.
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.