Druhý den ráno Naruto pospíchal za Tsunade pro výsledky. Něco mu říkalo, že se jeho tušení potvrdí.
Zaklepal a vešel.
„Dobrý den pátá máte pro mě ty informace?“
Tsunade zvedla hlavu od papíru a zadívala se na příchozího.
„Naruto jsem ráda, že tě vidím. Posaď se.“
Sedl si do křesla a čekal co mu Hokage řekne.
„Naruto tvoje obavy se potvrdily, Sasuke je opravdu jejím pánem nebo lépe řečeno byl.
V její paměti jsme našli zmínku o Akatsuki, ale bohužel nic konkrétního jen to, že po zabití Paina byl dosazen na jeho místo,“ odmlčela se a čekala na jeho reakci když se žádná nedostavila pokračovala.
„Bohužel se nám nepovedlo zjistit jestli spáchala sebevraždu nebo byla zabita. Ten had jí musel stříhnout do těla sérum zapomnění, proto také zemřel,‘‘ dokončila Tsunade.
„Děkuji za informace pokud dovolíte tak já půjdu.“ A zvedl se s křesla.
„Počkej ještě mám pro tebe návrh.“
„Jaký návrh?“
„No povýším tě na Jounina, ale musíš prokázat své schopnosti. Přece nechceš být jediným vůdcem v historii, který byl genin?“
„Ne to nechci, tak tedy kde a kdy a hlavně s kým?“
„Zítra na cvičišti 7 a budeš bojovat proti mně, Kakashimu, Nejimu, Shinovi, Kibovi a Leemu.“
„Dobře zítra nashledanou.“ Ani nestačila odpovědět a byl pryč.
Tsunade si povzdychla a vrátila se ke své práci.
Naruto se přenesl na cvičiště 7 a začal vzpomínat na dobu kdy byl ještě malí kluk a zajímal se jenom o své kamarády.
Posadil se do trávy a zadíval se na oblohu. Po nějaké chvíli měl pocit, že ho někdo pozoruje. Zaměřil se na ní a zjistil, že za nedalekým stromem stojí schovaná Hináta.
Ani se nezvedal a jenom dost nahlas zavolal.
„No tak Hinato vylez já vím, že tam jsi nemusíš se přece schovávat.“
Z Hinatou to za stromem málem seklo. A byly k tomu hned dva důvody.
První: Nevěděla, kdo ten krásný cizinec je.
Druhá: Nevěděla odkud zná její jméno a to jí vedlo k třetí, jestli ho také náhodou nezná.
Sebrala veškerou odvahu a přistoupila k Narutovi.
„Ehm vy mě znáte?“
„No já myslím, že znám a myslím, že ty taky znáš mě.“ S těmi slovy se na ni otočil a usmál se co nejvíc mohl.
„Na….Naruto-k….Naruto-kun!“ Zakoktala a šla k zemi jak zralá hruška.
„No skvělí proč to musí udělat zrovna teď? No nic budu jí muset odnést do jejího domu.“ Sebral Hinau a vydal se k hlavnímu domu klanu Hyuuga.
Byl jenom malí kousek od hlavního domu když potkal Nejiho.
„Co jsi udělal Lady Hinatě!“
„Nic Neji jenom omdlela a já jí tam nechtěl nechávat nesl jsem jí domů.“
„Tak to jo já myslel…“
„Tak nemysli.,“osekl Naruto
„Odnesu jí sám dej mi jí.“
„Tady jí máš stejně má práci.“ Podal Hinatu Nejimu a přenesl se domu. Chtěl přestěhovat z údolí nějaké lišky, aby je mohl cvičit a nebyl v tak velké čtvrti sám.

Mezitím v Hyuuga čtvrti

Neji odnesl Hinatu do jejího pokoje, kde jí s obtížemi zbudil. Hinata už s normální barvou obličeje se rozhlížela kolem sebe, když ale zjistila že je doma, zaměřila se na Nejiho.
„Kde…kde je Naruto-kun?“ zeptala se a mírně zčervenala.
„Nevím potkal jsem ho pár metru od čtvrti s vámi v náručí. Předal mi vás a odešel nejspíš domu,“ dořekl a chystal se odejít. Hinata dál seděla na posteli omámená myšlenou, že byla v Narutově náruči. Neji si jen povzdech a odešel. Hinata ještě chvíli seděla na posteli, tomto se z ničeho nic zvedla a vyskočila oknem na větev stromu a utíkala k cvičišti, kde se s nim po dlouhé době opět setkala doufala, že tam ještě bude.

Mezitím u Hokage

„Dobrý den Tsunade-sensei,“ pozdravila osoba která vstoupila do kanceláře
„Ahoj Sakuro co potřebuješ?“
„Chtěla jsem se vás na něco zeptat,“ zaváhala a sedla si před svou učitelku.
„Jen se ptej ráda ti na všechno odpovím.“
„Proč jste mi neřekla, že se vrátil Naruto?“
„Protože jsi to přál. Skoro nikdo to neví má právo to všem oznámit sám,“ odpověděla a zadívala se jí do očí.
„Ještě něco?“
„Ano je tu ještě něco chtěla jsem se zeptat, kde teď bydlí a co je to za klan ten Namikaze, nikdy jsem o něm neslyšela. On je přece poslední z klanu Uzumaki ne?“
„Nedivím se, že jsi o tom klanu nic nevíš Naruto, je totiž jediný potomek i klanu Namikaze o čem on sám nevěděl. A navíc je teď jeden z nejbohatších ve vesnici, ale víc říkat nebudu musí ti to říct sám,“ vychrlila na překvapenou Sakuru a poslala jí pryč, kvůli spustě práce. (Ta tak, pod stolem má flašku saké )
Sakura se vypotácela z kanceláře. Přemýšlela nad přívalem nových informací. Rozhodla se ho jít navštívit. I když nevěděla, kde přesně hledat, byla odhodlaná ho najít.
První co jí napadlo bylo se vydat na cvičiště, kde se z ni, Naruta a Sasukeho stal tým. Celou cestu přemýšlela nad svými pocity a zvláštním chováním, když ho včera viděla i na onu větu když nevěděla, kdo to je. Ta vzpomínka jí na tváři vykouzlila usměv.
Když dorazila na cvičiště nikoho neviděla, z povzdechem si sedla na kraji lesa a pozorovala oblohu. Najednou se jí zdálo, že něco slyší otočila hlavu za zdrojem zvuku a spatřila běžící Hinatu, její dlouhé modro černé vlasy za ní vlály jak tmaví závoj. Zastavila se až skoro na konci cvičiště, kde nejspíš aktivovala svou Byakugan, protože se rozhlédla a spatřila Sakuru, která byla skrytá ve stínu a nebyla pouhým okem vidět. Zamířila k ní.
Sakura si povzdechla, nechtěla s ní mluvit už dlouho věděla, že se jí Naruto líbí a teď k němu cítila jisté sympatie i ona. Sice nevěděla, které dá Naruto přednost, ale byla odhodlaná si ho získat i za cenu nesouhlasu Hinaty. Naruto byl přece jenom do ní zamilovaný už dlouho, tak proč by to nemohla být právě ona. Sledovala Hinatu, jak se k ní blíží. Když už byla skoro u ní, nahodila přívětiví usměv a tvářila se jako by si užívala krásného počasí.
„Ahoj Sakuro neviděla jsi tady Naruta-kun?‘‘ zeptala se a dál sledovala Sakuru, její výraz se jí nelíbil za tu dobu, co byl Naruto pryč, hodně cvičila, aby se mu co nejvíce přiblížil a teď měla nepříjemní pocit, že jí to nebude nic platné.
„Ahoj Hin neviděla jsem ho, potřebuješ něco já bych mu to vyřídila mám se u něj dnes stavit,“ řekla.
Hinatu tahle správa znepokojila ještě víc. Vůbec to nečekala, měla pocit, že se svět najednou zastavil stále jí zněla Sakuřina slova v uších. Sebrala veškerou odvahu a odpověděla.
„Ne to je dobré až ho uvidím tak mu to řeknu.“ V tu chvíli měla neuvěřitelný vztek, který jí trhal zevnitř. Na sobě však nedala nic znát a mile se na Sakuru usmála. Ta se jen zvedla a chtěla odejít, když jí někdo chytil za zápěstí s trhnutím se otočila a zjistila, že se na ní dívá Hinatu s Byakugan trochu se ulekla a vyjeveně na ní pohlédla.
„Sakuro, co takhle dát si přátelský souboj?“ Měla takoví pocit, že se tímhle z nich stávají rivalky. Sakura chvíli nevěděla co říct, proto jen překvapeně kývla.
Pomalu došli doprostřed cvičiště a zaujali bojoví postoj. Sakura to nevydržela a zeptala se proč, ta jí jen odpověděla.
„Víš Sakuro za měsíc se mám utkat s otcem o vůdcovství a potřebuji hodně trénovat a malí přátelský souboj mi neuškodí ba naopak pomůže,“ usmála se a poměřovala jí pohledem. Obě čekali na první krok té druhé.
Stáli tam a měřily si pohledem tu druhou. Pak obě na ráz vyrazily a hodily po té druhé kunai. Ty se jen neškodně zaryly do země. Hinata musela uhýbat před ničivou silou Sakuřiných pěstí a ona zase jejímu Juukenu. Nutno dodat že se za těch šest let Hináta hodně zlepšila, ale Sakura měla značně na vrch přece jenom jí učila samotná Tsunade.
Hináta si myslela, že mám vyhráno když na Sakuru použila Juho Soshiken (Lví pěst) bohužel pro ní jí to nevyšlo Sakura se jí vyhnula odskočila kousek od ní, složila pár pečetí a zařvala:
„Doton: Dochuu Senkou“ a zmizela pod zemí. Hinata byla chvíli vyjevená nevěděla, že Sakura dokáže používat ninjusu. Tahle chvilka nepozornosti Sakuře stačila, aby se jí dostala pod nohy a stáhla jí do země. Hinata se jen ušklíbla a použila Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví) v mžiku byla venku. Zrovna ve chvíli, kdy chtěla na Sakuru znovu použit Juuken se z lesa, nebo to co z něj zbylo, vyběhli dvě obrovské lišky. Jedna chytla Hinátu za nataženou paži a strhla jí strnou, kde jí zabránila se znovu na Sakuru vrhnout. Sakura měla podobný osud s rozdílem, že nebyla na zemi, ale ocas lišky jí držel vysoko ve vzduchu. Obě dost zadýchané se zmítaly v jejich sevření.
Blízko obou se z ničeho nic vytvořil vzdušný výr doprovázený kapičkami vody, ze kterého se vynořil Naruto s malou liškou na rameni.
Obě okamžitě přestali prát se svými vězniteli a koukali na Naruta. Ten dal pokyn a oběl lišky je pustily a vrátily se k Narutovy.
Hinata po chvilce nevydržela a omdlela hned jak to uviděla malá liška na Narutově rameni něco mu pošeptala a odběhla jí pomoct. Naruto mezitím zamířil už stojící Sakuře.
„Sakuro-chan co jste si proboha udělaly?“ zeptal se a čekal na její jistě zajímavou odpověď, avšak dočkal se jen nepatrného pokrčení ramen a velmi krácenou odpověď:
„Přátelský souboj.“
Naruto měl pocit že špatně slyšel proto se zeptal znovu.
„Přátelský souboj na zdokonalení schopností.“
Když mu znovu odpověděla stejně nevydržel a sáhl jí na čelo, jestli nemá horečku pak dodal.
„Přátelský souboj? Sakuro vždyť to tady vypadá jako kdyby se tu nedávno konala bitva z nemalým počtem ninju.“ znovu se na ní zadívala jako by jí viděl poprvé.
Sakura se teprve teď rozhlédla a musela uznat, že má Naruto pravdu. Byly do svého “Přátelského souboje“ tak zabrané, že si nevšimli jak devastují okolní krajinu.
Mezitím co se Sakura nemohla vzpamatovat z chaosu, který všude panoval se k ni přitočila ona malá liška a začala jí léčit jazykem povrchové ranky na nohách na které dosáhla (Sakura to tiž stále stála) až při doteku se na ní otočil pohled Sakury. Sedla si a ze zájmem si jí prohlížela byla čistě bílá jedinou výjimku tvořil ocas na kterém byla zlatá skvrna připomínající hvězdu chvíli jí ještě pozorovala, ale pak sklouzla pohledem na ty dvě ostatní. Byly obrovské když seděli stále byly o hlavu větší než Naruto, obě měli hnědočervený kožich s bílou náprsenkou kolem krku měli uvázané černé šátky se znaky klanu Uzumaki a Namikaze. Znovu pohlédla na lišku která jí léčila a také ona měla ten šátek.
Naruto kývl na jednu lišku něco jí pošeptal. Ona kývla že rozumí sebrala Hinátu ocasem vysadila si jí na záda a pelášila do Hyuuga čtvrti, během chvíle byla zpátky. Potom se Naruto otočil už k uzdravené Sakuře.
„Sakuro-chan nechceš doprovodit domů?“ zeptal se a mírně zčervenal.
„ANO! Vybral si mě a ne tu Hyuuga holku!“ radovala se vnitřní Sakura.
Sakura jí okřikla a nahlas řekla:
„Budu ráda, ale neměla jsem dneska přijít k tobě?“ zeptala se a taky trochu zrudla.
„No vlastně měla ale to můžeme nechat na zítra musíš si odpočinou. Sice nevím proč jste se do sebe tak pustily, ale cítím že tvoje chakra je na minimu.“
Sakura se mírně pousmála a řekla:
„Dobře, jestli mě chceš doprovodit budu jenom ráda,“ odpověděla a sklopila hlavu, aby neviděl jak je červená.
Cestou toho moc nenamluvily, když ale dorazily před dům, kde Sakura bydlela chvilku tam nervózně přešlapovala a pak se k překvapenému Narutovy naklonila a dala mu lehkou pusu na tvář. Zčervenala jak rajče a v mžiku utekla do domu.
Naruto tam ještě chvíli překvapeně stál, ale pak se jenom pousmál otočil se a šel domu. Jenže tento výjev viděla i osoba, která z toho radost vůbec neměla a v tu chvíli přísahala, že to nebyl jejich poslední “Přátelský souboj.“